„Cenzura je v Číně fakt dokonalá. Naprosto převzali kontrolu nad všemi médii a nad internetem. Příspěvky mizí během několika vteřin. Jsou celé organizace, které cenzurují obsah čínského internetu a je to čím dál více sofistikovanější,“ posteskl si Jirouš. „Je to geniální, že vás nutí používat aplikace, které na vás vlastně donášejí. Většina Číny přes to dělá i většinu plateb. Dokonce to funguje i tak, že jen tak tak stihnete napsat nějakou zprávu a odeslat ji a už vám někdo klepe na dveře. Jsou důkazy, že aplikace v některých fázích posílá data rovnou do nejbližší policejní stanice. Tím, jak funguje ekonomika, tak vás ale nutí toto používat. A existuje masivní autocenzura.“
Držet hubu a krok
„Veškeré totalitní režimy udržují lidi v pocitech, že jsou osamělí v tom, že je něco špatně. V každém deníku nebo životopisu disidenta je, že jsou sami, nebo že je jich třeba jen deset. Dá se předpokládat, že lidí, kteří si uvědomují, jaké jsou problémy a co je špatně, je samozřejmě víc. Ale oni se bojí o tom hovořit s kýmkoliv. Nejen s Číňany, ale i s ‚bělochy‘, protože nikdy nevíte, kdo může zrovna donášet,“ poučoval přítomné mladý sinolog. „Ekonomika zatím ještě roste a zatím není takový problém, který by alespoň tu střední třídu donutil zvednout zadky a něco dělat. Ale když by na to došlo, tak to dopadne jako na náměstí Nebeského klidu. Částky, které režim dává na takzvanou vnitřní bezpečnost, jsou nepředstavitelné, jsou větší než na armádu. Režim se tak bojí svých lidí, že si dává záležet, aby je měl pod kontrolou. Až ekonomika padne, mají problém. A v ten moment by měla diktatura fungovat tak, že i když by se lidé chtěli bouřit, tak nemají šanci.“
Z nezávislých zdrojů – od neziskovek, od některých novinářů – podle Filipa Jirouše vidíme: „Ta čísla rostou. V roce 2014 jsem byl v Číně a v Pekingu proběhl teroristický útok. Ptal jsem se spolužačky, která byla v Pekingu, jestli o tom věděla. Vůbec! Dočetl jsem se to ze zahraničního média a ona, která tam byla kilometr od toho, kde se to stalo, tak nevěděla nic. Jsou tedy schopni nepříjemnosti naprosto zamést pod koberec. Dnes se jde i po lidech, kteří píšou na twitter. Ten je v Číně zakázán. Dříve byla jakási nepsaná dohoda, že si tam disidenti psát mohou, ale teď se už jde po tom twitteru všeobecně. Spousta lidí mizí. A bavíme se o tisícovkách. Minimálně mizí jejich účty a mizí i jejich spojení se světem, takže se neví, co se jim stalo,“ konstatoval sinolog.
Venkov mlčí... s výjimkou jeřábníků
Dotaz zněl: „Kromě dělníků tam musí být také venkov, zemědělci, kteří živí ta města a dělají pro ty ve městě, aby se prostě mohli napapat. A jestliže tam budou ekologické katastrofy, špatný vzduch, kontaminovaná voda, tak to bude cesta k nucené změně. Jestli by se celá Čína měla mít dobře, tak to už tato planeta tady nebude. Stejně přece musíme přejít na nějaký systém regulace…“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala