„Již 15 let trvá nezákonná ‚privatizace‘ veřejnoprávní České televize.“ Privatizována je prý především svými zaměstnanci – skřety. „Jde vlastně o socialistický korporátní systém, kde zaměstnanec je zároveň ‚akcionář‘, ovšem bez rizika krachu, neboť finance mu přiděluje zákonem stát tím, že vybírá ‚výpalné‘ v podobě koncesionářských poplatků,“ konstatuje Měšťan. Z Kavčích hor Mordoru dnes vidíme a slyšíme jen lež, pomluvy a bezbřehý zmar. 

Měšťan zároveň připomíná, jak tehdejší krize začala. Generálním ředitelem ČT byl zvolen Jiří Hodač, který nebyl navázán na zdejší klientelistickou kavčí rodinu skřetů. „A to byl právě kámen úrazu,“ říká. Bylo tak podle něj potřeba vymyslet příběh o zlých politicích, kteří chtějí z České televize udělat svou hlásnou troubu. „A tak vznikla televizní krize a spacáková revoluce,“ dodává.

Podle něj následuje kádrování; kdo se nepřidává ke spacákovníkům, je vyobcován a je mu znemožněno, aby v televizi dál pracoval. Do situace se zapojují herci, přichází petice 130 umělců, vědců a osobností veřejného života. „Jana Bobošíková se stává hlavním mediálním terčem. Je až neuvěřitelné, co všechno je schopná vydržet,“ píše Měšťan k tehdejší šéfce zpravodajství a publicistiky.

„Ke spacákovníkům se přidávají politici pravdolásky... A je to tady – Ruml, Žantovský, Buzková, Pilip, Fischerová, Svoboda, Marvanová a kýho čerta ještě...“ Síla pravdolásky s Václavem Havlem na Hradě a Unií svobody v Parlamentu tak podle Měšťana nakonec zvrátila vše.

„Hodač končí v nemocnici, doteď se mu nikdo neomluvil. Bobošíková přechází do TV Nova a následně se stává europoslankyní. Titíž lidé ovládají Kavčí hory dodnes, jejich šílenství se mezitím zmnohonásobilo a podle toho vysílání vypadá...“ Čas kavkařských prasáren se dnes krátí a skřeti z Kavčích hor se děsí svého konce, Měšťan uzavírá.