Kdysi prosperujícímu průmyslovému i kulturnímu centru Aleppu v lepších časech vévodil slavný hotel Baron, kde proslulá britská spisovatelka detektivek Agatha Christie napsala Vraždu v Orient Expressu a v pokoji č. 202 přebýval také Lawrence z Arábie. Luxusní hotel však již dávno nehostí osobnosti ze světa literatury nebo politiky, ale uprchlíky. Pompézní Grand salon v přízemí nyní obývá mladý syrský pár se třemi dětmi. „Před třemi lety jejich vesnici ovládli příslušníci Svobodné syrské armády, kterou nejenom britská vláda považuje za umírněnou. Přesto se musely všechny ženy od hlavy obléci do černé látky až k patě a zakázaly jim svobodně vycházet ven,“ píše Oborne.

„Kvůli bojům přišel navíc můj manžel o práci, takže jsme se rozhodli utéci pryč. Nechali jsme doma veškerý svůj majetek. Manžel nyní pracuje za nízkou mzdu jako pouliční prodavač zeleniny a náš dvanáctiletý syn pomáhá v místním krejčovství, vypráví mladá žena v místnosti, která nese znatelné stopy ostřelování. Město Aleppo vynikalo především svým rozvinutým textilním a farmaceutickým průmyslem, díky kterému se zdejší dvoumilionové populaci dařilo v rámci možností nadstandardně. „Válka veškerý blahobyt zničila. Asadově armádě se podařilo uchytit v západní části města, zatímco východní čtvrti ovládají povstalecká uskupení zahrnující i teroristickou skupinu an-Nusrá,“ konstatuje Oborne.

Dosavadní boje způsobily masivní odliv zdejšího obyvatelstva směrem do Turecka a odtud dále do Evropy. „V minulých dnech odešly z města desítky tisíc lidí, z nichž mnozí skončili v tureckých uprchlických táborech a další nyní přebývají ve čtvrtích kontrolovaných vládou. Sedmnáct ze dvaceti studentských kolejí na místní známé univerzitě obývají uprchlíci. Některé rodiny bydlí v místnostech původně určených pro dva studenty,“ píše Oborne a tlumočí příběh muže, jehož rodina ve městě vlastnila prosperující výrobnu olivového oleje. V průběhu trvající války však byla rodinná firma zničena teroristy z organizace an-Nusrá.