Připomíná, že v době, kdy ještě ani nebyly sečteny všechny hlasy v amerických prezidentských volbách, z Prahy už po optickém vlákně frčelo do Washingtonu blahopřejné psaní. V něm se mimo jiné psalo: „Dlouho před volebním dnem jsem byl také přesvědčen, že Vaším zvolením bude započata nová fáze česko-amerických vztahů.“ Znalce Zemanovy podpory ruských ambicí v Sýrii, které jsou často v přímém rozporu s cíli americkými, podle Kamberského pobavila zejména věta „Česká republika a USA těsně spolupracují na nejdůležitějších zahraničněpolitických tématech dnešního světa, jako je boj proti terorismu nebo podpora v Sýrii“.

Kamberský dále píše, že ačkoli se šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček mohl snahou přetrhnout a opakovaně přesvědčoval české novináře, jak se Miloš Zeman chystá do Bílého domu, nic takového nehrozilo ani na vteřinu. „Alkoholik, nikotinista, hulvát, jenž paušálně uráží celou půldruhou miliardu muslimů na zeměkouli, neměl pražádnou šanci, aby se s ním setkal Barack Obama či viceprezident Joe Biden. Ale Hrad zavětřil naději při Trumpově zvolení: oba muže spojují prořízlá ústa, odpor k liberálním elitám, schopnost říkat přesně to, co chtějí dolní vrstvy slyšet, i ochota k paušálním odsudkům. Jenže zatímco Donald Trump mnohé z toho používal jen v kampani a jako zvolený prezident už v šesti zásadních otázkách zcela změnil postoj, Zeman je pravý opak: v kampani se držel zpátky, coby prezident je teprve odbržděný,“ uvádí Kamberský.