Spor o jmenování Filipa Turka ministrem se přenáší do nového roku. Petr Pavel mu má za zlé prohřešky, které se s ním táhnou již z mládí. Současný hradní pán se domnívá, že jsou takového charakteru, že je prostě nelze odčinit.
Nemá každý takové štěstí jako pan prezident. Také on býval pomýlený a dopouštěl se klukovin. Měl ale moudrou a zkušenou babičku. Ta mu již jako školákovi druhé třídy základní školy vysvětlila, jak ošklivě se mýlí v geopolitických otázkách. Po dalších dvaceti letech vnitřních světonázorových zmatků a ideového tápání si vnouček na babičku vzpomněl a její slova si vzal k srdci. To, že se tak stalo shodou okolností na přelomu let 1989 a 1990, můžeme považovat za velké štěstí pro celý náš národ. O notný kus nás to přiblížilo životu v pravdě.
Někteří lidé dnes Petru Pavlovi zazlívají, že docela zapomněl, jak to bylo s ním samotným, a není ochoten dát podobnou šanci nikomu jinému. To ovšem není pravda. Jsou případy, kdy pan prezident dokáže pohlížet na drobné přešlapy v mládí s velkým pochopením. Prokázal to například vloni v září při schůzce se svým syrským protějškem Ahmadem Šarou, jedním z dříve nejhledanějších teroristů světa. Mladická nerozvážnost přivedla Šaru do řad hnutí al-Káida a romantická povaha ho neopustila ani při založení další teroristické organizace dopouštějící se těch nejodpornějších zločinů proti lidskosti. Čo bolo, to bolo, terazky je Ahmad Šara garantem demokratizace své země, což Petr Pavel dokáže ocenit. Navíc je faktem, že bývalému prominentnímu představiteli islámského terorismu nebylo nikdy prokázáno, že by jel po poušti příliš rychle, a ještě se přitom fotil.
Hlava státu má prostě velký dar nevidět věci černobíle. Tak třeba terorismus se spoustě lidí z nějakého důvodu prostě nelíbí. Petr Pavel však dokáže také v něm najít určité pozitivní momenty. Osvědčil to například svým postojem k likvidaci plynovodu Nord Stream. Jako prezident členské země Evropské unie je toho názoru, že pokud byl tento teroristický čin proveden s cílem přerušit dodávky plynu a ropy do Evropy, pak mohl být plynovod terčem zcela legitimním. Proč pachatele zatím ještě nevyznamenal nejvyšším českým státním vyznamenáním, zůstává záhadou.
Právě případ Filipa Turka otevírá nové možnosti politického vývoje naší země. Cestu zde naznačuje prezidentovo prohlášení, že v případě výroků a činů tohoto uchazeče o funkci ministra není důležité, zda byly v rozporu s ústavou. Důležité je, jak na ně nahlíží významná část veřejnosti. Zde předvedl pan prezident doslova koperníkovský obrat. Dokořán otevřel cestu k novému pohledu na instituci referenda. Co jiného než referendum nám umožňuje ověřit si, jak na tu či onu věc nahlíží významná část veřejnosti. Jak jsme se dozvěděli z úst nejpovolanějších, takový verdikt je směrodatnější než nějaká litera ústavy. Tak silné vyzvednutí významu referenda, jak to předvedl prezident, tady ještě nezaznělo.
Nežli se k zavedení referenda propracujeme, je třeba vzít na vědomí, že Petr Pavel neumožní Filipu Turkovi to, co bylo umožněno jemu samotnému, tedy odpracovat si svá pochybení. Přitom to není práce až tak moc náročná. Docela stačí začít s veškerým odhodláním nenávidět vše, co jste dříve měli rádi, bez milosti odmítnout všechno, v co jste věřili, přijmout bez nejmenších výhrad, co jste dříve bytostně odmítali, poplivat všechno, nač jste přísahali, upřímně se přihlásit k tomu, co jste dříve neméně upřímně odmítali. Něco takového lehce zvládne každý správný chlap.
Kolika komplikacím by bylo možno se vyhnout a o kolik by se dalo urychlit sestavování vládního kabinetu, pokud by měl také náš čekatel na funkci ministra tak moudrou babičku, jakou měl pan prezident. Už v dětství by si ho posadila na kolena, prohrábla by jeho blonďaté vlásky a vlídným, laskavým, ale rozhodným hlasem by mu domluvila: „Filípku, Sieg Heil se neříká.“ Určitě by to klučinovi došlo dříve než za dvacet let.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Je prezident Petr Pavel vstřícný k terorismu?
