„Měl pravdu. Na pondělí připadlo první výročí události, po níž to v Německu ani jinde v Evropě už nikdy nebude stejné jako předtím. Evropské hranice se bez jakékoli zábrany otevřely milionu migrantů z východu i jihu. Evropané ztrácejí jistotu a necítí se bezpečně v obcích, kde vyrostli. Rostou obavy z teroru a kriminality. Posilují nacionální a populistická hnutí požadující zrušit Schengen a zavřít národní hranice. Podle rozšířeného názoru je členství v Evropské unii zbytečné a nebezpečné,“ popisuje Holub.

Následně si všímá toho, jak uprchlická vlna vlastně začala a jaká byla situace v Maďarsku. To je totiž první zemí Evropské unie na balkánské cestě, a tak byli Maďaři povinni registrovat příchozí a přijímat žádosti o azyl. 

„Kdyby je nezaregistrovali, byli by cizinci po přechodu jakékoli vnitřní hranice automaticky odesláni zpět. Uprchlíci měli čekat, jestli si je v Maďarsku nechají, případně jestli se přihlásí jiná země Evropské unie, že část převezme. Migranti očividně zůstat nechtěli a snažili se dostat dál železničními linkami, než byly zrušeny, případně pomocí soukromých dopravců,“ říká Holub s tím, že premiér Viktor Orbán žádal ostatní evropské země, aby se přihlásily k odpovědnosti za uprchlíky. 26. srpna pak oznámil, že se o nepřetržitý proud příchozích nedokáže postarat. 

„Dramatický zvrat ovšem nastal už den předtím. Způsobil ho nevinný tweet, který odešel ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky. Stálo v něm, že ‚dublinské řízení nebude v této chvíli uplatňováno vůči syrským státním příslušníkům‘. V překladu z úřední řeči to znamená, že se v Německu budou přijímat žádosti o azyl i od těch syrských uprchlíků, kteří se nezapsali v Maďarsku. Spolkový úřad později vysvětloval, že vlastně šlo jen o interní dokument, který fakticky potvrzoval současnou praxi,“ dodává analytik k počátkům celé kauzy.