Knížák si všímá toho, že ze školního systému mizí praktiky, které vedou k rozvoji myšlení a k estetickým a etickým návykům. Kroutí hlavou nad tím, že dnešní školák si i na malou násobilku bere počítač. „Pokud mu něco uvízne v paměti, jsou to torza počítačových her nebo řada zcela zbytečných informací,“ dodává.

Škola tak děti podle profesora neučí strukturovaně ukládat informace a jak zvažovat jejich validitu. „Nedojde-li k okamžité nápravě, je pohled do budoucnosti děsivý,“ říká s tím, že podobu nápravy už si ale nedokáže ani představit.

„Rozvinuté komunikační systémy náš činí instantními svědky všeho, co se na světě děje. Tragédie lidstva se nám prezentují jako film a tím se snižuje náš práh citlivosti,“ je přesvědčen Knížák, podle jehož slov se oháníme demokracií, která však funguje jen ve společnosti vysokých morálních hodnot a intelektuálně vyspělé.