Kincl hnal podle Rozehnalových slov Semelovou před soud s taktikou „zkusíme to na ochranu osobnosti, když to orgány neumějí přes trestní řízení“. „Neuspěl; ale při troše snahy mohl,“ konstatuje Rozehnal, jenž následně staví konstrukci o citu pro spravedlnost coby jedné z integrálních složek osobnosti morálního člověka, zasluhující ochranu stejně jako pověst nebo podoba. 

„Důvodem pro zamítnutí žaloby bylo zejména to, že výroky Marty Semelové se netýkaly Michala Kincla, nemohly tedy jemu osobně způsobit újmu. Soudce Tomáš Novosad ovšem připustil, že část výroků by se mohla dotknout potomků Milady Horákové; tím však Kincl není,“ zmínil Rozehnal. 

Dále podotýká, že české právo poskytuje osobnosti ochranu. Termín „osobnost“ je sice relativně složité definovat, ale pro účely její ochrany je pojímána jako souhrn individiálních rozdílů. „Jde tedy o soubor hodnot, postojů, vzpomínek, sociálních vazeb, zvyků a dovedností, jakož i fyziognomických a materiálních projevů dané individuality. Podle některých teorií je celá osobnost utvářena kulturním prostředím, v němž individuum žije. Některé aspekty jsou však sdíleny všemi kulturami. Mnohočetnosti projevů jednotlivých stránek lidské osobnosti odpovídá i myslitelné široké spektrum možných neoprávněných zásahů proti některé z těchto složek osobnosti,“ dodává Rozehnal. Podle jeho slov je pak úkolem předpisů na ochranu osobnosti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj.