Válka v Sýrii je projevem daleko širších problémů regionu Blízkého východu, které do značné míry začala americká invaze do Iráku v roce 2003 s jejími značně negativními důsledky. Nelze nesouhlasit s řadou odborníků, kteří poukazují na to, že politicko-geografické uspořádání tohoto regionu, které vzniklo po první světové válce, v podstatě zkolabovalo. Vedle toho se v syrském případě objevují dozvuky studené války a bezpečnostního vakua, které po ní zůstalo.

Ukrajinská krize v západní mysli vyvolala déja vu studené války – Rusko se stalo zemí, která je považovaná za ohrožení světové bezpečnosti, zemí-agresorem a nedemokratickým režimem, který jedná vysoce strategicky s cíli, které se v podstatě rovnají nějaké nové verzi krvavé světovlády.

Nic z těchto tradičních argumentů ovšem nezměnilo logiku velmocenského soupeření v podmínkách 21. století, jejíž součástí je tak jako vždycky boj o legitimitu (oprávněnost) zájmů jednotlivých velmocí uprostřed ne demokraticky, ale silově organizovaného systému mezinárodních vztahů.