Bývalý šéf rozvědky si nemyslí, že by mezi zpravodajskými službami zavládla válka. „Jakkoliv vztahy mezi nimi nebyly nikdy nic moc. Na druhé straně si ale nedělaly nikdy naschvály, jak o tom vypovídají poslední průšvihy, to si opravdu nepamatuji,“ uvádí v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Podle něj úroveň zpravodajských služeb hlavně po posledních excesech v ČR je tristní. Jako příklady uvádí únik informací o novičoku, šetření policie v Úřadu pro zahraniční styky a informace, postavení jeho ředitele Jiřího Šaška mimo službu anebo zajetí skupiny Čechů i s agentem Vojenského zpravodajství v Libanonu. Připomíná v tomto kontextu, že zpravodajské služby se na to konto stáhnou a čím dál méně budou ochotny informace někomu poskytovat. A to díky jejich častému zneužití ze strany politiků či prezidenta republiky. „Výsledkem bude paralýza zpravodajské činnosti, narušení toku předávání informací,“ varuje Randák. Podle něj zásadním problémem českých zpravodajských služeb je právě to, jak vláda, politici či parlamentní výbory zpravodajské služby úkolují, kontrolují a využívají a někdy i zneužívají. „Nikdo je nekoordinuje, neřídí, natož aby je efektivně kontroloval,“ připomíná.
Problém vidí v tom, že politici v příslušných výborech problematice příliš nerozumějí. „Může je opít rohlíkem kdejaký zpravodajec začátečník,“ tvrdí a poukazuje na absenci vládního koordinačního výboru typu britského Joint Intelligence Committee (JIC je integrální poradní orgán odpovědný za posuzování a koordinaci tajných služeb a dohled nad nimi. „Pouze za tohoto předpokladu budou ředitelé zpravodajských služeb tento výbor, jakousi prodlouženou ruku kabinetu, respektovat a spolupracovat s ním,“ uvádí. Současně nesouhlasí s tvrzením, že se koordinace v reakci na série krvavých teroristických útoků prohlubuje. „Pokud jde ale o Česko, tak jsou to – s prominutím – už hezkých pár let jen líbivé žvásty pro laiky,“ uvádí.
Připouští zároveň, že tendence zřídit takový výbor se v minulosti objevila, nikdy to ale podle něho nebylo funkční, tak zase zanikl. Za druhý zásadní problém, se kterým se potýkají české zpravodajské služby, považuje zneužívání zpravodajských služeb vůči svým konkurentům. „Každá kontrarozvědka je vždy svým způsobem politicky zneužitelná. Nemělo by to ovšem platit pro zahraniční rozvědku, protože ta působí mimo území státu. Přesně tohle zneužívání mám na mysli,“ vysvětluje s tím, že naráží na šetření policie ve vedení zahraniční rozvědky a postavení jejího ředitele Jiřího Šaška mimo službu. „Pokud není zahraniční politika státu – tak jako v Česku – jednotná, protože prezident říká něco jiného než vláda, mají rozvědky několik pánů, a nejsou tudíž schopny využít informace ve prospěch státu,“ uvádí obecně s poukazem na fakt, že tato kauza je v šetření.
- Celý rozhovor ZDE
Za paradox považuje i to, že zahraniční rozvědka je podřízena Ministerstvu vnitra. Hrozí tak, že se zahraniční rozvědka může přiklonit na nějakou stranu, zvláště v případě, kdy pokud je vedení této služby ochotno k dohodám s politiky. „Přesně o této hrozbě politického zneužití rozvědky hovořím,“ tvrdí. Jako příklad uvádí Úřad pro zahraniční styky a informace a éru ministra vnitra Milana Chovance. „Před ním si žádný ministr vnitra netroufl využívat českou zahraniční rozvědku ve svůj vlastní prospěch. Dokonce ani Ivan Langer z ODS či Stanislav Gross z ČSSD, nemluvě už o Františku Bublanovi z téže partaje,“ uvádí a vysvětluje, že nemůže být konkrétní. Doufá, že se jednou dozvíme pravdu. „Důvěru ve státní zastupitelství, které tento případ dozoruje, totiž stále mám…,“ pokračuje.
Předseda Vojenského výboru NATO generál Petr Pavel prohlásil, že prezident Zeman poškodil Česko v očích spojenců tím, že vyzradil tajné informace z vyšetřování o novičoku. Podle Randáka by se tomu dalo do budoucna zabránit jen výměnou okolí pana prezidenta, kteří ho podle něj „dotlačili“ do druhého volebního období i přes vědomí skutečnosti, jak těžké to pro prezidenta je.
„Pokud by se totiž tohle prezidentovo okolí vyměnilo, tak by se nepochybně změnilo i chování Miloše Zemana. Lidé typu (Martina) Nejedlého, (Vratislava) Mynáře či (Jiřího) Ovčáčka – to je absolutní havárie,“ říká a odkazuje ke vnímání českého státu ze strany spojenců. „Spojenci by se museli zbláznit, pokud by teď riskovali těsnou spolupráci s paralyzovanými českými tajnými službami,“ vykládá. Podle něj totiž vztah mezi rozvědkami vždy byl a je založen na důvěře a plodné informační výměně. Randák chce být vůči Zemanovi spravedlivý, proto připomíná, že vyzrazování tajných informací není jen jeho problém, ale také ostatních politiků a politických stran. „Můžete snad poskytnout tajnou informaci SPD? Jejímu předsedovi (Tomiu) Okamurovi, jehož člověk sedí v čele sněmovního výboru pro bezpečnost? No nemůžete, protože nikdy si nemůžete být jisti, že tihle lidé ji okamžitě nezneužijí,“ připomíná.
Řešení vidí v nesdělování konkrétních informací, ale jen obecných soudů. Neznamená to, že by například prezidentovi republiky odmítly vyzradit tajnou informaci, vždy ji podají. Pokud se ovšem obávají vyzrazení tajných informací, mohou dát obecnou zprávu s nepříliš valnou zpravodajskou hodnotou. Podle Randáka se situace v tomhle směru stále zhoršuje. Někdy rychleji, jindy pomaleji. „Ale ano – v období po pádu komunistického režimu jde v tomhle směru o nejhorší a nesložitější období,“ uvádí. A co hrozba terorismu, ani ta politiky nevzpamatuje? Zní jedna z posledních otázek. Podle něj se jen jakákoliv informace jen zpolitizuje. Jako příklad uvádí třeba Andreje Babiše, cokoliv by nyní podnikl, opozice z toho udělá politiku. „Babiš ohrožuje demokracii, uzurpuje si moc, oligarchizuje Česko… I kdyby jeho kroky byly sebesprávnější,“ říká s tím, že jako člen protikorupčního fondu nemá nejmenší důvod ho hájit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: sla
