Jaká je levice?
Atomizovaná. Plně platí onen bonmot, že „pravici spojují peníze, levici rozdělují ideje“. Levicové partaje si neuvědomují moudrost knížete Svatopluka, který svým synům na třech svázaných prutech vysvětloval, že jejich síla spočívá ve svornosti a jednotě. Synové nedokázali udržet jednotu, což vedlo k rozpadu Velkomoravské říše. Nevnímají ani krédo husitského kněze a polního velitele z 15. století, Prokopa Holého, o tom, že „v jednotě je síla“ s poukazem na to, že Holý byl nakonec zabit. Ale až v bitvě u Lipan. Do té doby se neúnavně snažil o mír mezi husity a katolickou Evropou, jakož i o přijetí Čtyř artikulí pražských. Nepovedlo se. To vše se může stát. Ale ta snaha stála zato. Čtyři artikuly, obhajované několik let tvrdohlavě Holým a jeho kališníky, na stovky let ovlivnily českou politiku.
Přijímání podobojí způsobou znamenalo naději na spásu a vzkříšení i pro prosté věřící, nejen pro vyvolené. Znamenalo rovnost. Pro ty, kteří si mysleli, že budou ovládat druhé svými rituály, strašná představa.
Svobodné hlásání slova Božího není nepodobné dnešnímu požadavku svobody slova, byť pobuřujícího, nebo sprostého. Každé slovo je nám dáno od Boha, i kdybychom v Boha nevěřili a za Boha považovali rozum… Opět strašná představa pro všechny překladatele z jazyka Páně do jazyka kmánů.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Zákaz světského panování kněží znamenal pokoru všech pouze před Božím slovem, zákonem nejvyšším. Ne před nadvládou kněží či jimi posvěcené šlechty. Další hříšná představa, erodující Řád.
Potírání smrtelných hříchů vyjadřovalo touhu po spravedlnosti, rovnost i před zákonem božím i světským, pro privilegované i pro nuzné, a neodpustitelnost protivení se této spravedlnosti.
To je rámcový ideový program levice dodnes, toužící bortit jakýkoliv nadřazený Řád. Rovnost každého. Uvědomění si, že sám jsi nic, že jen ve svornosti stejně smýšlejících je síla. Pro nás, kteří nerozumíme nebo nechceme rozumět interním rozmíškám mezi skupinkami hádajících se levičáků, jejich intrikám a historickým zradám, je dnes ale vcelku jedno, kdo naplní pohár, když toho vína nebude málo a nebude zkyslé. Zvykli jsme si socialismus konzumovat, ne spoluvytvářet svou prací. Ale ta touha po spravedlnosti a rovnosti je vepsána krví husitských sirotků do naší historie.
Jaké jsou levicové strany? Vzájemně rozhádané. Nepřemýšlející dál, než na další křižovatku, k nejbližším volbám, k nejbližší bitvě s předtuchou další porážky. Věřící v zázraky, ne ve vlastní schopnosti, vůli a práci, stejně jako předseda ČMKOS Středula, který věří, že problémy odborářů vyřeší někdo jiný než oni sami. Středula ve své sebestředulovitosti by také chtěl respekt k odborům jako samozřejmost konzumovat, ne spoluvytvářet.
Představa „prutů jednoty“, o niž se opírá skupina intelektuálů v spolku Svatopluk, kde se u jednoho stolu sešli politolog Petr Drulák, publicista Michal Semín a ekonomka Ilona Švihlíková, evidentně voliče ani politiky nezaujala. Jejím politickým vyústěním bylo umění možného, kompromis STAČILO!. Nestačilo. Svatopluk tvrdí, že volby dnes přinášejí jen střídání loutek a loutkáři zůstávají. Tvrdí, že pokud se má opět stát suverénem národ, jak žádá demokracie, bude třeba odvážné politiky, která bude vlastenecká, demokratická, sociálně spravedlivá a neobejde se bez silného zázemí ve společnosti. Volby nic z toho neukázaly. Pouze sílící odpor vůči špatné vládě, vedené Fialou. Procento voličů vládních stran ukazuje na konstantně rozdělenou společnost, ve které ani kampaně, ani antikampaně mnoho nezmůžou.
Staří komunisté jsou dál většinově přesvědčeni o své „leninské“ pravdě třídního boje, i když dnes nikdo netouží bojovat. O své snivé pravdě rovnosti v beztřídní společnosti, která se za celou historii lidstva nerealizovala. Ani veverky si nejsou rovné, když shromažďují žaludy na zimu. Ta, která si našla větší otvor ve stromě pro své hnízdo, může se připravit na delší a krutější zimu. Zásluhovost byla přírodou vybrána jako selektor těch, kteří přežijí. Příroda je nesmiřitelná, neslitovná. Zcela určitě se veverky o své žaludy ani hnízdo dobrovolně nepodělí.
Jste spokojeni s výsledky voleb?Anketa
Sociální demokraté a socialisté se od komunistů doteď lišili cílem postupně, nenásilně humanizovat kdysi gründersky nelidský kapitalismus. Povedlo se. Míra zisku se postupně zmírnila na jednociferná čísla. Jenže teoretici a architekti kapitalismu během dvacátého století také zmoudřeli. Spolu s technologickým pokrokem, masovou výrobou a zvyšující se produktivitou práce se zvyšují i sociální standardy až na míru všeobecné spokojenosti společnosti. Chudoba je kulturně podmíněná a relativní. Řekne vám to každý Masaj, oděný pouze do bederní roušky. Nadúroda oříšků spolu s globálním oteplením zim ale mění i chování veverek. Nesnaží se tolik.
Když „masarykovský“ cíl sociálních demokratů převzali téměř všichni jejich protivníci, jsou sociální demokraté zmatení a diví se, že už je nikdo nepotřebuje. Jánošíkovské metody přerozdělování (bohatým brát a chudým dávat) se od komunistických neliší. Co se změnilo, je pouze provedení – zdanění se obejde bez krve, konflikt se vede pouze o míru a přiměřenost.
Národní socialisté stále věří, že „naše“ zrzavá veverka obecná (Sciurus vulgaris) je něco lepšího než šedá veverka popelavá (Sciurus carolinensis) a nejhorší ze všech je kalábrijská černá veverka (Sciurus meridionalis)… Veverka šedá ale dokáže pouze lépe trávit žaludy a černá veverka se neživí žaludy, ale semeny borovice černé. Cynický, ale pravdivý pro celé dvacáté i jednadvacáté století je aforismus „mír je přestávka mezi válkami“, z pera židovského, česko-německo-polského esejisty Gabriela Lauba. Stejně tak jeho výsměch idealizaci nacionalismu: „… kdyby slepice měly dost rozumu, aby mohly chápat, jaká to je čest patřit k nějakému národu, pochopily by také, že je ponejvíce pojídají příslušníci vlastního národa“. A v nepotřebnosti definice národa ve věku kulturní globalizace tkví i důvod, proč národní socialisté už dlouho nejsou žádaní.
Křesťansko-sociální skupinky jsou marginálním jevem, i když mnohdy dělají obětavě dobrou sociální práci v péči o sociálně vyloučené, mentálně nedostatečné či o seniory. Na formulování idejí sociálního pokroku se ale nepodílejí, na rozdíl od teologie osvobození v Jižní Americe. Je to vidět i na tom, že žádná z klíčových knih Gustavo Gutiérreze či Leonardo Boffa nebyly přeloženy do češtiny a vydány. Libri prohibiti. Následovat Krista v jeho lásce k bližním je v evropské sekulární kultuře vyčerpávající. Hledání a pojmenovávání příčin nespravedlnosti nevděčné. Volání po skromnosti nudné. Teologická východiska jsou založena na přístupu k biblickému studiu z pohledu utlačovaných. Tolerovanou ale marginální výjimkou, které se v církvi posměšně říká foko-folklór, je křesťanské hnutí Fokoláre, které vzniklo v roce 1943 pod sloganem „aby všichni byli jedno“ (Jan 17,21).
Piráti, kteří na začátku reprezentovali mladé levicové liberály a nerdy, zestárli. Na místo plnění slibů svých z počátku pirátského hnutí se vrhli do plnění slibů zájmů různých dotovaných neziskovek. Oscilují tak mezi nenávistí k bohatství jiných, progresivistickými idejemi o generově segregovaných záchodcích, dámských vložkách zdarma a cyklostezkách ve městech a anarchokapitalismem bitcoinů. A tak autorský zákon máme stále stejný, OSA vybírá stále výpalné, Linux ani open source software se ve veřejné správě nijak nerozšířily, otevřená data jsou stále méně vyžadována, omezování internetu ve jménu boje proti dezinformacím nevadí, evropské fízlování messengerů bude mít zelenou a digitalizace státu zůstala prakticky na stejné úrovni, jak byla. O digitálním stavebním řízení či e-občance nemluvě. Výjimkou je Hřibův e-recept, za který je autora nutno pochválit, protože nemá chybu.
Jakou funkci by si zasloužil Petr Fiala po konci v úřadu předsedy vlády?Anketa
Je načase myšlení levice modernizovat. Vzhledem k překotnému vývoji společnosti a přizpůsobení přání voličů. Jinak se stane její program zbytečným, a postupně i směšným. Jako spor veverek.
Před čtyřiceti lety došlo k první technologické revoluci, na kterou společnost ještě dodnes nedokázala ve své sebeorganizaci reagovat, před dvaceti lety k druhé. Nyní dochází k třetí. Masové rozšíření a zpřístupnění počítačů všem změnilo organizaci práce nejen v továrnách, ale i v administrativě. Jejich propojení do sítí a vznik internetu změnily efektivitu prakticky všech výrob a zejména i všech služeb. Začalo se mluvit o informační společnosti. Stejně tak „utržení sluchátka“ – rozvoj mobilní telefonie a propojení telefonu s počítačem individualizovalo organizaci času, práce i zábavy a způsoby vyhledávání a přijímání informací, změnilo sociální komunikaci. Umělá inteligence mění organizaci znalostí a stírá jazykové bariéry. Začíná se mluvit o znalostní společnosti. Svět dneška je „globální vesnice“, jak ji popsal v 60. letech 20. století kanadský filozof a teoretik komunikace Marshall McLuhan. Dodnes je na levici problém si přiznat, že předáky organizované „masy pracujících“ u Fordova pásu v továrnách vystřídaly inteligentní automaty a masy proletariátu už neexistují.
Homeworking rozvrátil i tak neměnné „výdobytky“ levice 20. století, jako je osmihodinová pracovní doba. Doposud byla reakce levice panická, připomínající luddismus – anglické hnutí dělníků ze začátku 19. století, rozbíjejících tkalcovské stroje, „protože jim kradou práci“. Dnes už si nedokážeme představit život bez levného textilu. Technofobní neoludité dneška argumentují holisticky – tvrdí, že technologie mají negativní vliv na lidstvo a životní prostředí. Ale ani modely budoucnosti založené na environmentalismu či permakultuře, drobných zemědělských komunitách, způsobu života stárnoucích „dětí květin“ nebo primitivismu komunit Amišů, hnutí Chipko či komunity Chiapas, nejsou pro většinu světa atraktivní. A tak se rodí na jedné straně představa hlubinné ekologie a jako odvrácená tvář asymetrická válka, kterou začal americký terorista Ted Kaczynski, známý jako Unabomber. Ve své knize Technologická společnost z roku 1964 francouzský filozof Jacques Ellul tvrdil, že logická a mechanická organizace „eliminuje nebo si podřizuje přírodní svět“. Ellul definoval techniku jako souhrn organizačních metod a technologií s cílem maximální racionální efektivity. Podle Ellula má technika tendenci přehlušit lidské zájmy.
Cílem moderní levice pro 21. století by měla být sociální spravedlnost (nikoliv rovnost) využívající ovšem maximální racionální efektivity organizace nejen výrobních procesů, ale života celé společnosti. K nalezení slov, která budou moci použít pro obhajobu takovéhoto projektu „společnosti dostatku“ političtí marketéři, zbývá politické levici ještě dlouhá cesta. Levice ale nesmí být ušmudlanou platformou pro důchodce, hledající zbytky životních jistot v pro ně nesrozumitelném a zmateném světě. Musí být atraktivní platformou demokratizace společnosti, která bude vycházet z kolektivní strategie sociální spravedlnosti mladé generace. Není ani nutné, aby to byly nutně politické strany, jaké známe – ty mohou zaniknout. A pravděpodobně, pokud nepřekonají společným postupem vzájemné rozpory a spory z minulých dob, zaniknou. Na nezájem voličů. Na nepotřebnost svých receptů. Ale na myšlenkách a politických proudech 19. a 20. století už tolik nezáleží. Záleží na tom, jak a kým bude řízena společnost, ve které budeme stárnout my.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Štěpán Kotrba
IjonT
