Nejprve krátce připomněl bitvu u Thermopyl, ke které došlo v pozdním létě roku 480 před naším letopočtem. Tehdy se zde utkalo asi dvousettisícové vojsko perského krále Xerxe I. s přibližně sedmitisícovou armádou Řeků, vedenou spartským králem Leónidem. Úzká soutěska Řekům umožňovala účinnou obranu proti mohutné přesile Peršanů. Několik dní obránci Thermopyl vzdorovali, než se Peršanům podařilo soutěsku obejít a padnout obráncům do zad. Leónidas stačil ještě včas odeslat větší část vojska pryč a bránil soutěsku dál s přibližně jen tisícovkou vojáků. Nakonec Řekové podlehli ohromné přesile Peršanů a padli do jednoho včetně Leónida. Nejslavnější dějepisec všech věků, Hérodotos, popsal urputný boj hrstky svých krajanů velmi sugestivně. Když Řekové zlámali svá kopí, bojovali meči, a když otupili meče, bojovali dýkami i holýma rukama.

I když Řekové tuto bitvu prohráli, nakonec ale byla jen jedním z několika válečných střetnutí mezi oběma národy. „A dá se říci, i civilizacemi starověku,“ podotýká Šebestík s tím, že konečným vítězem byli nakonec po deset let trvajících bitvách Řekové.

Šlo o konflikt mezi dvěma odlišnými pojetími civilizace, práva i náboženství

I s odstupem dvou a půl tisíciletí, která od tohoto řeckého vítězství uplynula, je prý můžeme vnímat jako základní konflikt mezi dvěma v té době již značně odlišnými pojetími kultury, civilizace, práva i náboženství.