„Přestaňme se odvazovat, přivažme se a hleďme střízlivě. Fakta jsou fakta,“ sděluje Hekrdla s tím, že ekonomické oživení, které následovalo po finanční krizi v roce 2008, bylo mimořádně nízké. „Růst byl mnohem pomalejší než v průběhu dvanácti let před krizí, a to má velmi reálný dopad na zaměstnanost, stagnaci kupní síly ve vyspělých ekonomikách, na zpomalení rozvojových zemí a na zvýšení nerovností všude, po celém světě,“ uvádí.

„Je jasné, co se stalo. Krize normálně (tedy v rámci systému) doslova vyhubí bezpočet bank a firem, vyžene miliony lidí na dlažbu, vyvolá hladomory, položí celé země na kolena, ba i zvedne nepřátelské bloky do válek. Zbylé ostrůvky kapitálů pak mohou v opuštěných troskách – a ještě dřív mezi firmami padlými předtím v nekrvavé válce tržní, konkurenční – levně nakupovat a obnovit ziskovost. A jede se dál,“ dodává s tím, že nelze však vyrobit zlato foukáním kouře do vody.