Když Andrej Babiš v roce 2013 koupil vydavatelství Mafra, vybral si jako šéfredaktorku právě Slonkovou. Ve funkci vydržela půl roku. Po půl roce bylo zcela zjevné, že s jejím vnímáním naprosté svobody a nezávislosti novinářské profese nelze odvádět na postu šéfredaktora zmíněného deníku normální práci. „Ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci. Nechtěla jsem být hrobníkem novin, ve kterých jsem začínala a ke kterým mám vztah,“ říká Slonková.
Konkrétněji se v rozhovoru k rozporům Slonková vyjadřuje takto: „Když jsme vedli debaty nad konkrétními případy, ukázalo se, že nezávislost je pro lidi z vedení Mafry jenom fráze. A já jsem je nedokázala přesvědčit, že důvěryhodnost je největší kapitál každého média. Byl to zkrátka pohled dvou zcela odlišných světů. Můžu mít na milion věcí shodný názor jako manažeři Andreje Babiše, ale to neznamená, že se ve finále nakonec naše cesty nemohou rozejít: mojí odpovědností je, aby v novinách nebyly zprávy zmanipulované.“
Celý rozhovor Karla Hvížďaly se Sabinou Slonkovou ZDE
Podle Slonkové však neexistuje mechanismus, kterým by se na majiteli dala vynutit nezávislost redakce. „...pokud to majitel nebude sám skutečně chtít, nikdy si to na něm nevynutíte. Myslím si, že je to ale problém celé společnosti a toho, co jsme jako novináři v uplynulých letech nejrůznějším vlivovým skupinám dovolili, kam jsme je pustili, co jsme je nechali ovlivňovat. A proto ani miliardáři, kteří si média skupují, nemusejí nezávislost respektovat. Nejsou tu zatím mecenáši, kteří si média kupují proto, že jim záleží na nezávislosti nebo svobodě projevu. Kdo si tu dneska koupí byznys, který přestává vynášet, v případě některých mediálních domů je dokonce ztrátový? Jen někdo, kdo chce jeho prostřednictvím uplatňovat vliv a případně mít i krytí před konkurencí v byznysu. To žádným vydavatelským kodexem, ošetřit nelze,“ uvedla Slonková
Na otázku, zda-li je možné kopírovat ideu redakčního ombudsmana z The New York Times v našich poměrech, Slonková uvedla, že si nedovede představit, že by něco takového v českých poměrech mohlo fungovat.
Slonková v rozhovoru i velmi dobře popsala současnou krizi mediálního trhu. „To, co zažíváme, se označuje jako největší krize médií od roku 1989. Je za tím na jedné straně pokles příjmů z inzerce i z prodeje, dosavadní mediální model prostě přestává fungovat. To vede ke snižování nákladů v redakcích, včetně propouštění i těch redaktorů, kvůli nimž si někteří lidé noviny kupovali. Zmenšuje se rozsah, do médií se vpouští levná inzerce, která ještě rychleji odhání čtenáře. To všechno se podepisuje na kvalitě. A k tomu tu máte ještě problematické majitele. Ale je to jen jedna strana mince. Ta druhá je, že všechno zmiňované představuje zároveň šance pro vznik nových věcí, které by bez podobných impulsů možná nikdy nevznikly, možná by nikoho ani nenapadly. Věřím v budoucnost malých nezávislých projektů s jasnou profilací,“ uvažuje optimisticky novinářka.
Budoucnost velkých vydavatelských domů v Česku nevidí Slonková tak černě. Podle ní některá vydavatelství asi přežijí a přežijí i papírové noviny. „Ale je jasné, že ne všechny,“ říká novinářka a dodává, že je vždy dobré sledovat, kdo tato ztrátová vydavatelství chce koupit a je rovněž logické se ptát, proč to dotyčný dělá. „Odpověď budeme znát, až uvidíme, kterých mediálních domů se to bude týkat a kdo o ně bude usilovat,“ uvedla Slonková.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
