Již jsme vás informovali o kauze přeživších dětí z Lidic, které se brání proti nařčení odvysílaném v pořadu Reportéři ČT, jež obviňuje matku Marie Šupíkové (jedné z přeživších – pozn. red.) z udání židovské ženy Štěpánky Mikešové.
Je špatně, když politici nadávají novinářům ČT, např. z pořadu 168 hodin?Anketa
„Pochopitelně mne zajímalo, na základě jakých pramenů historik Kyncl zločin udavačství údajně spáchaný Doležalovou dokládá. Zjistil jsem, že jediným domnělým důkazem je výpověď četníka Evžena Ressla, kterého ale nemůžeme brát jako věrohodného svědka, protože on sám Mikešovou gestapu předal, a měl tudíž mnoho důvodů, aby to na někoho sváděl,“ řekl pro Info.cz Šustek.
„Štěpánka Mikešová v Osvětimi zahynula. Ressl si pravděpodobně myslel, že v Ravensbrücku zahynula i Alžběta Doležalová, a proto ji označil za udavačku Mikešové. Chtěl vzbudit dojem, že Mikešovou předal gestapu pod nátlakem udavačky, tedy že konal jen v krajní tísni zaviněné Doležalovou. Ve skutečnosti Ressl zatkl Mikešovou ze strachu, že gestapo její židovský původ během druhého stanného práva odhalí a on sám bude popraven za to, že Mikešovou kryl,“ předpokládá Šustek.
Na článek upozornila jak reportáž XTV, tak prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.
??Podle archiváře Vojtěcha Šustka si udání vymýšleli i protektorátní četníci a policisté. Příkladem je nepravdivé obvinění lidické ženy z udavačství: https://t.co/AQbDgJ7JjM
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) November 2, 2019
Fotogalerie: - Vzpomínka 1989 v Rakovníku
Že tvrzení Vojtěcha Kyncla nesedí, říká i Marie Šupíková v rozhovoru pro Deník.cz. Také mluví o Vojtěchu Šustkovi: „Přišel na to, že Evžen Ressl půl roku po válce sepsal tohle udání. Zřejmě si tím chtěl vylepšit posudek, možná se zachránit, protože po těchto lidech se šlo. Paní redaktorko, já jsem bydlela s rodinou tady v Lidicích. Kdyby moje maminka udělala to, co říká pan Kyncl, myslíte, že by se nenašel nikdo, kdo by mi to dal najevo? Naše ženy v roce 1947, když byl souzen velitel kladenského gestapa Wiesmann, svědčily u soudu a všechno sledovaly. Kdyby moje maminka udala Židovku, myslíte, že by se tím souzení nacisti nepochlubili, že by to nevytáhli jako důkaz kolaborace místních lidí? To se nikdy nestalo. Pan Šustek přinesl důkazy, že maminka je nevinná a nikoho neudala. Pan Kyncl se spokojil s prohlášením četníka Ressla, které nebylo ani podepsané.“
Šustková předpokládá, že ČT věděla, že Kynclův výklad byl zpochybněn. „Oni tou reportáží podle mě nechtěli uctít památku Lidic, ale vzbudit senzaci. V té době už věděli, že maminka byla očištěna, a přesto to odvysílali. To beru jako nehoráznost a neúctu k lidickým obětem, které leží tady ve společném hrobě.“
A přeživší z Lidic již také reagovali, již v polovině října. Zasláním otevřeného dopisu prezidentovi, předsedům Senátu a Poslanecké sněmovny, premiérovi a ministru kultury. V něm odmítají další spolupráci s památníkem Lidice, který je prý považuje za „trpěný, bezvýznamný a znevažovaný doplněk“.
Celý text dopisu:
My, kteří jsme přežili vyvraždění a vypálení obce Lidice německými nacisty, Vám tímto otevřeným dopisem dáváme na vědomí, že s hlubokou lítostí a s pocity nespravedlnosti a palčivé křivdy přerušujeme spolupráci s Památníkem Lidice, který má z pověření českého státu chránit vzpomínku na vyhlazení naší obce a na utrpení lidických občanů.
Zároveň se připojujeme k rozhodnutí paní Jarmily Doležalové, poslední přeživší z Ležáků, která spolupráci s Památníkem Lidice přerušila již před delší dobou. K tomuto bolestnému rozhodnutí nás vede zkušenost s ředitelkou M. Lehmannovou, které je naše konkrétní utrpení a utrpení našich rodin naprosto lhostejné, a která nezná, nectí a překrucuje fakta o lidické tragédii. Za těchto okolností je další spolupráce s Památníkem v rozporu s osobním svědomím každého z nás. Po utrpení, které jsme prožili, a o kterém přes nezměrnou bolest celý život vyprávíme na besedách s mladšími generacemi, jsme se s nástupem nové ředitelky, dosazené bývalým ministrem Hermanem, stali jen trpěným, bezvýznamným a znevažovaným doplňkem činnosti Památníku navenek.
Nechceme nadále bezmocně přihlížet zveřejňování nepravdivých informací, polopravd a výslovných lží. Srdce se nám svírá při veřejném odsuzování našich mrtvých matek, které se nemohou bránit a které se snažíme, zatím bezvýsledně, bránit my sami. Slzy nám tečou na hrobě lidických mužů, kterým první pomník postavili v červnu 1945 vojáci Rudé armády, a kde si dnes Památník „nepřeje“ při pietní vzpomínce přítomnost lidí s nápisy v azbuce na oděvech. A co cítíme ve chvílích, kdy děti i učitele „vzdělává“ jménem státního Památníku Lidice historik, který povýšenecky uvádí, že „být lidickou ženou se postupem doby stalo povoláním“, na to při vzpomínce na vyprávění našich matek o krutostech nacistů v Gymnáziu Kladno, v koncentráku a při pochodech smrti slova nestačí.
Psát otevřený dopis nejvyšším ústavním činitelům je pro nás opravdu velice těžké. Činíme tak až poté, co nám jeden z ústředních orgánů státní správy v reakci na naši stížnost doporučil, abychom prokazatelné lži a nepravdy o lidické tragédii, o nás a našich rodinách řešili na úrovni historicko-vědeckého zkoumání, popřípadě se pro naše zemřelé předky domáhali spravedlnosti u soudu. Podotýkáme, že nejmladšímu z nás je 77 let! Tváří v tvář této aroganci a lhostejnosti Vás žádáme, abyste v rámci svých pravomocí, svěřených Vám občany, urychleně zjednali ve státní organizaci Památník Lidice nápravu. Jen tak se snad ještě budeme moci s čistým svědomím navrátit ke spolupráci s Památníkem a být živou součástí připomínky německého nacistického zvěrstva, které se už nikdy nesmí opakovat.
Vážení ústavní činitelé, zároveň vás chceme ujistit, že se besedám a setkáním s mládeží a občany naší vlasti nebráníme a i nadále budeme sdílet vzpomínky na naši smutnou minulost, avšak ne v tuto chvíli ve spolupráci s Památníkem Lidice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
