Jana Bobošíková se režiséra zeptala na filmy o Lidicích, zda vystihují tragédii tak, jak ji má navnímanou. Svoboda řekl, že nikoliv. „To není událost, to je něco podobného, jako je požár Říma, to je prostě historický mytologický fakt, kde lze dokumentovat, že lidé se mohou vrátit do té atavistické podoby, kdy přestávají být lidmi. Má to ohromnou symbolickou hodnotu, podobnou jakou mají koncentrační tábory,“ uvedl.
Zmínil velitele kladenského gestapa Haralda Wiesmanna a historku, kterou chtěl protlačit do filmu, ale Zdeněk Mahler ji považoval za okrajovou záležitost. „Němci, jak byli vzdělaní, matematicky vzdělaní, racionální, tak oni dokázali u všeho vést inventář. Takže všechny věci, které bylo možné prodat a které zabavili, počínaje pluhy, vidlemi, dobytkem, to všechno zinventarizovali a podle těch záznamů tak velitel kladenského gestapa Wiesmann si vzal dětský kočárek, protože jeho žena byla v pokročilém stavu těhotenství. Čili ta představa, že v tom kočárku jezdilo některé z malých dětí, které potom byly v Chelmnu naloženy do autobusu, do kterého byl zaveden plyn a 81 jich bylo zplynováno, od úplně malých dětí až do dětí, které dosahovaly 15 let,“ upozorňoval Svoboda na to, že od 15 let už byli mladíci považováni za muže a byli zastřeleni.
Věnoval se i dalším aspektům důkladnosti „nacistického stroje“. „Ještě po několika dnech zjistili, že mezi těmi dětmi, které byly odvlečeny z Lidic, tak že dva chlapci už byli po 15. narozeninách a byli dodatečně o týden později zastřeleni v Kobylisích, kde bylo zastřeleno několik lidí z potomků Horákových, bylo známo, že rodina Horákových a Stříbrných, že jejich synové byli vojáci a byli tehdy v Anglii u naší letky,“ připomínal režisér. Dodal, že Lidice jsou varování pro celý svět, kam se člověk může vrátit.
Fotogalerie: - Lidické děti
Dodal, že někteří členové SS hráli na klavír, sám Reinhard Heydrich hrával velmi dobře na violu. „Je vidět, že kultura neznamená tolik, ale že v člověku pořád sídlí to zvíře a toho jsou Lidice strašlivým symbolem,“ mínil. Doplnil, že celkem 350 lidí bylo zavražděno a jen pár dětí bylo posláno na tzv. poněmčení, z nichž se po válce podařilo jen 14 dohledat a vrátit. „To se domnívám, že ta fakta jsou tak ohromující v 21. století, v našem vcelku poklidném životě, že je třeba a je to dobré, že je to připomínáno.“ Znovu zopakoval, že zatím žádný film nezpracoval „biblický rozměr“ vymazání života lidí a obce Lidice, pouze některé básně a literární díla.
Co se týče varování pro dnešek, Svoboda mínil, že se jedná o velké varování před tím, že část lidí propadne jakékoliv fanatické ideji. „Ztratí ten pocit, ať už národní sounáležitosti nebo nakonec lidské sounáležitosti, z důvodů, bývá to převážně ekonomických, nebo z důvodů národnostní nesnášenlivosti nebo náboženské nesnášenlivosti, tak dojde k vraždění. Stačí se podívat do Izraele a sousedícího území, které spravuje Hizballáh,“ uvedl Svoboda s tím, že má v oblasti známou, která pochází z Čech a prošla Terezínem a Osvětimí.
„Tím, že jsou zbraně stále sofistikovanější, ta smrt lidí je dnes odosobněná, protože už se mačkají knoflíky, už to není tak, že Napoleon sedí na koni a musí být vlastně v té bitvě, dnes se ti generálové v bitvě bít nemusí, riziko, že sedíme celá planeta na bombě, která může kdykoliv explodovat, myslím si, že varování druhé světové války a takových událostí, jako jsou Lidice a Ležáky a asi 380 tisíc Čechů, kteří byli vyvražděni za okupace, tak já neříkám, že lidé by se měli stále bát, ale měli by o tom vědět a ta pietní místa si alespoň jednou do roka připomenout.
Téma Lidic se znovu vynořilo, když ho zmínila nová členka Rady ČT, Hana Lipovská v souvislosti s reportáží Reportérů ČT. Na její slova pak reagoval Marek Wollner, dramaturg pořadu, který tvrdil, že historická práce Vojtěcha Kyncla, jež obviňuje jednu z lidických žen z udavačství, je v pořádku a Reportéři ČT neudělali žádnou chybu, když se jí řídili a že ani nebylo komu se omlouvat, když byla reportáž uvedena.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
