Co soudíte o Václavu Klausovi?Anketa
Zakaria si na začátku svého včerejšího komentáře klade otázku, jestli je vůbec ještě možné udržet celistvost Iráku ve stávající podobě. „Pokud chceme najít uspokojivou odpověď, musíme se podívat na vývoj podobných režimů na Blízkém východě v posledních patnácti letech," píše Zakaria a popisuje státní zřízení v Sýrii, Libyi, Tunisku i Iráku jako diktátorské sekulární režimy, které byly podporovány západními mocnostmi. Zakaria konkrétně jmenuje Velkou Británii a Francii.
Pro hlavní reprezentanty těchto států byly podle Zakarii pro jejich budoucí politickou existenci důležitější právě vztahy s jejich západními podporovateli. Když se tyto režimy před několika měsíci zhroutily, lidé se začali vracet ke své původní identitě, která jim byla dříve kvůli přísně sekulárnímu státu zapovězena. „Mocenské vákuum začaly vyplňovat sektářské skupiny, často přímo radikální islamisté. Znovu se rozhořely staré spory mezi šíity a sunnity. Bez ohledu na vojenskou přítomnost Spojených států," dodává Zakaria.
Zakaria je přesvědčen, že udržet bývalé diktátorské režimy nadále u moci bylo nemožné a ve své podstatě kontraproduktivní. Všechny výše jmenované režimy zacházely příliš tvrdě s opozicí, což mělo za následek nárůst extremistů. Jejich vlády se příliš spoléhaly na přízeň západních mocností. A konkrétně v Iráku a Sýrii bylo chybou, že moc držely ve svých rukách pouze národnostní menšiny na úkor většinové populace, vysvětluje spolupracovník The Washington Post.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
"Pojďme si to říci jasně. Válka v Iráku se stala spouštěcím mechanismem současných problémů.Následná americká okupace příliš k úspěšné obnově země nepomohla. Místo toho naopak přispěla k ještě většímu odcizení mezi šíity a sunnity." odhaluje Zakaria svůj pohled na věc. A dodává, že konkrétně v Iráku byla v posledních desetiletích sektářská menšina šíitů velmi tvrdě, mnohdy opravdu až brutálně, pronásledována ze strany vládnoucích sunnitů. Bylo tedy podle něj zřejmé, že se nebude v nové situaci chtít dělit o moc „se svými bývalými trýzniteli".
Podle Zakarii panují velké pochybnosti nad tím, jestli dokáže současná vláda v Bagdádě složena ze šíitů pomocí prakticky šíitské armády získat důvěru sunnitů. Washington upozoroňoval Bagdád, aby postupoval mimořádně opatrně s tím, že zemi by měla vládnout velká koalice složená ze šíitů a sunnitů. Takový výhled ze dnešního pohledu vypadá nereálně. Zakaria dochází k přesvědčení, že Washington potřebuje plán B.
Plánem B míní Zakaria „strategii enkláv". Spojené státy by se podle něj měly zaměřit na jednotlivé a doposud stabilní regiony a ty nadále podporovat v boji proti terorismu, co nejvíce to bude možné. Konkrétně má Zakaria na mysli kurdskou enklávu a region, kde žijí šíité. Spolupracovat by v tomto úsilí měly Spojené státy americké se Saúdskou Arábií či Jordánskem. S jejich pomocí by mělo být snazší pacifikovat radikální skupiny sunnitů a udržet v oblastech pořádek.
Přesto je podle Zakarii pravděpodobné, že určité oblasti budou v budoucnu ovládat islamisté. Tomuto trendu Spojené státy americké nemohou dle jeho názoru zabránit. V takových oblastech by však místo masivní vojenské přítomnosti měli Američané využívat drony a speciální jednotky. Zakaria apeluje na americkou vládu, aby si zvykla na to, že „svět enkláv je realitou" a přizpůsobila tomu svoji zahraniční politiku i případné vojenské operace.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
