Česká fotbalová reprezentace v posledních dnech schytává silnou vlnu kritiky za to, že stejně jako jejich skotští kolegové před zápasem na písknutí rozhodčího poklekli na trávníku. Připojili se tím k vlně Black Lives Matter, která přišla ze Spojených států. Kritiky na adresu našich reprezentantů zaznělo mnoho. Teď se ozval i poslanec Jaroslav Foldyna, který si nebral servítky.
„Některé národy, a také někteří jedinci, tvrdí, že jediný, před kým kdy pokleknou, je Bůh. V druhém případě, který má tradici a národ je ochoten pokleknout, je vlajka jejich státu. Má to svoji logiku. Pokleknutí je výrazem bezpodmínečné podřízenosti či oddanosti a něco takového si asi opravdu nikdo jiný nezaslouží,“ míní s tím, že možná do toho spadají ještě rodiče či někdo opravdu mimořádně výjimečný a úctyhodný.
Nejhorší podle něho je, že pokleknutí nevyžadovali ani hitlerovci. „Když nacisté v roce 1936 chtěli na olympijských hrách demonstrovat svoji nadřazenost, tak po sportovcích nechtěli, aby před nimi poklekli. Buď je to nenapadlo, nebo si to netroufli, a tak tehdy stačil ‚jen‘ nacistický pozdrav. To však novodobým nacistům v roce 2020, svoloči, jež se schovává za zkratku BLM, nestačí. Chtějí nás vidět na kolenou, chtějí, abychom veřejně demonstrovali naši bezpodmínečnou podřízenost. Českoslovenští sportovci v roce 1936 poslali nácky i s jejich pozdravem do p*dele. Fotbalová reprezentace České republiky ale před novými nácky v roce 2020 poklekla. Pro mě osobně ti lidé skončili. Nechci už o nich slyšet, nechci je vidět, nechci už o nich nic vědět. Nereprezentují ani mě, ani moji rodinu, ani moji zem. Ať si klidně dál klečí před kým chtějí, ať si klidně dál hrají, s kým chtějí. Ale ne mým jménem! Ne za mě!“ vytočil se poslanec.
„V diskusích o nutnosti zarazit stále sílící proud státních peněz, jež tečou do různých ‚neziskovek‘ často zazníval argument: »A co fotbalový svaz? To, že do této ‚neziskovky‘ plynou ohromné prostředky, vám nevadí?« Vždy jsem odpovídal, že nevadí, protože podpora sportu je propagací zdravého životního stylu. Tvrdil jsem, že když budou mít děti nějaký vzor, například fotbalového reprezentanta, tak se mu budou snažit vyrovnat, a i když pak třeba nedosáhnou takových sportovních kvalit jako on, tak už jen to, že se o to pokusí, dá dětem zdravé návyky, jež sport utváří. To už však, alespoň v případě fotbalu, neplatí,“ má jasno.
FAČR věří, že sport by měl být apolitický, projevy sympatií jsou ale ve spojitosti s BLM na ostrovech nyní běžné, podporuje je UEFA a @ceskarepre se tak spolu s rozhodčími v tomto případě zachovali v souladu s požadavkem hostitelské strany. pic.twitter.com/NEUZtp6RrG
— Michal Jurman (@michaljurman) October 15, 2020
Foldyna se však naštval ještě víc. „Jakým vzorem může být dětem člověk, jenž poklekne na počest násilnickým zhovadilcům, kteří systematicky pořádají hony na lidi, jejichž jediným prohřeškem je (bílá) barva kůže nebo jiný názor. Jakým vzorem může být člověk, jenž poklekne na počest zfetovaným kriminálníkům, kteří kradou a ničí plody práce lidí, jejichž jedinou ‚vinou‘ je, že jsou bílí? Jakým vzorem může být člověk, jenž poklekne před zfanatizovanou masou strhávající a devastující sochy osobností, jež se zásadním způsobem zasloužily o prosperitu a svobodu všech příslušníků naší civilizace? Jakým vzorem může být člověk, jenž poklekne před zdivočelou smečkou, která věří, že má právo brát lidem životy, zdraví a majetek jen proto, že jsou bílí? Jakým vzorem může být člověk, jenž poklekne na počest ksindlu, který věří v nutnost trestat dědičnou vinu jakékoli rasy? Něco takového dříve hlásali nacisté, dnes to hlásá Black Lives Matter,“ uvádí.
„Pokud někdo před podobným lidským odpadem pokleká, tak je buď sám také takovým odpadem, nebo hlupákem, nebo zbabělcem. Jiná možnost není, a ani jedna z možností není dobrým vzorem vůbec pro nikoho, pro děti zejména. Fotbal na vrcholové úrovni tedy není nic jiného než byznys, a proto jeho podpora z veřejných peněz není na místě,“ navrhuje poslanec SPD.
Něco jiného je prý ale fotbal amatérský, fotbal na venkově. „Tam jde nejen o sportovní, ale také (nebo možná především) o společenskou záležitost. Prakticky v každé vesnici vám řeknou, že kdyby tam nebyl fotbal, tak by se lidé už skoro ani nescházeli (zvlášť když jsou posledních pár let vesnické hospody systematicky likvidovány). Peníze, které bychom tedy nedali klečícím napomádovaným manekýnům, bychom mohli dát normálním chlapům, co přes týden chodí do práce a o víkendu jdou hrát fotbal, aby se ve vsi něco dělo, aby se lidé potkávali, aby se na hřišti pohádali, a aby si všichni na konci zápasu podali ruce a dali si pivo a klobásu. To je totiž skutečný, hmatatelný život. To je náš život. Měli bychom podpořit normální chlapy, kteří jdou hrát, protože je to baví, a ne proto, že za to dostanou zaplaceno. Tihle normální chlapi, kteří ve svém volném čase běhají po hřišti, nebo třeba udržují hasičské zbrojnice, jsou totiž opravdovými vzory pro naše děti. Jsou to jejich tátové. A nikdy by si neklekli,“ má jasno Jaroslav Foldyna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
