„Vlast máti až nás zavolá, co věrné dítky své, tu mocné paže Sokola zlé škůdce v souboj zve! Tož blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást, to svaté heslo Sokola: ‚Za národ, drahou vlast!‘“ Sloka z písně Lví silou vzletem sokolím věrně ukazuje, jaké vznosné myšlenky stály za kdysi největší českou tělovýchovnou organizací, Českou obcí sokolskou. Nyní se ale bohužel musíme přenést do doby, kdy byl „Sokol oškubán a jeho myšlenky vymeteny z českých srdcí“. Před sedmdesáti lety v červnu 1948, kdy už byla v Československu nastolena „diktatura proletariátu“, totiž sokolové naposledy zvedli svobodně hlas.

Taktika komunistů

„Sokolové byli vždycky bráni jako výrazná součást našeho života, kterou se stali už za Rakouska-Uherska. Bizarní je, že sokolové, kteří se během XI. sletu projevili poměrně výrazně politicky, nesehráli prakticky nijak výraznou úlohu v únorových dnech roku 1948. Vedli je, jak se zdá, lidé, kteří snad ani nevěděli, že dochází k rozhodujícímu měření sil. Vedení Sokola bylo v té době na lyžařských závodech v Tatrách. Přitom by byly šiky pochodujících sokolů jedinou silou, která by se mohla nějakým způsobem postavit vítězící komunistické straně,“ podotýká historický publicista Zdeněk Čech.