Donedávna nás v budovách Poslanecké sněmovny nebylo příliš. Potkat někoho na chodbě byla spíše výjimečná věc. Ale od ustavující schůze je to jako mraveniště. Krom poslanců po chodbách pobíhají novináři, asistenti, úředníci, a náhle se mi nezdá osm stravovacích zařízení příliš, protože i tak v nich bývá plno.
„Poobědová káva“ mi ovšem nestačí. Kofein je jednou z mých mála neřestí, a jestli mám být pracovitá – a že si za peníze daňových poplatníků nedovolím nebýt – tak beru na milost Starbucks, který je od sněmovny, co by kamenem dohodil. Poroučím si kávu velkou a bez sirupu, nechávám tam šílené peníze, a v kanceláři pak nadávám na Evropskou unii, protože přes to papírové brčko to chutná, jako bych olizovala krabice.
A tak volám našemu brněnskému kolegovi Luborovi Novákovi, který se mnou sdílí kancelář jakožto jeden z asistentů, že fakt nutně potřebuju kávovar a na středeční schůzi ho tam prostě musím mít.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Anyska
