Přerovský po příletu na kbelské letiště novinářům řekl, že jim únosci fyzicky neubližovali ani je netrápili hlady. Za nejnáročnější na psychiku označil první hodiny, kdy museli být ve sklepě se zavázanýma očima a svázanýma rukama. Po první noci jim také ozbrojenci řekli, že je budou používat jako živé štíty, ale hrozbu neuskutečnili.

„O útěku jsme uvažovali," řekl. Kvůli tomu, že byli velká skupina, která by se ve městě plném ozbrojenců nedostala daleko, od toho nakonec upustili. Separatisté jim prý dávali pravidelně najíst pohankovou kaši, rýži a polévky. Okradli je ale o všechny cennosti a počítač, nic z toho jim při propuštění nevrátili.

Pro Přerovského byl incident první takovou zkušeností a v zajetí o svém dalším působení u vojska přemýšlel. „Svoji práci chci dělat dál," je rozhodnutý. „Jsem rád, že máme takové lidi v armádě," ocenil důstojníka ministr Stropnický.