Paní poslankyně, máte za sebou již více jak rok ve sněmovně. Jak byste jej hodnotila? Co se Vám povedlo a co naopak?

Byl to velice náročný rok, kdy jsem si musela zvyknout na úplně jiné tempo života, lidi a jejich nepředvídatelné chování, negativní reakce na adresu poslanců, se kterými se stále těžko vyrovnávám. Já osobně mám ale svědomí čisté, pracovala jsem na maximum, mnohdy na hranici vyčerpání. Moje úspěchy možná nejsou denně vidět v médiích. Nevybírám si témata podle toho, jak moc jsou nebo nejsou mediálně atraktivní, směrodatné je pro mě to, že posouvají dění v naší zemi pozitivním směrem.  Aby člověk v kolosu zvaném poslanecká sněmovna něco prosadil, vyžaduje to měsíce mravenčí práce, desítky schůzek, dopisů, emailů a nekončící stohy materiálů ke studiu.  Asi za největší úspěch a zároveň trochu i neúspěch považuji novelu zákona o hmotné nouzi, která omezuje zneužívání doplatků na bydlení. Pracovala jsem na jejím prosazení půl roku, i když jsem navrhovatelkou zákona nebyla. V poslední fázi schvalování ve sněmovně ale prošel pozměňovací návrh, který celý záměr trochu degradoval. Tak to bohužel ve sněmovně chodí, pro mě důvod iniciovat další novelu.

Ve sněmovně jste místopředsedkyní výboru pro sociální politiku. Podporujete aktuální návrh tzv. Potůčkovy komise, který navrhuje důchod na "poslední čtvrtinu života"?

Na první pohled to není špatná myšlenka, mě samotnou ale neustálé prodlužování věku odchodu do důchodu trochu děsí. Nemohu se ale zbavit otázky, kde by na to ten český stát vzal? A proto takovému návrhu nedávám velkou šanci na prosazení. Jde proti principům důchodové politiky napříč EU, potřebuje zpřesnit, domyslet. Nakonec možná důchodová komise pana profesora Potůčka přijde na to, že je to utopie.

Druhé opatření, které komise navrhla vládě, je sdílení vyměřovacích základů mezi manžely či partnery. Potůček předpokládá, že nové podmínky by mohly platit od roku 2016 nebo 2017. Co Vy na to?