Šéf Senátu a váleční veteráni odhalili na Masarykově nádraží pamětní desku. Padla silná slova k Sudeťákům i Benešovým dekretům. Herman nepřišel

13.11.2015 22:10 | Zprávy
autor: Petr Blahuš

REPORTÁŽ Pozdě, ale přece, chtělo by se říci. S více než 77letým zpožděním byla ve čtvrtek na Masarykově nádraží za účasti válečných veteránů a předsedy Senátu Milana Štěcha odhalena pamětní deska připomínající utrpení téměř milionu Čechů a německých antifašistů, vyhnaných sudetskými Němci po okupaci československého pohraničí v říjnu 1938. Pozvaný ministr kultury Daniel Herman, známý třeba svými úzkými styky s tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem, na pietní akt nedorazil.

Šéf Senátu a váleční veteráni odhalili na Masarykově nádraží pamětní desku. Padla silná slova k Sudeťákům i Benešovým dekretům. Herman nepřišel
Foto: Stanislav Pitr
Popisek: Odhalení pamětní desky na Masarykově nádraží

„Na Masaryčce to bylo pěkné, Petr Kolář zazpíval státní hymnu a s ním i mnoho přítomných, což mě mile překvapilo,“ řekla ParlamentnímListům.cz za válečné veterány mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jana Vrzalová. „Ministr kultury nedorazil,“ jen suše dodala.

O instalaci pamětní desky se zasloužilo zejména Centrum české historie. Za vedení ČSBS se aktu zúčastnil válečný letec britského královského letectva a příslušník slavných Tobruckých krys (obránců severní Afriky proti německému Africakorpsu – pozn. red.) Pavel Vranský. „Jsem rád, že deska byla dnes odhalena. Celé mi to evokuje vzpomínky na tragický rok 1938,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Vranský, který byl v roce 2013 vyznamenán prezidentem Zemanem. „Vzpomněl jsem si na tu naději, se kterou naši vojáci rukovali při mobilizaci s nadšením do opevnění, že budou bojovat za svobodu své země. Vybavil se mi ale také anšlus Rakouska a události, které pak následovaly,“ dodal Vranský. S projevy vystoupili také předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) a tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus, protože mezi lidmi prchajícími z okupovaného pohraničí před řáděním Němců bylo i mnoho Židů.

Tisíce evakuačních vlaků se skoro půl milionem uprchlíků končily většinou v Praze na Masarykově nádraží. Většina uprchlíků utekla jen s tím, co unesli v rukou, prostředky na přežití měli jen na několik málo dní, většinou neměli co jíst, neměli kde spát a neměli zajištěny základní životní potřeby. Právě tady na nádražích i dalších místech jim pomáhali většinou členové dobrovolných organizací, jako Československého červeného kříže, Sokola, Skautu, Svazu svobody a dalších.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

Dějiny

Dobrý den, reaguji na dotaz, který jste si sám položil: ,,Co asi tak můžou pro budoucnost nabídnout politici, kteří se snaží udělat celospolečenská témata z dějin?“ Vy to snad hlavně v případě Ruska neděláte? Já se Ruska nezastávám, podle mě se od dob SSSR co se týká politiky Ruska a jeho zájmů a cí...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Všichni nám nadávají, takže to děláme dobře. Rozhlas si „vysvětlením“ zavařil ještě víc

19:15 Všichni nám nadávají, takže to děláme dobře. Rozhlas si „vysvětlením“ zavařil ještě víc

Afro copánky, horká voda i otázka, kdy inspirace jinou kulturou přechází v problém. Pořad Hotspot Ra…