Drápal nazval svůj komentář „Žertovat lze o lecčem. Jen jestli to stojí zato“. Tomáš Halík ve svém komentáři podle něj pouze velmi srozumitelně vysvětlil, proč se nepřidává k heslu „Já jsem Charlie“, vyjadřujícímu solidaritu se zavražděnými karikaturisty z Charlie Hebdo. A domnívá se, že kritika, která se za to na něj snesla, není namístě. Objevily se totiž názory, že teolog má nedostatek empatie, či že si dělá monopol na vkus.
To Drápal odmítá. „Říká, že naše kultura má více tváří a on preferuje jinou, než byla tvář humoristického časopisu Charlie Hebdo. A domnívám se, že za jeho stanoviskem není ani nedostatek empatie. Pouze ji projevuje nejen vůči zavražděným, jejich rodinám a přátelům, ale i vůči muslimům,“ píše na České pozici publicista.
Jak to s tou empatií vlastně je?
„Umírnění muslimové zejména v islámských zemích to totiž vůbec nemají snadné. Pokud vyjádří nelibost nad vraždou karikaturistů, potřebují k tomu více statečnosti než my, Evropané. Proto by asi stálo za hlubší promyšlení, jak to s tou empatií vlastně je. Umírnění muslimové jí hodni nejsou?“ Klade publicista otázku.
„Na rozdíl od Tomáše Halíka si myslím, že jsme v boji s islámským světem. Pouze ten boj pojímáme jinak. Radikální islamisté se nás terorem snaží obrátit na svou víru. Západní sekulární kultura by také ráda obrátila muslimy na svou víru. Ráda by dosáhla toho, aby ani jim nebylo nic svaté a aby jim bylo jedno, že si někdo dělá legraci z toho, co oni považují za důležité,“ dodává na jiném místě komentáře.
„Západní kultura muslimům velmi hlasitě říká: „Nám není nic svaté,“ myslí si Drápal. „Když někdo namítne, že to možná není to nejlepší, co bychom mohli dělat, je v podezření, že odmítá svobodu slova,“… „Já trvám na svobodě slova, ale řídím se slovy apoštola Pavla: „Všechno je mi dovoleno, ale ne vše je pro mě užitečné.“ A mohu se k Halíkovi, s nímž v mnohém nesouhlasím, připojit, když píše: „… pokládám za svou povinnost varovat… před tímto cynickým trendem naší západní kultury,“ uzavřel svůj příspěvek k rozpoutané debatě Drápal.
Psali jsme:
autor: dkr
