„Ministerstvo vnitra bylo vždycky ten hráč v legislativě, který se snažil omezovat právo na informace, většinou s nějakými odůvodněními, která nebyla příliš reálná,“ uvedl Bláha. Zmiňuje například nákupy roušek v Číně, kdy veřejnost chtěla vědět, za jakých podmínek se nakupují. „Asi jim to přišlo otravné,“ podotkl k pozměňovacímu zákonu o přístupu k informacím.

Pod novelu se prý může schovat cokoliv. „Je to paragraf, který přesně může sloužit na libovolné výmluvy. Nejhorší na tom je, že úředník nemusí zdůvodňovat, jakým způsobem by to ohrozilo nouzový stav,“ dodal s tím, že veřejnost by tak neměla snadný přístup k informacím v době krize.