Velká Británie odchází z Evropské unie. Co se teď stane s EU?Anketa
Nelze začít jinak než s brexitem. Co k tomu říci?
Dalo se to čekat, ale podle mne to není úplně dobré. Anglie na tom bude hůř, než byla doteď. Každé referendum je spíš emocionální, hlasují i ti, kteří nemají zdání, co výsledek způsobí. Kdo se jim líbí, tak tomu dají hlas. Nám se asi zatím nic nestane, ale Anglie na tom asi časem prodělá. Padá měna, padají burzy.
Do jaké míry bude výsledek brexitu působit pnutí v Anglii? Narážím tím na různé odstředivé tendence, třeba Skotska…
Anglie je rozdělena na dvě poloviny. Severní Irsko a Skotsko hlasovaly pro EU, ty byly proti výstupu. Dnes hrozí nebezpečí, že se samy odtrhnou.
Daly se tím do rukou argumenty stranám, které mají odstředivé tendence v dalších zemích, jako je Itálie nebo Finsko?
Nevím, zda právě Itálie má odstředivé tendence. Itálie na EU poměrně vydělala, byla přece ve finanční krizi a EU jí hodně pomohla. Sice od ní také něco chtěla, což je ovšem správné. Brát peníze a jenom utrácet je špatné. Ve Francii mají paní Le Pen, která je docela radikální, ale v posledních volbách získala docela málo hlasů. Samozřejmě se straší dominovým efektem, možná to některé státy zkusí s referendem. Kdyby se vyhlásilo u nás, nedovedu si představit, kolik lidí by hlasovalo proti vystoupení.
Není to „voda na mlýn“ našim různým malým stranám, které referendum o vystoupení Česka mají v programu?
„Voda na mlýn“ to asi je, ale moc jim to nepomůže. Pro nás je EU výhodou. Jsme malá země, a tedy máme i malý trh. Vždy je výhodnější stát větší než stát malinký. Přirozeně EU musí udělat nějaké reformy. Dodneška vše fungovalo tak, že si Evropská unie něco vymyslela a členské státy pak rozhodnutí přizpůsobovaly svým podmínkám. U nás jsme postupovali často ještě přísněji, než EU vůbec chtěla. Navíc každý stát má svého komisaře. Takže existuje 28 různých komisí a každá chce ukázat, že je důležitá, takže si vymýšlí něco nového, aby vykázala činnost. Dříve bylo třeba jen šest komisařů a také to šlo. Samozřejmě to bylo v době, kdy měla EU jen pár států. Dnes ale musí každý komisař ukázat, jak je důležitý.
Psali jsme:
Pojďme do Francie, kde se odehrává mistrovství Evropy a v červenci budou opět tradiční velké oslavy pádu Bastily, spojené s vojenskou přehlídkou. Bude zcela jistě nutné dbát na bezpečnostní opatření. Myslíte si, že si Francie uvědomila možnost rizika například s ohledem na situaci ve vyloučených lokalitách?
Myslím, že ano, ale udělat konkrétní kroky, na to je potřeba více času. V době hospodářského růstu a nedostatku pracovních sil zvali dělníky z jiných států. Podobně postupovalo také Německo. První generace přišla, aby pracovala. Jenže jejich děti pak už nemohly pořádnou práci najít, neznaly řeč, doma jim nikdo nepomohl, a tak těžko měly šanci se něco naučit.
Objevují se názory, že lidé, kteří pracují ve Velké Británii nebo studenti, budou muset ze země brzy odjíždět. Myslíte si, že je tato věc aktuální?
Asi hned ne. On je to takový začátek rozvodu. Napřed se bude jednat o rozdělení, jako když se rozvádí lidé. Nejdříve o majetku, kdo co dostane a kam co půjde. A takový stav může trvat i dva roky. Asi nebude jednoduché do Velké Británie jezdit způsobem, na který jsme byli zvyklí.
Že bychom se vrátili k vízové povinnosti nebo ke vstupnímu pohovoru s úředníkem?
Bezvízový styk máme i se zeměmi, které vůbec nejsou v Evropě. Třeba s Kanadou. A ten pohovor? I to se může stát. Nutno ale připomenout, že i my sami jsme si situaci často zavařili. Spousta našich občanů odjížděla do Anglie a žádala tam o azyl. Tady všechno prodali, ale pak se vrátili, neměli tu nic a chtěli, abychom jim zase pomohli.
Výsledek referenda byl velmi těsný. Nebylo by u tak závažných referend zapotřebí, aby byl základní poměr větší, nikoliv jenom 50 ku 50, ale třeba 60 na čtyřicet? Pamatujeme kdysi americké prezidentské volby, kdy Al Gore dostal méně jen o několik tisícovek hlasů…
Jistě. Asi by bylo lepší, když se jedná o takové věci, dát vyšší procento. Mnozí neví, o čem hlasují, neznají, jaké budou konsekvence. Ono je to jak s prezidentskými volbami v Rakousku. Také rozhodovalo pár desítek hlasů. Přímá demokracie chce velice ukázněné a demokratické lidi. Tento princip aplikují ve Švýcarsku, kde dělají referendum skoro na všechno. Ale od roku 1848 neměli žádný převrat, žádnou revoluci. Lidé se musí naučit demokracii. Tam se jich třeba v referendu zeptali, zda chtějí o týden delší dovolenou, a Švýcaři řekli ne. Dovedu si představit, že u nás by si lidé řekli ne o týden, ale o dva. Zkrátka, mají určitou demokratickou kulturu.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
