„Klientelismus, protekci a mizení společného majetku v nedohledatelných končinách,“ definoval Spurný úspěch Čuby, který stvořil slušovickou legendu. Bez toho by totiž prý byly Slušovice zcela běžným JZD. Na počátku normalizace však najednou Čuba „spolkl“ šestnáct družstev v sousedství a dostal možnost soustředit se na „přidruženou výrobu“ - tedy v podstatě na nezemědělskou činnost, která jiným byla zakazována.

Spurný nezpochybňuje, že Čuba byl schopným manažerem a uměl si k sobě vybrat dravé lidi. Jenže kromě toho byl členem okresního výboru KSČ a komunisté mu šli na ruku. „Na rautech JZD Slušovice si podávaly dveře komunistické špičky, jako Miloš Jakeš, Lubomír Štrougal nebo Rudolf Hegenbart. A třeba komunistická rozvědka dodávala Slušovicím některé úlovky pocházející z krádeží špičkových know how v zahraničí,“ připomíná novinář.

V roce 1990, když začal volný trh, měl podle něj Čuba neuvěřitelný náskok a šanci prokázat své schopnosti a stát se tahounem hospodářství. Jenže místo toho vykázal už v roce 1990 ztrátu půl miliardy.