Spor o jmenování Filipa Turka ministrem se přenáší do nového roku. Petr Pavel mu má za zlé prohřešky, které se s ním táhnou již z mládí. Současný hradní pán se domnívá, že jsou takového charakteru, že je prostě nelze odčinit.

Nemá každý takové štěstí jako pan prezident. Také on býval pomýlený a dopouštěl se klukovin. Měl ale moudrou a zkušenou babičku. Ta mu již jako školákovi druhé třídy základní školy vysvětlila, jak ošklivě se mýlí v geopolitických otázkách. Po dalších dvaceti letech vnitřních světonázorových zmatků a ideového tápání si vnouček na babičku vzpomněl a její slova si vzal k srdci. To, že se tak stalo shodou okolností na přelomu let 1989 a 1990, můžeme považovat za velké štěstí pro celý náš národ. O notný kus nás to přiblížilo životu v pravdě.