Přiletí ministr Pompeo. Zde je zamyšlení, co přiveze

Podle Oskara Krejčího lze v chování amerických politických vůdců spatřovat nejvýraznější emoci, kterou je strach. Ten lze podle něj vidět v posledních dvou letech především ve výpadech USA proti Číně. „Navíc po letošním březnu, kdy výzkumy začaly jednohlasně provolávat možnou porážku Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách, mění se i jazyk. Do chvíle, než začala na Bílý dům padat beznaděj z nezvládnuté pandemie nového koronaviru, propadu ekonomiky a občanských nepokojů, nepřítelem byly čínské zpravodajské služby skryté především ve zboží,“ píše politolog Krejčí a dodává, že nyní se hlavním sokem stala Komunistická strana Číny. „To je posun od konfrontace s jednou státní institucí ke konfrontaci na úrovni univerzálních ideologií,“ míní a odkazuje na vystoupení státního tajemníka Mika Pompea minulý měsíc v programovém vystoupení nazvaném Komunistická Čína a budoucnost svobodného světa, ve kterém říká, že ideologie čínských komunistů „informuje o jejich desetiletí trvajícím úsilí o globální hegemonii,“ Komunistická strana Číny je „stále více autoritářská doma a agresivnější ve svém nepřátelství ke svobodě všude jinde“. Poukazuje také na komentář Veroniky Sušové-Salminen, která upozornila, že pozornost od domácích problémů USA se přesunuje na nebezpečí zvenčí.

Rozborem zmíněného projevu se zabýval Karel Ždárský, který upozornil mimo jiné na fakt, že Mike Pompeo ve výše zmíněném projevu s odvoláním na Nixonův článek z roku 1967 definuje jako cíl USA „přivodit“ změnu Číny. Protože „svět musí zvítězit nad novu tyranií“, USA jako „země milující svobodu musí navodit v Číně změny“. Svobodné země musejí „jednat podle jednotných principů“, vytvořit „novou alianci demokracií“, přičemž Spojené státy jsou „majákem svobody pro lidi všude ve světě, včetně lidu uvnitř Číny“.

„S takovýmto zavazadlem plným nápadů vytažených z archivů raných let studené války přijíždí Mike Pompeo do Prahy. Styl i obsah, nemluvě o podobě kariéry, by mohly navodit představu, že Pompeo je reinkarnací obou bratrů Dullesových – jak toho, který řídil CIA, tak toho, který byl ministrem zahraničí,“ reaguje Krejčí na rozbor projevu. A dodává, že ministr Pompeo přijíždí jako obchodní lobbista, který s poukazem na nebezpečí z východu nabízí střední Evropě vojáky, zbraně, „čistý internet“, dostavbu jaderné elektrárny, plyn. „Očekávat, že se mu čeští státníci vzepřou, je naivní. Bude ovšem zajímavé, jak na konci týdne Pompeovu návštěvu vyhodnotí ti, kdo podporují či ‚tolerují‘ současnou českou vládu,“ zamýšlí se politolog, a poukazuje na hlubší rovinu problému, než představuje jeden americký ministr. Posuny v zahraniční politice přicházejí i z jiných stran, než je rétorický obrat státního tajemníka. „Jako hlavní příčiny změn lze označit osobní vlastnosti prezidenta, povahu pravicového populismu a novou etapu krize kapitalismu,“ přibližuje politolog.

Krejčí se domnívá, že názory i styl Donalda Trumpa se v mezinárodní politice příliš neformovaly, daleko více tomu bylo v prostředí newyorských developerů. „Jeho náhled na domácí události a dění v zahraničí není svázán s věcnou analýzou – je více v zajetí sociálně-darwinistického modelu vnímání a chování. To, co se někdy jeví jako lidovost a přímočarost, může být pouhá developerská neomalenost. Peníze jsou moc, ostatní hodnoty jsou pouze komodity,“ popisuje politolog a dodává, že pravda je zajímavá jen tehdy, když vytváří zisk. A pokračuje: „Právo je dáno držbou – když vám věc nedokážou vzít, je to vaše; kde nemají sílu přinutit vás změnit rozhodnutí například o clech či embargu, platí vaše rozhodnutí. To se sice elitám středovýchodní Evropy vyrostlým z divoké privatizace může zdát samozřejmé, neodpovídá to ale představám ztvárněným v mezinárodním právu.“ Proto podle jeho názoru kroky Bílého domu mnohdy vyvolávají neplánované výsledky. Jako příklad uvádí plán na mírové řešení situace na Blízkém východě. Podle něho se jednalo o strategii, která byla zcela mimo historický a kulturní kontext a tím předurčena k neúspěchu.

Podle sociálně-darwinistického pohledu na asymetrii ve vzájemné ekonomické závislosti ovšem dává možnost tlačit nepřátele i přátele do závislého postavení. „Stačí jen vůle k vítězství. Spojené státy mají právo na vše, co dokážou prosadit se ziskem,“ přibližuje a odkazuje k pasáži zmíněného projevu, kde Mike Pompeo řekl, že „na rozdíl od Sovětského svazu je Čína hluboce integrovaná do globální ekonomiky. Ale Peking je víc závislý na nás než my na něm.“ A tak je podle politologa možné násilně převzít TikTok nebo zakázat Huawei.

Při pohledu na téměř proběhlé prezidentské období se Krejčí domnívá, že Trump nehledá schopné analyticky přemýšlivé spolupracovníky, ale lidi se stejně jednoduchým pohledem na svět. Připomíná také jeho tendenci ke střídání poradců pro národní bezpečnost, kterých vyměnil celkem šest. Tolik jich měl pouze Ronald Reagan, ale až během dvou volebních období. Podle politologa je americký prezident ve svém chování nepředvídatelný, a to kvůli jeho neukotvení v realitě. Jeho názory se nezmění, jen ubyde odhodlání.

Vrací se ve svém zamyšlení na začátek Trumpova volebního období, kdy se svým pravicovým populismem byl vzpourou proti establishmentu. „Chtěl vysušit washingtonskou bažinu – ale uvízl v ní. Nic nového pod sluncem. Možná měl cíle, ale určitě neměl strategii. Ani lidi. A pak je tu ještě jeden problém: úspěch na cestě po mocenském schodišti zpravidla lidi deformuje,“ argumentuje politolog a pokračuje, že politická moc je návyková jako droga.

„Základním znakem amerického populismu, levicového i pravicového, je kritika velkého byznysu a vlády, která krade jednotlivcům svobodu,“ popisuje Krejčí a dodává, že odstranit Donalda Trumpa a s ním pravicový populismus z Bílého domu mohou listopadové volby. Zdržuje se ale optimismu nad tím, že by v případě nástupu Joea Bidena do Bílého domu došlo k dramatické změně. To považuje za naivní; připomíná, že posuny ve vojenské strategii začaly právě v době, kdy Biden byl viceprezidentem.

„To, že je Čína ekonomicky dynamičtější než Spojené státy, pochopil čtyřicet let po zahájení pekingské politiky reforem a otevírání se světu snad už každý. Strach části západních elit není ale dán pouze viditelností čínského ekonomického a sociálního zázraku. Je vyvolán i povahou nové etapy kapitalismu. Je živený především nafukováním finanční bubliny. Kapitalismus je historicky spojen s faktem, že banky začaly půjčovat více peněz, než vlastnily,“ zamýšlí se dále Krejčí nad novým kapitalismem, s tím, že dnes se takovým způsobem chovají nejen banky, ale také některé státy.

Problémem navíc podle něho je, že Peking nepostupuje jako Washington a Brusel. Čínské devizové rezervy jsou největší na světě a její zlaté rezervy rostou. „V případě prasknutí dluhové bubliny – ať již z důvodu kritického propadu ekonomiky, nebo ztráty důvěry v dolar – by tak Čína mohla dopadnout mnohem lépe než Spojené státy. To je hlavní ‚hybridní hrozba‘, proto musejí samozvaní obránci svobody pozvednout špinavý prapor mccarthismu,“ přibližuje politolog. Proto je důležité udržení důvěry v kapitalismus, tedy i jeho fungování, embargo ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, proto také sílí volání po cenzuře internetu. „V případě Bílého domu nastoupilo také svalování viny za vlastní problémy na někoho jiného – především na Komunistickou stranu Číny,“ říká, s tím, že to má celou řadu podob. Jednak Čína může za nezvládnutí epidemie nového koronaviru v USA, nebo i za tamní patologické zbrojení.

Politolog dále Čínu vyzdvihuje a v určitých aspektech porovnává s USA. Čína má více než čtyřnásobek obyvatel než USA, společnost je mnohem organizovanější, soudě podle dosavadních výsledků zápasu s novým koronavirem. Čína je vzorem odstraňování chudoby v rozvojových zemích, z Číny již řadu let pochází zdaleka nejvíce žádostí o nové patenty. Čína je na špici zavádění umělé inteligence, ale i zelené ekonomiky. Je avantgardou v architektuře, její batyskaf se noří do největších hlubin, minulý měsíc zprovoznila vlastní globální navigační systém Baidu, který je přesnější než americký GPS – a tak by bylo možné pokračovat. Čínu podle něho není možné zastavit.

„V každém případě je v současném globalizovaném světě stabilní a rozvíjející se Čína pro svět darem, který se Washington snaží zničit,“ upozorňuje politolog. A dodává, že svět je dost velký pro USA i pro Čínu. Spory se dají řešit civilizovaně.

„Předsudky, s nimiž však přilétá Mike Pompeo do Prahy, vyrůstají ze směsice kulturních stereotypů srostlých s touhou po moci a majetku u části americké politické elity. Egoisticky pojímaný národní zájem, který Pompeo hájí, může v nejlepším případě vést ke zcela zbytečnému, ale také nebezpečnému rozdělení planety na dva paralelní světy,“ uzavírá politolog Oskar Krejčí.