Je pro vás podstatné, koho ve volbách podporují umělci a jiné známé osobnosti?Anketa
„Je to součástí té práce. Dokonce si myslím, že pokud člověk má mluvit o médiích veřejné služby, a co víc, mluvit do nich, do jejich fungování, do chodu, respektive ten, kdo dozírá, zodpovídá, zda je ČT v souladu se zákonem, tak takový člověk musí být schopný vnímat i to, jak taková média fungují. A z tohoto hlediska si myslím, že ta mediální pozornost, která je pravidelně spojená s volbou nových členů rady, je nesmírně užitečná, protože to, že se kandidáti dostanou pod určitý tlak, mnohdy velmi silný, velmi nepříjemný, všech typů médií, že mají možnost opravdu studovat zblízka a na vlastní kůži nejrůznější praktiky, která různá média využívají, jim dává jakýsi interval, v čem v dané době, v daném prostoru, v mediálním prostředí žije. Takže z tohoto hlediska si myslím, že je to jakási zátěžová zkouška, protože pak už člověk pohlíží na média i prizmatem zkušeností, takže svým způsobem já si myslím, že ten tlak, byť může být mnohdy chápán jako neetický, mnohdy jako nemorální, mnohdy nespravedlivým způsobem dopadá na členy vaší rodiny, tak pro toho konkrétní člověka je užitečný,“ sdělila Lipovská.
„Známe všichni ten termín ‚stockholmský syndrom‘ – a člověk ho dost často u regulačních orgánů pozoruje. Rada ČT samozřejmě není regulační orgán, ale já tu pozornost dovysvětlím. Ve chvíli, kdy regulovaný začíná jaksi pojímat a přetvářet regulátora, tak je to určitá podoba stockholmského syndromu. A já vidím u řady i jiných typů rad, i dozorčích, jak se členové mnohdy najednou začnou cítit být součástí toho, za co zodpovídají, nebo nač dohlížejí. A z tohoto hlediska si myslím, že mít takovouhle zkušenost je nesmírně užitečné, protože když znáte, že máte třeba subjektivní pocit, že vůči vám média nejhrají úplně čistou hru, ale může to být subjektivní, nebo momentální chvilkový dojem, tak potom je těžší být zcela ztotožněn s každým krokem, v tomhle případě veřejnoprávního média, protože víte i to, jaké to je, být na té druhé straně,“ dodala Lipovská.
Rada České televize, podle Lipovské, není rada mediálních odborníků, kteří zodpovídají za chod televize.
„Od toho jsou jiní, kteří by média znát měli. Ale Rada ČT de facto zastupuje koncesionáře. A pokud zastupuje koncesionáře, tak řekněme, kolik z koncesionářů jsou odborníci na média... Rada ČT nebo jednotliví radní mají podle zákona co nejpestřejším způsobem reprezentovat jednotlivé regiony, pohledy filozofické, náboženské, kulturní, minorit, majorit, jinými slovy ta rada nemá být rada moudrých odborníků v oblasti médií, nemají to být absolventi Karlovy univerzity, Fakulty sociálních věd – mají to být lidé, kteří možná co nejlépe reprezentují koncesionáře a skládají proto účty Poslanecké sněmovně, která coby zvolená určitou částí koncesionářů zastupuje tyto zájmy,“ míní Lipovská.
Z tohoto hlediska by ji znepokojovalo, kdyby člověk jako ona byl přesvědčen o tom, že může být kvalitním ředitelem ČT, pokud by neměl naprosto žádné zkušenosti z mediálního světa.
„Tam je oprávněné očekávat, že by měl hluboce rozumět médiím. Ale já se domnívám, že člověk jako já klidně může kandidovat na generálního ČT, to je naprosto v pořádku, ať kandiduje. Ale je pak otázkou, zda Rada ČT v tomto případě bude považovat jeho znalosti odborné za dostačující provedení. Ovšem Rada ČT a pozice radního je naprosto jiná. A dokonce já vidím jako velký handicap těch rad, které byly opravdu mediální, kdy tam pracovali a dodneška tam fungují radní, kteří jsou bývalí zaměstnanci České televize, tak ten vztah je naprosto jiný. Tito lidé samozřejmě jsou vždy v nějakém citovém vztahu vůči České televizi. Buď ji milují, nebo se stále cítí být ještě jejími zaměstnanci a proto ji hájí – nebo jsou tam ty křivdy z minulosti, kdy mají pocit, že jim někdo v České televizi uškodil,“ poznamenala Lipovská.
Následně se Lipovská rozhovořila i o programové skladbě a sledovanosti.
„Víme, že legislativa a Kodex ČT berou sledovanost jako něco, na co nesmíme být za žádných okolností fixovaní a zaměření. To znamená, že nemůžeme honit body vysloveně na sledovanosti – ale na druhou stranu, velmi zjednodušeně řečeno: Televize se vždycky dělá pro lidi. Nemělo by smysl natáčet a vysílat, kdyby se na ni někdo nedíval,“ řekla. „Sledovanost samotná má smysl, ale nesmí být modlou. A z tohoto hlediska my vidíme, že se Česká televize dlouhodobě drží a kolísá kolem třiceti procent... Pro mě byl velmi zajímavý výsledek teď kolem koronakrize, kdy přece jenom ČT24 a Česká televize obecně se zaměřily velmi silně na koronakrizi, a přesto ten skok ve sledovanosti není zas tak vysoký. Není to žádných deset procentních bodů, nebyl to mohutný skok. Ona ta sledovanost není tak podstatná, protože zkrátka Česká televize má svůj podíl na trhu,“ připomněla Lipovská.
A řeč se stočila i na hospodaření České televize a na její mzdovou politiku.
„Považuji za důležité dívat se na to, kolik zaměstnanců, v jaké skladbě jsou skutečně zaměstnanci, kolik jsou externisté, tedy i z tohoto hlediska, z hlediska sociálního, důchodového pojištění, jakým způsobem je vedena skladba mezd, honorářů a tak dále. Česká televize je dnes jediným tržním subjektem, který má uzavřenou smlouvu na lidově řečeno ‚reprízovné‘ s autory. Opět má smysl zkoumat, zda tato smlouva je čistě racionální i v dnešní době. Jakým způsobem ji přehodnotit,“ uvedla Lipovská – že toto by však měla primárně řešit dozorčí komise a s ní by následně měla spolupracovat Rada České televize.
Lipovská v minulosti kritizovala velkou infrastrukturu České televize.
„Jeden problém je ten, který slyšíme vždycky u každé výroční zprávy ČT, a to je ten obrovský nemovitostní kapitál, který za sebou ČT vleče jako dědictví sedmdesátých let. Ono to vypadá samozřejmě krásně, ten komplex je rozlehlý, ale tak jako katedrála v Praze na Hradčanech musí být neustále obklopena lešením, protože neustále je na ní co spravovat, tak samozřejmě tento komplex a to dědictví 70. let je velmi nákladné na údržbu. A jak říkal kterýsi pracovník České televize: Problém je, že se vždy dostaví nová budova, nové kanceláře, ale úředníci se nepřesunou, nýbrž přiberou. Je to nadsázka, ale samotná údržba toho komplexu je velmi nákladná,“ nechala se slyšet Lipovská a hovořila například o virtuálních studiích.
Závěrem se pak Lipovská vyjádřila k otázce, zda podle jejího názoru potřebujeme média veřejné služby.
„Ano. Já jsem přesvědčena o tom, že potřebujeme médium veřejné služby, které naplňuje úkoly veřejné služby a já je velmi jednoduše zkrátím do dvou hesel, když bych zjednodušila celý zákon – a to je samozřejmě svoboda a demokracie. Tyto úkoly mají samozřejmě plnit média obecně,“ zdůraznila Lipovská.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
