„Evropské elity se tolik neobávají útoku na své domovské země, jako spíše ztráty prvenství, ve kterém se po desetiletí pohodlně usadily jako mladší partneři Spojených států,“ vysvětluje analytička Rochowanski v komentáři na jacobin.com. Podle ní kroky evropských politiků, od zvyšování vojenských výdajů až po nákup drahých amerických zbraní, nemají tolik obranný charakter, jako snahu zachovat si globální prestiž a strategickou relevanci.

Po konci studené války, kdy se USA staly jedinou světovou supervelmocí, mohly evropské státy operovat ve stínu americké dominance. „V pohodlném stínu americké nadvlády si evropské státy mohly dovolit sebevědomou, někdy i bezohlednou zahraniční politiku. Mohly poučovat ostatní o hodnotách, zasahovat do vnitřních záležitostí třetích zemí a účastnit se vojenských dobrodružství, aniž by se musely starat o skutečnou rovnováhu sil,“ připomíná Rochowanski.

Nástup multipolárního světa však mění pravidla hry. Ministr zahraničí USA Marco Rubio v lednu tohoto roku prohlásil, že unipolární období bylo anomálií a svět se vrací k multipolárnímu řádu, v němž jsou Rusko a Čína plnohodnotnými velmocemi. Evropa se nyní ocitá v situaci, kdy se musí vyrovnat s vlastní strategickou slabostí a se ztrátou vlivu.

Zbrojení jako prestižní strategie

Evropské země reagují zvyšováním vojenských výdajů, údajně kvůli bezprostřednímu ohrožení Ruskem. „Evropa utrácí spoustu peněz na vše, co souvisí s válkou… Tyto kroky nejsou motivovány strachem z útoku Ruska, ale jsou míněny jako úplatek. Evropští lídři páchají ekonomickou sebedestrukci a ponižují se, protože očekávají, že odměna – pokračující zástupné užívání americké nadvlády – stojí za tu vysokou cenu,“ konstatuje Rochowanski.