Bývalý šéf rozvědky si nemyslí, že by mezi zpravodajskými službami zavládla válka. „Jakkoliv vztahy mezi nimi nebyly nikdy nic moc. Na druhé straně si ale nedělaly nikdy naschvály, jak o tom vypovídají poslední průšvihy, to si opravdu nepamatuji,“ uvádí v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Podle něj úroveň zpravodajských služeb hlavně po posledních excesech v ČR je tristní. Jako příklady uvádí únik informací o novičoku, šetření policie v Úřadu pro zahraniční styky a informace, postavení jeho ředitele Jiřího Šaška mimo službu anebo zajetí skupiny Čechů i s agentem Vojenského zpravodajství v Libanonu. Připomíná v tomto kontextu, že zpravodajské služby se na to konto stáhnou a čím dál méně budou ochotny informace někomu poskytovat. A to díky jejich častému zneužití ze strany politiků či prezidenta republiky. „Výsledkem bude paralýza zpravodajské činnosti, narušení toku předávání informací,“ varuje Randák. Podle něj zásadním problémem českých zpravodajských služeb je právě to, jak vláda, politici či parlamentní výbory zpravodajské služby úkolují, kontrolují a využívají a někdy i zneužívají. „Nikdo je nekoordinuje, neřídí, natož aby je efektivně kontroloval,“ připomíná.

Problém vidí v tom, že politici v příslušných výborech problematice příliš nerozumějí. „Může je opít rohlíkem kdejaký zpravodajec začátečník,“ tvrdí a poukazuje na absenci vládního koordinačního výboru typu britského Joint Intelligence Committee (JIC je integrální poradní orgán odpovědný za posuzování a koordinaci tajných služeb a dohled nad nimi.  „Pouze za tohoto předpokladu budou ředitelé zpravodajských služeb tento výbor, jakousi prodlouženou ruku kabinetu, respektovat a spolupracovat s ním,“ uvádí. Současně nesouhlasí s tvrzením, že se koordinace v reakci na série krvavých teroristických útoků prohlubuje. „Pokud jde ale o Česko, tak jsou to – s prominutím – už hezkých pár let jen líbivé žvásty pro laiky,“ uvádí.

Připouští zároveň, že tendence zřídit takový výbor se v minulosti objevila, nikdy to ale podle něho nebylo funkční, tak zase zanikl. Za druhý zásadní problém, se kterým se potýkají české zpravodajské služby, považuje zneužívání zpravodajských služeb vůči svým konkurentům. „Každá kontrarozvědka je vždy svým způsobem politicky zneužitelná. Nemělo by to ovšem platit pro zahraniční rozvědku, protože ta působí mimo území státu. Přesně tohle zneužívání mám na mysli,“ vysvětluje s tím, že naráží na šetření policie ve vedení zahraniční rozvědky a postavení jejího ředitele Jiřího Šaška mimo službu. „Pokud není zahraniční politika státu – tak jako v Česku – jednotná, protože prezident říká něco jiného než vláda, mají rozvědky několik pánů, a nejsou tudíž schopny využít informace ve prospěch státu,“ uvádí obecně s poukazem na fakt, že tato kauza je v šetření.