V březnu 2003 začala invaze koalice vedené Spojenými státy v čele s prezidentem Georgem Bushem do Iráku, bez přímého mandátu OSN a bez jasného důkazu o existenci zbraní hromadného ničení v zemi – jejich existence se při výslechu Saddáma Husajna americkou FBI vyvrátila. Proti invazi byly i členské země NATO – zejména Německo a Francie. Výsledkem bylo rychlé vítězství nad iráckou armádou a svržení diktátora Saddáma Husajna. Invaze byla iniciována kvůli obavám z jeho možného zapojení do dalších teroristických útoků po útocích z 11. září 2001. Spolu s USA byla do invaze zapojena Velká Británie, Austrálie, Polsko a Dánsko. I přes to, že byla úspěšná, následná situace v Iráku byla nestabilní a vedla k dlouhodobému konfliktu a růstu násilí.

Invaze byla zahájena 20. března 2003, kdy byly na území Iráku svrženy čtyři bomby, které měly zasáhnout místo, kde se měl údajně zdržovat Saddám Husajn a další představitelé iráckého režimu. Komplex byl zasažen, nikdo se v něm však nenalézal. Na Irák bylo také vypuštěno 40 střel Tomahawk, které cílily na velitelská centra a systémy protivzdušné obrany. Bush oznámil útok až v 6:16 hodin místního času bez toho, aniž by Iráku předtím vyhlásil válku.

Symbolem porážky režimu Husajna se stalo svržení jeho sochy 9. dubna. Konec bojů oznámil Bush 1. května 2003. Mise byla splněna za necelé tři týdny a za ztráty 196 amerických a britských vojáků.