Psychopati a organizovaní zločinci, co vyvolávají válku... Vrhají se na kořist jako smečka primitivů. Poslední dny očima Martina Kollera

11.04.2018 20:38

ROZBOUŘENÝ SVĚT MARTINA KOLLERA Chaosem míříme k válce. Bezpečnostní analytik Martin Koller začíná mít čím dál větší strach. V analýze pro ParlamentníListy.cz hovoří o rozvratu společnosti a „ukrajinském scénáři“ pro celou Evropu.

Psychopati a organizovaní zločinci, co vyvolávají válku... Vrhají se na kořist jako smečka primitivů. Poslední dny očima Martina Kollera
Foto: Hans Štembera
Popisek: Martin Koller

Anketa

Zeman doporučil Babišovi jednat o vládě s SPD a KSČM. Je to dobré doporučení?

93%
7%
hlasovalo: 8458 lidí

Neustále se zhoršující bezpečnostní situace v Evropě a přilehlých regionech má jeden základní společný faktor, a to chaos. Především se jedná o chaos z hlediska myšlení většiny občanů ovládaných médii. Důvodem chaosu je nestabilita prakticky ve všech základních faktorech ovlivňujících život. Přitom se nelze zbavit dojmu, že chaos je vytvářen dlouhodobě a cíleně. Koneckonců, už naše babičky či prababičky pamatující císaře pána říkaly, že v chaosu a nepořádku se nejlépe krade a ve špinavé vodě nejlépe loví.

Dezorientace evropských mas vyvolaná chaosem je výhodná především pro ty, kteří je potřebují ovládat. Občané by se bez dezorientace a rozvratu společnosti mohli spojit a začít prosazovat vlastní zájmy. Vzhledem k tomu, že v demokracii rozhoduje počet hlasů, představuje sjednocený národ absolutní nebezpečí pro nepočetné zájmové skupiny, které na něm parazitují. Můžeme mluvit o zaběhaném demokratickém systému typu rozděl a panuj, nebo hře na hodného a zlého policajta, který nejlépe zvládala britská jak domácí, tak koloniální politika. Typickými příklady jsou v poslední dekádě volby v Evropě, aktuálně především v Německu, kde hodného policajta hrála Merkelová a zlého Schulz a ve Francii byl tím hodným Macron.

Možnosti jiných kandidátů, především vlasteneckých a neochotných sloužit cizím zájmům, byly v médiích a z hlediska dosažitelných finančních prostředků maximálně omezeny. Volič, který podléhá ideologickému mainstreamu typu produkce ČT, se zajímá spíše o to, která herečka či modelka se s kým válí a za kolik nebo kdo dal kde gól. V politické situaci se neorientuje, zapomíná, co který politik prováděl před několika lety, a bezhlavě si vybírá ze dvou možností, a to horší a nejhorší. Přitom hodný i zlý policajt mají společný cíl, dostat oběť do kriminálu, a potajmu spolupracují.

Ale nedělejme si iluze. U nás se hraje stejná komedie a je zbytečné ji prožívat. Až na výjimky typu Svobodných nebo SPD nás zavedené partaje, nebo partaje účelově nově sestavené z politiků zavedených partají, nebo z neziskovkářů placených z USA a EU, táhnou, místy s pokryteckými revolučními hesly, do koncentráku zvaného EU. Tam budou pouze dvě skupiny, a to velkomajitelé posluhující sobě a americkým zájmovým korporacím, které kdysi kritizovali Trump a jejich otroci. Dokonce i část vedení KSČM podporuje naše členství v EU a má snahu spolupracovat s hlavními oporami bruselských a berlínských zájmů, jako jsou Piráti a Zelení. Někteří komunisté dokonce nestoudně lezou do zadku Hamáčkovu vedení ČSSD a jaksi pozapomínají, že to byla ČSSD, která svým Bohumínským usnesením o zákazu spolupráce s KSČM a dlouhodobým paktováním s KDU-ČSL a TOP 09 znemožnila vytvoření efektivní levicové politiky zaměřené na ochranu zájmů značné části občanů, především zaměstnanců a důchodců. Současná ČSSD se již posunula tak daleko doprava, že se dostala až někam za ODS, kde především aspoň Václav Klaus mladší má vysoce realistické názory. Nelze se divit, jestliže socan Hamáček má kamarády typu Albrightové, Pavla či Peheho. A to určitě nejsou všichni jeho kolegové z Aspen institutu. Mnozí naši demokratičtí politici se naivně domnívají, že budou patřit mezi úzkou skupinu vyvolených. Přitom se už dnes snaživě procvičují ve funkcích dozorců, tedy pouze otroků s klackem v ruce. A mohou si být jistí, že i na tyto pozice bude velmi úzké výběrové řízení.

Pokud chce někdo vidět budoucnost Evropy, měl by se podívat na Ukrajinu a zeptat se, proč pět milionů Ukrajinců, aktuálně možná i víc, emigrovalo. Dozvěděl by se, že Ukrajinu si rozebralo několik rodin a ty chtějí po ostatních, aby pro ně zadarmo pracovali, a rozprodávají zemi. Vše maskují fašizací společnosti a protiruskou válečnou propagandou. Tento stav kupodivu demokratické a lidsko-právní reprezentanty EU a NATO nijak neznepokojuje a o to bojechtivěji řeší problém ruské „okupace“ Krymu, která zabránila rozšíření občanské války a fašistické genocidy v souladu s prvním bodem slavných lidských práv. Stejně evropské demokraty a hrdiny z NATO nezajímá, že tuto takzvanou okupaci potvrdilo v nezmanipulovaném referendu (což potvrdili i mezinárodní pozorovatelé) 83 % obyvatel Krymu včetně naprosté většiny do té doby ukrajinských policistů a vojáků. Putin neudělal na Krymu nic jiného než Masaryk v letech 1918–1919 na Slovensku.

Globální bezpečnostní chaos

Naprosto základním požadavkem každého duševně zdravého člověka je bezpečnost. Ta umožňuje tvorbu perspektivních hodnot a zakládání rodin. Válku a agresi vyvolávají pouze organizovaní zločinci a psychopati. Základem bezpečnosti a pokroku jsou mír a řešení mezinárodních sporů bez vojenských konfliktů, což potvrzuje jak charta OSN, tak Atlantická charta, kterou se ohánějí reprezentanti NATO. Vylučuje se i hrozba silou. Psané stanovy a řečnění v médiích se však zcela liší od praxe. Reprezentanti USA snad už jinou „diplomacii“ než výhrůžky, sankce a vojenské agrese, nejlépe skupinové, ani neznají. Historicky reprezentanti USA to pochopili jako svoje vítězství nad SSSR na přelomu osmdesátých a devadesátých let jako vojenské a svět následně změnili do situace, kdy se mezinárodní právo účelově překrucuje, přehlíží a zneužívá s pomocí lží, falše, licoměrnosti a především arogance hospodářské a vojenské moci. Ministryně zahraničí USA Condoleeza Riceová uvedla, že je úkolem Ameriky změnit svět. Výstavba demokratického státu je (podle ní) nyní naléhavou složkou našeho (amerického) národního zájmu. Americký novinář Pluff to označil jako utopický intervencionalismus. Kdyby se jednalo o morální či ekonomický internacionalismus a nezemřeli při něm miliony lidí po celém světě, možná by byl pozitivní. Jednoduše řečeno, americké arogantní mesiášství je zahraniční vojenská agrese ve službách amerických zájmových skupin pod pláštíkem pokryteckého mediálního povyku o demokracii a lidských právech. Takzvaný Západ pod vedením USA zcela odhodil morálku a přestal respektovat OSN jako světovou bezpečnostní autoritu při rozvratu a kolonizaci východní Evropy, Asie a Afriky.

Když koncem devadesátých let kapituloval Sovětský svaz a předal NATO jak sjednocené Německo, tak celou východní část střední Evropy, domnívali se mnozí, že nastal čas míru a blahobytu. Jenže realita je zcela opačná. V Asii, Africe i v Evropě došlo k výrazné bezpečnostní destabilizaci a přehlídce občanských válek. Mnohde mají náboženský podtext, většinou ortodoxně islámský, saláfistický, takfíristický nebo wahhábistický. Do Evropy se valí miliony muslimů a NATO se šikuje u hranic Ruska, místo aby bránilo hranice Evropy. Cíl je jasný. Okupace Ruska by odsunula hospodářskou agónii USA o dvě generace. Za tu dobu by se podařilo zredukovat obyvatelstvo světa, rasově přeměnit Evropu, a zredukovat tak její demokracií a vlastenectvím nasáklé obyvatelstvo a možná zajistit dostatek energie.

Nepřehlédnutelnou součástí příprav k agresi proti Rusku je dlouhodobá matoucí válečná propaganda a hybridní válka, jež má vytvořit souhlas evropského obyvatelstva s jadernou válkou. Typickým příkladem je propagandistické tažení proti ruským či syrským chemickým zbraním. Nic nebylo prokázáno, a už došlo k vyhošťování ruských diplomatů z řady zemí NATO a EU.

Bezpečnostní chaos začíná samozřejmě v ozbrojených složkách, především v armádě. Nemá smysl se opakovaně zabývat rozvratem armády řízené civilními politickými diletanty a více než podivnými nákupy cizí výzbroje, spojenými se snahou o likvidaci posledních zbytků obranného průmyslu.

Nepřehlédnutelnými figurkami na šachovnici cizích zájmů a válečné propagandy jsou někteří čeští generálové. Bývalé komunistické nomenklaturní kádry Pavla a Šedivého, demokratické náčelníky generálního štábu, nemá smysl připomínat. Jsou dokladem Stalinova názoru, že každý má svoji cenu. Nicméně zde máme novou hvězdu americké válečné propagandy, která již není vázána předlistopadovou minulostí a morálními zábranami. Je to výsadkářský generál Řehka, který velí bojovému uskupení NATO připravujícímu se k útoku na Rusko. Předvedl se knihou o válečné propagandě, zaměřenou proti Rusku, přesně podle požadavků americké propagandy. Od dob, kdy to byl výsadkářský plukovník, se transformoval na opravdového žoldáka, který postrádá odpovědnost za svoji zemi a mír v Evropě a je schopen na rozkaz z Bruselu bez přemýšlení zabíjet kdekoli na světě. Stotisícová generálská výplata a vidina kanceláře v Bruselu s ještě podstatně plnějším korytem dokáže ovlivnit morálně nepevné žoldáky. Důstojný nástupce výsadkáře Pavla, který už je stále více pouhou směšnou a pohrdanou figurkou připomínající politruky ve Švandrlíkových Černých baronech. Co by takovým nástupcům říkali parašutisté, kteří provedli atentát na Heydricha a položili život za vlast, nikoli cizácké zájmy. Nicméně právě takoví generálové dostávají prostor v médiích a přispívají k informačnímu chaosu a válečné propagandě.

V současnosti vyhlašují USA válečné tažení proti Sýrii a samozřejmě jako smečka divé zvěře či afrických primitivů v partě s Británií, Francií a Itálií. Z agrese je třeba udělat mezinárodní záležitost, aby agresor nebyl tak viditelný. Přitom opět nic nebylo prokázáno a jedná se pouze o reakci na nepodložené tvrzení pracovníků takzvaných Bílých přileb, což je organizace, která opakovaně podporovala islámské teroristy a vyráběla lživé informace. Vrací se doba útoku na Irák založeného na lživých informacích o iráckých jaderných a chemických zbraních, které šířili politici USA a Velké Británie. Cílem je tentokrát Sýrie, ale hlavní útočníci stejní, USA a Británie. Svět je na pokraji války mezi Ruskem, jehož jednotky působí v Sýrii na pozvání legální vlády, a USA, které nemohou zvládnout situaci, kdy islámští teroristé byli v Sýrii poraženi, přestože dostávali z USA, EU, Turecka a Saúdské Arábie maximální finanční i vojenskou podporu.

O Sýrii jde v této situaci daleko méně než o Rusko a Írán, potažmo Čínu. Především je třeba zahájit válku co nejrychleji, dokud není Rusko dostatečně připraveno k obraně. Zájmům jak EU, tak USA napomohlo ekonomické zabrání východní Evropy, které jim zajistilo přežití kolabujícího hospodářství na jednu generaci, tedy kolem 25 až 30 let. Rozpínání amerického impéria včetně jeho kolonie EU se zastavilo na hranici Ukrajiny, Ruska, Íránu, Číny a Severní Koreje. Stát postavený na imperiální expanzi a vojenské agresi se po zastavení rozpínání na další území dostává do hospodářských problémů. Propad životní úrovně především americké střední třídy za posledních dvacet let je nepřehlédnutelný. Ukrajinské vedení je sice ochotné se podělit o válku proti Rusku a rozprodávat svoji zemi, ale nehodlá se dělit o svůj lup. Pokud se nepodaří donutit Rusko ke kapitulaci, bude se problém řešit válkou. Kapitulace Ruska by byla v podstatě i prvním krokem k výraznému oslabení Číny jako posledního velkého národního státu. Zde můžeme jen gratulovat Maďarům k výsledkům voleb, kde zvítězili vlastenci z Fideszu. Je to vzor pro všechny země středovýchodní Evropy. V Budapešti to na rozdíl od Prahy nevypadá jako někde v Johannesburgu, a proto se tam valí v rámci bílého útěku před islámským multikulturalismem Evropané z celé západní a severní Evropy. Bez ohledu na historické spory jsou Maďaři našimi nejbližšími současnými spojenci z hlediska zachování svobody a národa.

Chaos a mládežnická kontrarevoluce

Typickým příkladem negativního působení chaosu je současná česká i evropská mládež. Každý mladý člověk má v sobě kus rebelantství a snahy měnit svět, co možno nejrychleji. Ale vždy v historii byla mládež na čele progresivního vývoje proti starým pořádkům a útlaku. Můžeme si připomenout devatenácté století a národní obrození, odpor proti první světové válce Germánů a Rakušáků a československé legie, protinacistický odboj doma i v zahraničí, demonstrace a emigraci v období srpna 1968, mládežnické demonstrace v letech 1988 a 1989.

Především však byla mládež vlastenecká. V současnosti vidíme v praxi naprostý opak. Nemalá část především středoškolských a část vysokoškolských studentů je doslova protinárodní a posluhuje svými názory těm, kteří naši zemi a národ utlačují, vyžírají a doslova ohrožují na existenci rasovými, sexuálními a sociálními experimenty. Kdybychom se vrátili v čase, tak by mnozí dnešní studenti pod vedením rektorů a ředitelů posluhovali Habsburkům, hajlovali ve prospěch třetí říše a vítali v srpnu 1968 internacionální pomoc. Studenti stojí proti národu, proti vlasti, proti míru v Evropě, což je historicky unikátní situace. Že se jedná o oběti mediální propagandy a placených mládežnických vůdců z politických neziskovek ovládaných ze zahraničí, na věci nic nemění. Je to samozřejmě zásluha mnohých ministrů školství, opravdu unikátně se předvedla poslední socialistická ministryně s inkluzí, multikulturalismem a otevřením dveří škol politickým neziskovkám. V tom jí sekundují mnozí rektoři vysokých škol a ředitelé středních škol, mnohdy dosazení do funkcí na základě politické příslušnosti. Studenti nepřemýšlejí, což by je mělo naučit naše školství především, a papouškují argumentaci z mobilů, iPhonů či tabletů jako politruci z černých baronů. Čest výjimkám, kterým se jednostranné nakomandované myšlení začalo hnusit a stejně jako my kdysi již nechodí na nařízené schůze, demonstrace, prvomájové průvody a jiné stádní komedie.

V době protektorátu zde byla brutální propaganda, ale mládež bojovala za vlast, v šedesátých letech byla propaganda spíš stupidní, nicméně rovněž masová, ale mládež byla opět vlastenecká, především od srpna 1968.

Můžeme bez nadsázky konstatovat, že boloňský systém školství, který byl v EU zaveden roku 1998 na základě spolupráce Německa, Itálie, Francie a Velké Británie s cílem transformovat evropské školství do americké podoby, přinesl ovoce. Když se k němu přidají inkluze a multikulturalismus, o výsledek je postaráno. Pro ilustraci stačí si přečíst články Václava Klause mladšího či sociologa Petra Hampla. Nelze se divit, že výsledky evropského školství se stále více propadají, zvláště ve velkých městech, především ve srovnání s asijskými zeměmi, zato se přibližují africké úrovni. V současnosti se přidává ideologická válečnická propaganda zaměřená proti Rusku k získání rekrutů pro válku za cizí zájmy. Z ideologického hlediska a potřeby multikulturalismu je to sice krásné, ale pro potřeby úspěšného fungování konkurenceschopné společnosti doslova katastrofa.

Ekonomický chaos

Evropa se dlouhodobě potácí na okraji hospodářské krize s minimálním hospodářským růstem a přibližně 26 miliony oficiálních nezaměstnaných a rostoucím počtem pracujících se žebráckými platy. Velké státy jako Německo navíc v podstatě vyžírají celé okolí. Kdyby nebylo servisních států, které Němce zásobují levnou elektřinou, na niž doplácejí jejich občané, levnými surovinami a levnou prací, bylo by Německo dávno v krizi nejen hospodářské, ale rovněž energetické a sociálně-politické. Takzvaný ekonomický tahoun EU, jak se Německo nazývá, v podstatě stojí na dlouhodobé chudobě většiny občanů Polska, Česka, Slovenska, Maďarska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Rumunska, Bulharska a Řecka. Už současný evropský takzvaný blahobyt je založený více na finančních manipulacích a nekrytých měnách než produktivitě a exportu.

Pan bývalý guvernér Singer, který způsobil miliardové škody českému národu ve státní bance, nám vykládá beze studu, že nejsme připraveni na blahobyt. Neměl by si plést situaci většiny občanů s vlastním přetékajícím korytem a naditým kontem. Jeden guvernér rozprodal naše zlaté zásoby, druhý nakoupil miliardy ideologickou měnu euro bez pozitivního efektu a nikomu to nevadí. Když občan někde dluží pár tisíc, hrozí mu exekutor, ne-li kriminál. A to jsme prý právní stát. Jak pro koho. Právo a spravedlnost evidentně nejsou totéž.

Hospodářský růst založený na růstu utrácení občanů je dobrý vtip. Naše země má větší poměr exportu na výrobě (70 %) než Německo. Jenže značná část slavného exportu jsou suroviny, produkce zemědělské prvovýroby, elektřina, zušlechťovací styk a montovny cizích aut, tedy produkce s velkou energetickou náročností a minimální přidanou hodnotou, zdaněná navíc většinou v zahraničí u majitelů firem. Koloniální ekonomika závislého servisního státu. Státní správa a služby, kde jsou nejvyšší platy a kde se nejvíc přidávalo, toho na export moc nepřihodí. Bez exportu nebudeme mít ropu, plyn a především potraviny, protože jsme si plánovitě zničili zemědělství a rovněž řadu průmyslových výrobků, protože spotřební průmysl jsme si rovněž zlikvidovali, aby mohl někdo bohatnout na dovozech.

Takže údajný blahobyt může mít výrazně krizovou podobu, pokud se nezastře nějakými půjčkami a vydatnou mediální propagandou. Přitom stát topící se v půjčkách a totálně závislý na energetických surovinách a dovozu potravin s průměrnými platy více než třikrát nižšími a důchody pětkrát nižšími ve srovnání s Německem při srovnatelných cenách a po téměř třiceti letech vývoje můžeme sotva označit za ekonomicky úspěšný a blahobytný, natož perspektivní.

Bez ohledu na mediální propagandu krásných zítřků, kterou nás obšťastňovaly v posledním století generace profesionálních politiků, je krize opět na obzoru, aspoň podle mnoha ekonomů. Ekonomika postavená na ideologii, sankcích, ideologické měně a půjčkách je mimo realitu. Navíc dochází k systematické likvidaci střední třídy včetně živnostníků a malopodnikatelů. Prvním krokem jsou taxikáři. Cílem je změnit tuto skupinu na zaměstnance nadnárodních společností pod maximální kontrolou, protože mají výraznou hrdost a tendenci k nezávislému jednání se schopností vlastní tvorby zisku. Bohužel mnozí občánkové věří nebo sami sebe přesvědčují, že se mají vlastně skvěle, jestliže nevybírají popelnice a nespí pod mostem, a především zavírají oči a uspávají si uši před realitou. Nezanedbatelná část národa se smířila s trvalou pozicí občanů EU druhé, případně třetí kategorie, aniž za to cokoli dostala.

Stačilo pouze vytvořit chaotické a nepřehledné hospodářství, zlikvidovat průmysl a zemědělství s pohádkami o ekonomice tažené službami a udržovat vysokou nezaměstnanost. Tím vytvořit atmosféru permanentního stresu, strachu a v některých případech i rezignace na vlastní důstojnost, životní úroveň a budoucnost. Realitou od roku 1918 do roku 1990 byla možnost získávat celoživotní stabilní zaměstnání s možností plánování kariéry a založení rodiny. V současnosti je něco takového pro většinu občanů EU a především východních kolonií pouze snem. Realitou ponížení většiny obyvatel Evropy je stockholmský syndrom oběti milující svoje únosce či otroka radostně si natahujícího okovy a pějícího ódu na radost.

Můj děda byl učitel, později řídící učitel, měl vlastní dům a babička se starala o rodinu a nemusela chodit někam do práce. Byl to vážený občan a vlastenec s vlastními názory a farář proti němu kázal a posílal na něj stížnosti. To bylo období konce Rakouska a meziválečná republika. Díky tehdejší i pozdější mateřské péči, nikoli nějakého evropského rodiče číslo jedna vyrůstali z tehdejších dětí inteligentní, citliví, slušní a pracovití vlastenci a v mnoha případech statečné osobnosti na rozdíl od mnohých současných hloupých, sobeckých, sprostých a arogantních a stádních produktů evropského multikulturního a inkluzivního boloňského školství.

Porovnejte situaci dnešních učitelů jako kdysi typických reprezentantů inteligence a střední třídy s minulostí. Většina absolventů pedagogických škol se pedagogikou vůbec neživí, protože platy jsou ubohé, společenská prestiž nevalná a ochrana před sprostými a agresivními studenty minimální. A evropští politici se snaží sebrat děti matkám již ve dvou letech a nastrkat je do jeslí, aby se mohly stát oběťmi ideologického ohlupování, islamizace a sexuálních experimentů. Stačilo jen ožebračit evropskou rodinu natolik, že žena musí pracovat, aby si rodina udržela aspoň slušnou životní úroveň a má možnost si vybrat mezi chudobou a péčí o dítě. Nelze se divit záplavě potratů a chybějícím bílým dětem. Ničivý chaos je všudypřítomný.

Na závěr bych chtěl znovu upozornit všechny, kteří se snaží mne kontaktovat na sociálních sítích, že je nepoužívám. I v době mojí volební kampaně je pro mne obsluhovali moji přátelé z Bloku proti islamizaci. Sociální sítě byly vytvořeny s podporou CIA ke sledování a ovládání lidí na celém světě. Veškerá komunikace je odposlouchávána a počínaje fotografiemi ze selfíček a všemožnými informacemi soukromého charakteru ukládána v archivech CIA a NSA pro použití v budoucnu. Už v polovině devadesátých let kontrolovaly USA veškerou telefonickou komunikaci v Evropě, což mohou zneužívat jak z hlediska bezpečnosti a vydírání, tak svých ekonomických zájmů. Otázkám chaosu se budu věnovat i někdy příště.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Koller

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sirotci: 10 špeků včerejší sněmovny. Karel Schwarzenberg vás totálně ohromí

12:24 Sirotci: 10 špeků včerejší sněmovny. Karel Schwarzenberg vás totálně ohromí

Včerejší jednání o globálním paktu o migraci, které alternovalo mezi diskusí o něm a o padesáti syrs…