„Novela obchází to nejpodstatnější: ochranu dítěte před násilím,“ říká senátorka Hana Kordová Marvanová, která se tématu dlouhodobě věnuje. A její slova potvrzuje řada advokátů, psychologů, psychiatrů, učitelů, sociálních pracovníků i soudců, kteří mají s opatrovnickými spory každodenní zkušenost a účastnili se semináře k takzvané rozvodové novele, kterou spoluorganizovala Nadace Naše dítě.

Domácí násilí jako „detail“ – a dítě jako rukojmí systému

Jedním z nejvážnějších selhání novely je podle odborníků fakt, že neukládá soudům povinnost zohlednit existenci domácího násilí. „Dítě, které vyrůstá v prostředí násilí, není svědek. Je oběť, vždycky. Ignorovat to je odborný i lidský omyl,“ vysvětluje klinická psycholožka Mgr. Helena Petrová, která pracuje s dětmi z traumatizujícího prostředí.

Právě opakovaná neschopnost systému rozpoznat násilí v blízkých vztazích vede podle advokátky Mgr. Markéty Chudáčkové, která se specializuje na vysoce konfliktní spory, k tragickým selháním: „V praxi vídáme děti, které somatizují, styk odmítají, ale soud vyhodnotí jejich stav a postoj jako manipulaci druhého rodiče. Novela s tímto problémem nepracuje, naopak umožňuje dítě svěřit agresorovi, neboť druhý rodič dostane nálepku tzv. bránícího rodiče. Jde o zásadní problém praxe, který dětem vytváří komplexní trauma.“ Podle odborníků se tak systém chová, jako by násilí bylo jen nepříjemná kulisa, nikoli faktor zásadně ovlivňující život dítěte. Tím se ale systém chová jako agresor, který zpravidla skutečnou realitu popírá.