Podkarpatská Rus (nazývaná též Zakarpatskou Ukrajinou či prostě Zakarpatskem) byla od konce 11. století až do roku 1918 pod uherskou nadvládou. Území bylo osídleno převážně Rusíny, v jižních rovinatých oblastech však převažovali Maďaři. Existovala zde také početná německá, židovská a rumunská menšina.

Na konci října 1918, kdy začal rozpad Rakousko-Uherska, se američtí Rusíni vedení doktorem Grigorijem Žatkovičem dohodli v USA s Tomášem Garriguem Masarykem, že Podkarpatská Rus se jako samosprávná část připojí k nově vzniklému Československu. Dohoda byla uzavřena 19. listopadu 1918 a mírová konference ve Versailles ji schválila 8. května následujícího roku.

Už v dubnu 1919 začala nové území postupně obsazovat československá vojska a Podkarpatská Rus s rozlohou 12.700 kilometrů čtverečních a se 600.000 obyvatel se stala součástí Československa. Ústava z roku 1920 označovala Podkarpatskou Rus za nedílnou součást ČSR, samosprávné území s autonomií. Jejím guvernérem byl jmenován Žatkovič.