V úvodu se přednášející věnoval nedaleké historii, kdy se na našich vysokých školách učila spousta arabských mladých lidí, z nichž tu řada zůstala. „Zahraniční arabští studenti, kteří studovali a studují v Česku, si budují různé provizorní modlitebny, většinou na kolejích. Pro české muslimy někdy ti zahraniční muslimové nejsou dost muslimští a zase pro ty zahraniční muslimy jsou ti čeští takoví podivní, protože nepocházejí z muslimských zemí, jsou to konvertité. Nedá se tedy říci, že i přes kontakty by si musely vzájemně padnout do náručí,“ uvedl na úvod Vojtíšek.
Mnohatisícová komunita již dnes
„Česká muslimská komunita je celkově odhadována na více než 10 000, možná až 20 000 lidí, ale jsou to lidé, kteří přicházejí z muslimských zemí a není o nich úplně jasné, do jaké míry jsou věřící, praktikující. Většina z nich se neobjevuje v mešitách. Abyste byli dobrými muslimy, nemusíte totiž být každý pátek v mešitě. Muslimů, kteří skutečně žijí duchovním životem, se odhaduje na dva a půl až tři tisíce. Takto to odhadují samotní muslimové a ten odhad se v podstatě shoduje s těmi 3500 muslimů, kteří se během sčítání lidu přihlásili k islámu v roce 2011. V komunitě praktikujících můžeme rozpoznat tři základní skupiny. Jednak to jsou muslimové, kteří přišli do Československa již v 80. letech, přišli jako vysokoškoláci, vystudovali zde – a ti mají dnes poměrně velké slovo v muslimských organizacích. Druhá skupina jsou čeští konvertité k islámu. Jejich počet se odhaduje na 400 až 600. Třetí skupinou, která se asi moc neprojevila v tom sčítání lidu, jsou muslimští studenti a obchodníci, kteří sem přijíždějí, žijí tu, ale nemají zde trvalý pobyt. V některých organizacích jsou dost vidět a mnohdy se duchovní život v některých městech určuje právě podle nich,“ uvedl v první části své přednášky Zdeněk Vojtíšek.
Loajální – a bez ghett
Česká komunita je podle něj mimořádně různorodá, na rozdíl od německé komunity muslimů, kde převažují Turci, nebo francouzské, kde převažují Alžířané. „U nás nepřevažuje žádná národnost, asi nejvíce je Arabů ze Sýrie, Iráku a Egypta, poměrně dost muslimů pochází z Balkánu – jsou to Bosňané, Albánci, Makedonci. Pak tu jsou Turci, poměrně významná je skupina Malajců právě v Hradci a v Liberci. Jsou tu také Pákistánci, Čečenci, Dagestánci, Kazaši a muslimové z dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Ta komunita je tedy velice a velice různorodá, a to je taková jejich základní charakteristika. Druhá charakteristika je, že je velice dobře integrovaná do české společnosti. Je nadprůměrně vzdělaná právě díky té generaci muslimů ze 70. let. V Česku nemáme žádná muslimská ghetta, nejsou tady žádné generační spory mezi první generací emigrantů, druhou a třetí, tak, jak to vidíme, že je to velmi vážné třeba ve Francii. Takže ta komunita je umírněná, bez nějakého dominantního etnika a zdá se být velice loajální. Ta situace v Česku spíše než v jakékoliv jiné západní zemi připomíná situaci ve Spojených státech, kde ta komunita je podobně loajální a dobře integrovaná. Ne všude na západě Evropy se toto podařilo.“
O DOCENTU VOJTÍŠKOVI SI VÍCE PŘEČTĚTE ZDE
Když z fundamentalisty vyroste islamista
„Samozřejmě i tato komunita, jak jsem ji vylíčil více méně ideálně, má svoje těžká dilemata, zápasy a boje a je také rozdělena. Ta pestrost je zároveň i nevýhodou. Jednotlivé muslimské organizace velmi rychle vznikají, ale také zanikají. Snad se na mne nebudou zlobit, když řeknu, že něco vznikne, pak se všichni rozhádají a zase to zanikne. Je to právě asi i díky tomu, že tato komunita je takto fragmentarizovaná. Takže je rozdělena podle etnik, je také rozdělena tak jako všude jinde na světě mezi sunnity a šíity. Zatímco v celkovém obraze světa poměr sunnitů a šíitů je asi devět ku jedné, tak u nás je ten poměr asi větší. Šíitů tady není příliš mnoho a vztah mezi šíity a sunnity tady není nijak vyhraněný. Třeba šíité chodí do pražské mešity, která je sunnitská. V poslední době si šíité udělali své vlastní centrum v Kuřimi u Brna. Komunita je také velmi ohrožena infiltrací islamistů. Jedna kategorie jsou ti, co jsou nepříliš věřící, sekulární, kteří z tradice moc nepraktikují. A pak je kategorie těch, kteří jsou věřící, praktikují, účastní se duchovního života. A mezi těmi věřícími jsou takoví, které bychom mohli nazvat fundamentalisté. Jsou to věřící, kteří se přiklánějí k doslovnému výkladu Koránu a snaží se o islamizaci společnosti. Ale zdola, tím, že budou lepšími muslimy, tím, že budou vykonávat dobro a věří, že to je to nejlepší pro každou společnost. Pracují na sobě. Tento fundamentalismus není nic špatného. Fundamentalistů je více a více na celém světě i v dalších náboženstvích – v křesťanství, židovství, buddhismu. Svět se v poslední době v důsledku globalizace polarizuje. Na jedné straně vzrůstá počet nábožensky chladných lidí – ale pomaleji, než se čekalo, a na druhé straně ale vzrůstá počet fundamentalistů, což je jakási odpověď na zmatek, který působí globalizace. Slovo fundamentalismus má jakýsi pejorativní nádech, ale na fundamentalistech není nic špatného ani nebezpečného. To, co je nebezpečné, je to, že někteří fundamentalisté jsou takzvaní islamisté. A to jsou ti, kteří stojí o to, aby společnost byla co nejvíce islámská, ale směřují k tomu shora. Tedy politickými a někdy i násilně politickými metodami, přejí si, aby byly zavedeny ty a ty zákony, aby demokracie konečně zmizela z povrchu zemského a shora byli lidé přinuceni k tomu, aby přijali islám. A to jsou pak teroristé,“ uvedl před četným publikem Vojtíšek.
„Česká muslimská komunita je ohrožena těmito islamisty, tedy těmi, kteří by rádi nastolili islám násilnými prostředky. Jakmile je mešita veřejný prostor, kam může každý přijít, tak nelze dost dobře zabránit tomu, aby se třeba islamisté do ní infiltrovali. I tato komunita je tedy ohrožena tímto muslimsko-muslimským zápasem o budoucí podobu islámu, to je to, co se dnes děje ve světě, kdy se muslimové mezi sebou hádají, jak ten islám bude dále vypadat. Ozvuky tohoto boje dolehnou občas i k nám na Západ ve formě nějakých teroristických útoků nebo ve formě takové infiltrace do západních mešit.“
Čisté nebo „ušpiněné“ peníze?
„Je hezké, že v roce 1991 vzniklo u nás Ústředí muslimských obcí, a je hezké, že v roce 2004 získalo státní registraci, a je hezké, že dnes toto ústředí má stejné právní postavení jako katolická nebo pravoslavná církev, ale podstatně méně hezké je, že to ústředí nemá peníze. To znamená, že muslimské aktivity nejsou vedeny tímto ústředím, ale nadacemi, které získávají peníze ze zahraničí ze zdrojů, které jsou velmi pochybné. Jednak nejvíce peněz mají ti nejkonzervativnější wahhábističtí muslimové ze Saúdské Arábie, odkud se prostřednictvím těchto nadací šíří tato ultrakonzervativní, ultrafundamentalistická, někdy až islamistická verze islámu. A nadace, které podporují ty české aktivity, nerozlišují mezi podporou charitativní, ale i třeba podporou vojenskou. Takže se tyto nadace ocitají na seznamu teroristických organizací, protože podpora Bosňanů ve válce v Jugoslávii je zavedla po bok al-Káidy. Tedy ty české aktivity mohou být financovány z takto dvojnásobně pochybných zdrojů. Z toho vyplývá napojení na mezinárodní terorismus. Vzhledem k množství obchodníků, kteří zde v Česku působí, se také kladou otázky na jiné formy organizovaného zločinu, na šedou ekonomiku či obchod s drogami. Ale na to jsem krátký, to by musel o tom promluvit nějaký důstojník a pokud by byl dobrým důstojníkem, tak by o tom nepromluvil. Sami muslimové tuto otázku nastolují, že totiž ta komunita nemusí být tak úplně čistá.“
Podraz, na který se nezapomíná
„Další rána muslimské komunitě, kterou chápou jako podraz, byla razie v té centrální pražské mešitě, v tom informačním centru, které bylo tehdy v ulici Politických vězňů. Policejní orgány přišly do této mešity v době pátečních modliteb, které vyrušily a zrušily velmi takovým invazivním způsobem, zatkli několik muslimů, odvedli je na vyšetřovnu a později se ukázalo, že problémem je vydání knihy Základy tauhídu. Tauhíd je koncept jedinosti Boží – právě ten důvod té razie, která byla taková spektakulární. Ta kniha vyšla už před dvěma lety, takže dva roky měli ti policisté na to, aby hovořili s těmi obviněnými a mohli je klidně povolat na služebnu a nemuseli dělat takový spektakulární zásah. Muslimové to velice těžce nesou, že to byla demonstrace síly, ale jen tak pro oko a zcela nenáležitá. Celá ta aféra se točí kolem strany 27 této knihy, kde jsou slova o nenávisti k neislámským vládám, ale řekl bych, že ty orgány činné v trestním řízení nepochopily, o co tam jde. Tento směr, salafismus, má takové černo-bílé vidění – buď je možné dělat věci pro Boha, nebo proti němu. A v tom černobílém vidění ty vlády v islámských zemích – tady se nejedná o Česko nebo o Francii, tady se jedná o vlády v islámských zemích – pro tyto islamisty nejsou dost islámské. Ty vlády nejsou dost dobré, takže ty je třeba nenávidět. To je úvaha, kterou by mohl klidně těm policejním orgánům říci student prvního ročníku orientalistiky, ale oni to viděli jako nabádání k násilné nenávistné akci a od té doby se ta věc vleče a dnes má jediného obviněného,“ pokračoval ve své obsáhlé přednášce Vojtíšek.
Jak je to s konverzí
V bohaté diskusi se pak přítomní ptali například na důvody konvertování na islám. K tomu docent Vojtíšek uvedl: „Není jich až tak mnoho. Islám je a bude přitažlivý právě tou svou jasností té zvěsti a jasností toho, co člověk má dělat. Pokud jste muslim, víte, co máte dělat ve vztahu k Bohu a lidem, všechno je tak ošetřeno, je známo, jak by se muslim měl chovat. To dává šanci duchovnímu životu, který je pevně strukturován. Ta jistota v globální době, ve všeobecné nejistotě, je něco, co bude islám dělat i nadále přitažlivým.“
„Někteří z nich byli křesťané nebo vyrůstali v křesťanské rodině,“ pokračoval Vojtíšek v odpovědi na příčiny konvertování. „Každá tradice má ve společnosti trochu jinou pověst. Báječnou pověst má buddhismus. Pověst něčeho velmi starého, zešedlého, stokrát známého má křesťanství. Islám má pověst velmi špatnou. Lidé, kteří jsou třeba trochu opozičně naladěni a kteří jsou natolik inteligentní, kteří si nenechají jen tak zjednodušeně říci, co sdělují média, tak pátrají, jaký je ten islám ve skutečnosti. Dozvědí se, že ta tradice je velmi bohatá, že je tam ledacos krásného, a tak ten opoziční postoj je veden ke konvertování. Aby se člověk stal křesťanem, je třeba překonat zešedlý odpor veřejnosti. Abyste se stali buddhistou, není potřeba překonat vůbec nic, k tomu vám všichni jen zatleskají, a k tomu, aby se člověk stal muslimem nebo muslimkou, je potřeba být v určité opozici vůči hodnotám a postojům většinové společnosti. Ohledně nebezpečí, že v tom muslimsko-muslimském zápase o budoucnosti islámu mohou vyhrát fundamentalisté a mezi nimi ti islamisté... Osobně si myslím, že to nebezpečí není velké, ale určitě tady je. My jsme vlastně takoví pozorovatelé tohoto muslimsko-muslimského zápasu. Pozorovatelé, kterých se často ty vlny toho zápasu dotknou, když někdo spáchá teroristický útok i na území Západu. Jsme také diváci a rovněž účastníci, jak na tento zápas reagujeme. Jestliže budeme reagovat smířlivě nebo s určitým pochopením, budeme podporovat ty muslimy, kteří nejsou fundamentalističtí, natož islamističtí, jestliže budeme tuto podporu vyvažovat velmi přísným postihem islamistů, protože s nimi není řeč. Když budeme tedy podporovat ty muslimy, kterých je naprostá většina v jejich zápase proti znepokojené fundamentalistické menšině, tak můžeme této většině dopomoci k vítězství. Jestli se necháme vybudit, znepokojit, nebo dokonce přijmeme koncepci boje, že tady je nějaký střet civilizací nebo křesťanství versus islám, tyto všechny falešné koncepce, tak těmi právě podporujeme ty fundamentalisty a islamisty. Ten klid je to, co potřebujeme. Musíme být ostražití, ale klidní, nejitřit situaci. Co Usámovi bin Ládinovi udělalo absolutně největší radost? To bylo vtrhnutí Američanů do Iráku. Co Bagdádímu z Česka dělá největší radost? Je to iniciativa Islám v ČR nechceme. Protože tyto protiislámské postoje vlastně potvrzují těm muslimům, že jsme proti nim, že jsme ve válce. To znepokojuje, radikalizuje české muslimy. Je třeba fandit těm muslimům v boji, který prožívají. Ostatně, křesťané jej prožívali v 19.století. První vatikánský koncil je snaha zabránit modernizaci na katolické straně. Křesťané se s tím nějak vyrovnali. A v podobné situaci jsou teď muslimové. A mají to daleko těžší, protože mezitím je společnost globalizovaná. Křesťané pořád ještě mají v koutku duše to Ježíšovo „Dejte císařovi, co je císaře, a Bohu, co je Boží,“ ale toto v islámu neexistuje. V islámu je politika velmi spjata s duchovním životem. Muslimové proto mají ten zápas o modernizaci velmi těžký. A také jej těžce prožívají – na rozdíl od křesťanů i se zbraněmi. Podívejte, kolik statisíců nebo milionů muslimů v tomto muslimsko-muslimském konfliktu zahynulo.“ V otázkách náboženství je podle něj česká společnost velmi věřící, ale neví, čemu věří. „U nás je hodně rozšířena víra v energie a nikde není tolik věštců, astrologů, reikistů a homeopatů. Česká společnost je velmi náboženská, ale jen tak jako nevědomky. Neví přesně, čemu věří a co praktikuje, a ví toho minimálně o náboženských systémech. Je taková ignorantská, taková nábožensky analfabetitistická.“
O strachu a příkladech
Hodně se rovněž diskutovalo o strachu z terorismu, že se na něj ptají i děti ve třídách základních škol. „Nejsme zvyklí na cizost. Německo je dnes velice příznivě naladěno, ale tam, kde nejsou Němci naladěni, tam mapa ukazuje východní Německo s dědictvím určité myšlenkové izolace, podobně, jako to bylo u nás. A my ještě navíc jsme velmi homogenní společnost, a to je jeden z důvodů té ostražitosti. Jsme více, než si přiznáváme, ovlivněni našimi politiky. Ono to do nás vstupuje a česká společnost je mimořádná tím, že ty nejhlubší protiislámské postoje nejsou verbalizovány nějakými okrajovými skupinami, nějakými Suverenitami nebo Stranou svobodných, ale starými „dobrými“ parlamentními stranami, jako je ODS nebo sociální demokracie. Ty největší protiislámské útoky pocházejí i od našeho pana prezidenta, samozřejmě bývalý pan prezident se k tomu také počítá. I ti politici vytvářejí protimuslimské postoje v naší společnosti. Čeho se bojíme? Možná cizosti… Tam se pak vyhrabává, že jsme křesťanská země. Je zajímavé slyšet to, jak jsme ohromní křesťané od těch lidí, kteří v životě nebyli v kostele, ale najednou, když jde o islám, tak jsme velmi křesťanská země. Ten strach není sám o sobě moc racionální. Já ten strach do jisté míry sdílím a chápu.
Na terorismus si musíme zvyknout, terorismus není produktem islámu. Víme, že je součástí všech možných myšlenkových proudů. Máme tu zkušenost s Breivikem, který zabil 77 lidí, a pokud se k něčemu hlásil, tak to bylo takové sekularizované křesťanství a protiislámské postoje. Vlna terorismu není způsobena islámem. Je to věc, která provází dějiny lidstva od počátku. V Bibli, Novém zákoně máme příklad terorismu. To byli Sikariové, kteří byli muži s dýkou. Ti se vetřeli do jeruzalémské tržnice a tam tou dýkou někoho náhodně zavraždili. A to proto, aby vyprovokovali boj mezi římskými okupanty a Židy. A nakonec se jim to podařilo. Máme Hašašiny ve 12. století, máme Guy Fogelse v Anglii v 17. století, katolíka, který chtěl vyhodit do vzduchu parlament.“
Zodpovědnost sdělovacích prostředků
„To, co zvýšilo atraktivitu terorismu dnes, je velmi jednoduché a kruté. Jsou to média. Zatímco ti Sikariové měli obecenstvo pouze na jeruzalémském tržišti, ale už v Galii o tom nikdo nevěděl, tak dnes, když spácháte teroristický útok, tak se to dozví celý svět. A to je příčina, proč je terorismus takto populární. A jestliže chceme mít média, tak toto je daň za média, která máme teď. Chcete-li odstranit terorismus, je to velmi jednoduché. Vypneme všechna média. Pokud jsou média, bude terorismus. Je to daň zato, že klikáme, že sdílíme. Každým tím sdílením podporujeme terorismus, protože rozšiřujeme toto povědomí o teroristické akci dále a dále, a to je přesně to, co ti teroristé chtějí. Ti Sikariové někoho zapíchli ne v opuštěné galilejské vesnici, ale na tržišti. A teroristé to spáchají proto, že všechna média to budou přenášet a že se to bude sdílet. Vím, že to je cynické, ale nejlepší by bylo, kdybychom si na terorismus zvykli, kdyby nás přestal děsit. Protože právě to zděšení, to terere je latinsky vyvolat hrůzu. To je to, co teroristé chtějí.“
A jak je to se šaríou – zněl další dotaz. „Jsou čtyři hlavní výkladové školy islámského práva. Jsou si hodně vzdálené. Jedna je velmi přísná, fundamentalistická. Jiné školy jsou daleko mírnější. Není jedna šaría, není jeden výklad koránu. A 1,2 miliardy muslimů skutečně v každé oblasti, v každé době vykládají šaríu jinak. Náš problém a problém našeho strachu je v tom, že my jako společnost si říkáme, že jsme ateisté, ale máme v sobě fundamentalistický přístup k pramenům. My si myslíme, že Bible musí být vykládána doslova. My si myslíme, že všichni křesťané jsou fundamentalisté. Ale není to pravda. A když bereme do ruky Korán nebo šaríu, tak si myslíme, že to musí být vykládáno takto fundamentalisticky. Myslíme si, že to, co tam je napsáno, musí být doslova vykládáno. Ale v naprosté většině případů to není. Není to ani dnes a doufejme, že to v budoucnu bude ještě méně.
Přestupující docent Konvička a Ježíš pacifista
Konvička snad někde řekl, že nikdy v žádné muslimské zemi nebyl, že jenom přestupoval v Istanbulu z letadla do letadla. Pak není divu, že to vykládá tak, jak to muslimové nevykládají. Když si běžní lidé vezmou do ruky Korán, říkají – ono to tam opravdu je, to je strašné! A to je neštěstí. Je pravda, že takto strašlivě to vykládají někteří muslimové, ale naprostá většina nikoliv. A kteří muslimové to vykládají? To je, mimochodem, sociologicky zajímavé. Jsou to právě ti, kteří jsou v důsledku modernizace společnosti vykořeněni. Nenaslouchají těm svým ve své vesnici, ale odcházejí do měst, kde nemají žádnou autoritu. A tu autoritu nacházejí v Koránu a šaríi, ale bez znalosti toho kontextu a bez znalosti historie a pozadí. A to jsou ti ideologové islamismu a terorismu. V době, kdy je krize autority a autoritou je každý, kdo vypadá, že může mít pravdu. Ten proces muslimsko-muslimského boje se odehrává ve velice těžkých podmínkách a muslimové by zasloužili naše porozumění a podporu, aby tento zápas vybojovali pokud možno málo krvavě.“
„Ježíš si mohl dovolit být pacifista, protože neměl odpovědnost. Církev ve 4. století musela krotit násilí, a tím se do její tradice dostaly násilné prvky. Totéž s buddhistem, s indickými náboženstvími, totéž s judaismem, s islámem. Tradice, které měly zodpovědnost za společnost, nutně mají v sobě ve svých svatých písmech, ve svých mučednících, hrdinech, právu, etice nějaké prvky násilí. Záleží však, jak s těmi prvky se zachází.“
Jak se (nejen) u nás bojuje o mešity
A takzvané „boje o mešity“, tedy o jejich existenci a umístění? K tomu Vojtíšek uvedl: „Boj o mešity, zda si ji mohou postavit, je v podstatě boj o symbol. Nám, většinové společnosti, nevadí, že jsou tady muslimové. V Teplicích jsou mraky muslimů, a ti nevadí. Ale to, co by vadilo, je mešita, která by symbolicky značila legitimní vstup islámu do českého veřejného prostoru. Když se muslimové scházejí někde v kancelářích, tak je to naprosto v pořádku, nikomu to nevadí. V Teplicích se scházejí na třech místech a tepličtí o tom ani nevědí. Dalším symbolem je minaret. Na tváři města je velmi agresivním symbolem, který ani Švýcaři, ani Češi nejsou alespoň zatím schopni vydýchat. Brněnští muslimové se třeba minaretu vzdali a na základě toho přistoupili na určitý kompromis s městem a nakonec ta mešita byla postavena. A pak je to jazykový symbol. V Praze se žádná mešita nestavěla a nebyl problém. Stavělo se informační centrum. I s modlitebnou nebyl problém. Ale nesmí se to jmenovat mešita. To, co nám vadí, je v symbolické rovině. Ona je totiž ta symbolická rovina možná důležitější než ta rovina faktická.
Scénář je také velmi podobný. Zpočátku jsou úřady vstřícné, pak se objeví námitky občanů a zastupitelů a pak úřady z nějakého důvodu obstruují. A těch důvodů je mnoho – třeba, že to není v územním plánu nebo že by to nebylo hezké. Třeba v Brně to byl velký argument, že architektonicky se to nehodí do Brna. Ale ona je na kraji panelákového sídliště, kde dříve bylo rumiště. Také doprava – že tam nebude parkování nebo že bude zvýšený provoz.“
„Jsou rozdíly v evropských státech, jak dlouho ty boje o mešity trvají,“ uvedl v samém závěru Zdeněk Vojtíšek. „Někde odpor rychle zase klesá, jinde trvá dlouho. Jedna studie tvrdí, že odpor proti mešitám slábne s tím, jak přibývá počet muslimů. Jak si lidé zvykají na muslimy, jak začínají chápat, že není každý terorista, že neškodí. Jestli u nás ta příčina není, že těch muslimů je u nás tak málo... Ten český postoj proti muslimům je podobný polskému antisemitismu, který je velmi silný, ale není tam žádný Žid. V Japonsku je také velmi silný antisemitismus, ale není tam žádný Žid! On ten antisemitismus není o těch Židech, ale o těch antisemitech. A podobně ten antiislamismus není o těch muslimech, ale spíše o nás.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
