Víc než kdy jindy se Petr Žantovský rozhodoval, které události z uplynulého týdne vybrat do svého pravidelného hodnocení. „Ve světle čtvrteční tragédie na Ukrajině se jen velice těžko mluví o banalitách z naší domácí politicko-mediální pavlače. Tak alespoň telegraficky. Absurdní poslanec Huml je stále hrdinou dne se svým obviněním, že podruhé zlatá wimbledonská favoritka Petra Kvitová je de facto daňová útěkářka. Panu poslancovi se nelíbí, že paní tenistka bere zjevně o něco málo více pěnez než on či jiní jemu podobní,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Paralela s tímto poslancovým vyjádřením je přesně pětadvacet let stará. „Oh, jak moc připomíná nechvalně pamětného Milouše Jakeše, který před národem v Červeném Hrádku recitoval z výplatních pásek zpěvačky Zagorové. Milouš dobře věděl – a podezírám pana Humla, že též dobře ví – že tím získá laciné body u jisté části národa. U té části, pro kterou je heslem dne ta průpovídka o sousedově praseti, které je lepší než to naše, a nechť tedy to sousedovo chcípne,“ konstatuje Petr Žantovský.
Touha po pečených kuřatech, na něž se nemusíme moc nadřít
Podle jeho názoru tato opravdu pěkná česká vlastnost promítat své komplexy, svou lenost a svou závist v téměř třídní militanci zjevně nevzala před čtvrtstoletím zasvé spolu s Miloušovým sekretariátem. „Věc žije úspěšné dál a možná se na ní dají i získávat volební body. Konec konců jeden nepolitik v bílé košili také říká: Nekecám a makám, neboť ´bude líp´. Neříká však, kdy bude líp, a hlavně pro koho bude líp, a tedy co to ´líp´ vlastně znamená. Prostě povzbudil touhu po pečených kuřatech, na něž se nemusíme moc nadřít, a mohou to být i ta vodňanská,“ poznamenává mediální odborník.
Psali jsme:
Všímá si i dalšího aspektu toho, že poslanec Stanislav Huml vypustil tohoto zlostného džina naší závisti ze špatně zašpuntované láhve. „Výsledky si čteme denně v médiích, protože je to ostatně mnohem pohodlnější než pracovat. Kvitové miliony jsou typickým okurkovým tématem, a tak se ho novináři chopili. Co čekat, že? Jen jsem třeba nikde nezaznamenal prostinkou úvahu, kolik Kvitová do svého profesionálního růstu vložila úsilí a ostatně i peněz a kolik jí na to dal náš slavný, mimo jiné i Humlem reprezentovaný, stát,“ upozorňuje Petr Žantovský.
S vlastním výnosem má Kvitová právo zacházet, jak uzná za vhodné
Sám osobně je přesvědčen, že poměr těchto dvou vkladů je mnoho ku nule. „Kvitová má svaté právo zacházet se svým, podtrhuji svým vlastním, výnosem, jak uváží, a nenechat ze sebe dělat dalšího otloukánka a terč buzerace našich berňáků. Měli bychom být vděčni, že ve světě říká, že když jede do Fulneku, vrací se domů. Pochopí toto ovšem někdy naši Humlové – od Sněmovní ulice po redakce médií?“ uzavírá mediální analytik úvodní téma řečnickou otázkou.
Mgr. Stanislav Huml
Ani druhé téma se neobejde bez chmurného stínu ukrajinské letecké katastrofy. „Ať už ruka, která vypustila tu raketu mířící na dopravní letadlo plné turistů, patřila Rusovi nebo Ukrajinci, a já – když uvážím vybavenost tzv. separatistů – jsem nakloněn věřit spíše ukrajinské vině, tak jako tak za smrtí těchto nevinných v principu mohou nažehlení tesiloví gentlemani a nafintěné funkcionářky z Bruselu. To oni, vedeni železnou rukou Angely M., hnali Ukrajince na lopatu podpisu přístupových dohod. Nutili k tomu prezidenta Janukovyče tak intenzivně, až tento odmítl,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zbyla jen velikášká kolonialistická nenažranost Bruselu a Washingtonu
V té souvislosti zmiňuje také úmluvy o Ukrajině z dob poměrně nedávných. „U zrodu moderního ukrajinského státu na troskách Sovětského svazu společnou rukou Gorbačova a Reagana, respektive Bushe staršího, byla jasná dohoda o tom, že geopolitické a vojenské hranice západních paktů se nebudou stěhovat k řece Don a ke Krymu. Ukrajina měla být, a také dlouho byla, nárazníkovým pásmem,“ připomíná mediální odborník okolnosti vzniku samostatné Ukrajiny na počátku devadesátých let.
Tyto dohody a nárazníkové pásmo však byly brány vážně, jen dokud světu vládli odpovědní politici. „Jak ale na koně naskočili ti, kteří dříve než cokoli vykonali, se nechali ověnčit Nobelovou cenou míru, postupně Obama i celá Evropská unie, byla po strategických dohodách veta. Zbyla jen velikášká kolonialistická nenažranost made in Brusel a made in Washington. Tyto struktury rozpoutaly občanskou válku na Ukrajině a tyto struktury by měly být pohnány před soud dějin. Pokud to ale ještě stihneme,“ přemítá Petr Žantovský.
Rvačka koalice o eurokomisaře nestojí ani za psí štěk
Ve světle této hrozby považuje za velmi bizarní přetlačovanou na domácím koaličním hřišti. „Socani a babišovci se na něm přetlačují, kterého váženého muže či ženu pošlou do Evropské komise. Jako by to něco znamenalo! Jako by ten muž či žena tam měl či měla pět let na starosti něco jiného než vlastní osobní konto! A ani pro ´vysílací´ stranu to nic neznamená. Co měli socialisté z komisařství dvou předchozích – Špidly a Fülleho? Nic. Ani ten volební výsledek,“ poukazuje mediální analytik.
„Takže suma sumárum, tento císař už není ani nahý, ten je svlečený z kůže jak ti nebožáci v odporné výstavě čínského miliardáře s názvem Bodies, kterou jsme měli tu smutnou čest spatřit též v Lucerně. Rvačka, kterou kolem jména eurokomisaře za Českou republiku odstartovali koaliční partneři a kterou s nimi přičinlivě papouškují naši novináři, nestojí ani za psí štěk. Je to jen prázdná výplň času a prostoru, který by se mohl v médiích věnovat něčemu o dva řády smysluplnějšímu, třeba reklamě na žrádlo pro psy,“ vypořádává se Petr Žantovský rázně s tahanicemi o příštího českého eurokomisaře.
Šílený nápad dekorovat zpravodaje ČT za referování o Ukrajině
Událostí na Ukrajině, konkrétně informování o nich, se týká i závěrečné téma pravidelného mediálního hodnocení. Má ho na svědomí člen Rady České televize Jan Prokeš. „Televizní radní Prokeš žádá, aby byl televizní redaktor Miroslav Karas dekorován za údajně mimořádné výkony při referování o ukrajiské tragédii. Slavnostně prohlašuji, že budu tento z podstaty šílený nápad do krve prosazovat, pokud pan redaktor Karas řekne ve vysílání České televize či jakéhokoli jiného média něco opravdu podstatného o tom, co se na Ukrajině děje,“ slibuje mediální odborník.
Pro zahraničního zpravodaje veřejnoprávní televize má jednoduché doporučení. „Stačilo by, kdyby si zalistoval veřejně dostupnými zdroji od oficiálních médií opravdu obou stran – nejen svodkou ČTK diktovanou navigátory z Bruselu a Washingtonu – po neoficiální, ale velmi často faktograficky velmi cenné zdroje osobních účastníků těch dějů. Možná by stačilo, kdyby přestal jedny aktéry občanské války nazývat teroristy a druhé vydávat bezmála za svaté bojovníky,“ myslí si Petr Žantovský.
Stačilo by si všimnout, že televize už docela dlouho není černobílá
A možností pro zpravodaje ČT Miroslava Karase nachází víc. „Nebo by možná jen stačilo, kdyby uznal, že to, co se dnes na Ukrajině děje, je jednak občanská válka vedená jejím prezidentem proti jejímu lidu, ale jejím hlavním cílem je přerozdělení vlivu a majetku na Ukrajině mezi tamními oligarchy a ve světě obecně – mezi tzv. Západem a Moskvou. Vlastně by stačilo málo: kdyby si pan Karas a spolu s ním většina ostatních referujících o ukrajinské katastrofě všimli, že televize už docela dlouho není černobílá,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
