„Sovětský svaz byl zvláštním druhem petrostátu. V roce 1985 se zemní plyn a ropa na celkovém exportu podílela z 52,7 %. Ovšem jen 61,6 % z vyvážené ropy a 45 % z vyváženého zemního plynu bylo prodáno za tržní cenu. Zbytek se dodával do zemí RVHP a za to žádné dolary nebyly. Sovětské satelity na oplátku do SSSR posílaly nijak zvlášť potřebné zboží. Ve skutečnosti tedy šlo o dotační systém,“ uvádí Beršidskij a dodává, že velká část tvrdé měny byla v Sovětském svazu použita na nákup obilí. „Kolektivizace zemědělství za Stalina proměnila zemi z vývozce obilí č. 1 na největšího dovozce,“ tvrdí Beršidskij.

Ruský publicista žijící v německém exilu také připomíná, co o ropné krizi v osmdesátých letech v roce 2007 napsal bývalý ruský vicepremiér Jegor Gajdar. „Zmínil, že sovětská vláda měla v podstatě na výběr ze tří kombinovaných variant. Za prvé zrušit barterový obchod se svými východoevropskými satelity. Za druhé výrazně snížit dovoz potravin ze zahraničí. Konkrétně o 20 milionů dolarů, o něž země přišla v důsledku nízké ceny za ropu. Třetí variantou podle Gajdara bylo snížit rozpočet vojensko-průmyslového komplexu,“ cituje Beršidskij osm let starý Gajdarův text s tím, že všechny tři varianty byly pro tehdejší sovětské vládce nepřijatelné. „Rozhodli se proto problém ignorovat a půjčovat si peníze od západních bank,“ napsal Gajdar.