Jiří X. Doležal zdůrazňuje, že není rasista. Na Praze 6 se prý zná s jedním prodavačem Romem, kterého vždy rád pozdraví a vyměňují si zdvořilosti. Je to pracovitý prodavač, který chodí normálně oblečen, dodržuje základní hygienické návyky a chová se tak, jak se od slušného člověka čeká.

Jenže pak se Doležal vypravil do Ostravy na Colours of Ostrava a v severomoravské metropoli se setkal s úplně jinými Romy. S agresivními skupinami romských spoluobčanů, kteří jemně řečeno nevoněli, chovali serhlučně a nechali kolem sebe pobíhat své děti tak divoce, že se jim ostatní Ostravané raději vyhýbali obloukem. Skupiny Romů, kterých se prý bál i on sám, neviděl během svého pobytu v Ostravě jen jednou nebo dvakrát, ale hned třikrát. Naposledy na nádraží, když z Ostravy odjížděl.

„No a konečně když jsem odjížděl, tak jsem sešel po schodech dolů na nástupiště ostravského nádraží a tam byla další tlupa. A zase muži jen ve špinavých kalhotách a ještě špinavějších propocených nátělnících, řev, hemžení dětí a okolo nich mnohametrový odstup, kam se uchýlili ostatní cestující. Zvážil jsem všechny okolnosti a odešel na samý konec nástupiště, abych nedej pán bůh nemusel s některými z té romské partičky sedět v kupé. To, jak smrděli potem a špínou, jsem cítil už na tom nástupišti. A kromě jejich smradu jsem se bál i jich. Opět to byli příslušníci nějaké jiné a jednodušší, agresivnější a méně autoregulované kultury. Lidé, kteří jednají podle momentální emoce a bez ohledu na důsledky. A z toho jde strach,“ zhrozil se Doležal.