Ve zkratce připomeňme, co se tehdy dělo a proč. Kosovsko-albánská vláda v Prištině vyhlásila, že srbským obyvatelům (především na serveru Kosova a Metohije, kde jsou Srbové v jasné většině) zruší platnost jejich osobních dokladů i registračních značek vozidel vydaných srbskými státními institucemi. V důsledku by to znamenalo, že například srbský občan žijící v obci Zubin Potok na severu oblasti by se musel každé tři měsíce pro jakýsi doklad podobný vízu, který by ho dalšího čtvrt roku opravňoval ke vstupu na území Kosova. Tedy tam, kde žije, kde vlastní dům a veškerý majetek a kde také třeba žily celé generace jeho rodiny. Vízum do vlastní země.
Byla demonstrace ze 3. září pro její svolavatele úspěchem?Anketa
Tomu se Srbové logicky postavili na odpor, protože se podle svých slov za žádnou cenu nehodlají vzdát svých staletých domovů a nechat se vyhnat, aby jejich majetky zabralo albánské obyvatelstvo a došlo de facto k finálnímu etnickému vyčištění Kosova od Srbů.
Poté, co albánská moc z Prištiny začala na sever oblasti ve velkém vysílat po zuby ozbrojené těžkooděnce s obrněnými vozidly, snipery a další téměř válečnou přípravu, rozhodli se místní Srbové k protestu formou blokády silnic vedoucích k administrativní linií s centrálním Srbskem. Důvod formy protestu byl jasný. Jiný účinný způsob mírumilovného odporu jim totiž nezbývá. Policie, která se pohybuje jejich městy, je albánská. Dlouho do noci, odkdy mělo zneplatnění dokladů platit, panovalo vysoké napětí. Priština nakonec ustoupila a odložila platnost opatření o měsíc, k čemuž došlo na přímý tlak amerického velvyslance. Mohla by vyvstat otázka, proč kosovští Srbové odmítají osobní doklady z Prištiny. Jednak samozřejmě proto, že odmítají uznat, že jejich vlastní území není srbské, ale albánské. Dalším s tím souvisejícím a výrazně symbolickým důvodem je, že kosovsko-albánské občanské průkazy v takovém případě Srbům
O měsíc později některá média opět očekávala “konflikt”. V noci z 31. srpna na 1. září byl ale více méně klid, protože se na poslední chvíli podařilo Bělehradu na základě garancí Evropské unie přimět Prištinu, že srbské doklady budou i nadále na území Kosova platit. Co se týče registračních značek vozidel, tam stále není jasno, protože premiér Kosova Albin Kurti vyhlásil, že čas na přeregistraci vozidel ze srbských na kosovsko-albánské značky je do 31. října.
Přestože byla centra za přeregistrování automobilů spuštěna již 1. září, z mnoha tisíců majitelů srbských vozidel dorazili na výměnu pouze jednotlivci. Je tedy jasné, že Kurtiho plán opět selže a Bělehrad mluví o závodu s časem do konce října a snaze najít kompromisní řešení, které zabrání možné eskalaci situace a ohrožení srbské populace na Kosovu a Metohiji ze strany kosovsko-albánské moci.
Speciální policejní jednotky s obrněnými transportéry, nová kulometná hnízda, základny i obří zásobníky pohonných hmot se na severu Kosova rostou jak houby po dešti. Paradoxní je, že prakticky všechna česká i západní média zamlčují zcela zásadní fakt. Podle Bruselské dohody z roku 2013 mezi Bělehradem a Prištinou jsou kosovsko-albánské úřady povinny požádat všechny starosty srbských okresů na severu oblasti o povolení vjezdu speciálních policejních jednotek (označovaných zkratkou ROSU). Nic z toho se však neděje a albánští ozbrojenci se mezi Srby pohybují svévolně. Západnímu společenství to však nevadí.
Některé reportáže veřejnoprávních i jiných médií v naší zemi měla rovněž tendenci při informování o případu tvrdit, že Srbové by se měli smířit s tím, že Kosovo je nezávislý stát, opustit ho a nechat ho Albáncům. Dle řady komentářů na sítích je to asi totéž, jako by bychom po Mnichovu 1938 říkali, že máme nechat pohraničí Němcům a zbytečně nevyvolávat konflikty tím, že si ho od agresorů budeme chtít vzít zpět. Kromě toho je na místě připomenout, že Kosovo jako stát neuznává půlka zemí světa a není ani členskou zemí OSN, jakož i řady dalších důležitých mezinárodních organizací.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
