„My jsme si nejdříve udělali širší výběr,“ vysvětlil, jak se tvořilo v rámci podcastu Přepište dějiny vyhlášení ceny o nejlepšího přepisovače dějin letošního roku. Do užšího výběru se dostali postavy jako Tomio Okamura, Andrej Babiš, Lubomír Volný, Miloš Zeman, Vlastimil Vondruška, Daniel Landa. „Nebyli to jen politici,“ dodal. Historik Michal Stehlík se vyjádřil k nominaci expremiéra Andreje Babiše, kterého do užšího kola vynesla jeho emotivní agitace za znárodnění hory Říp.
„U Andreje Babiše bylo zvláštní, že se po celou dobu historii vyhýbal. Jeho populismus byl velmi aktuální, byly to důchody, slevy, postarám se o vás, brnkal na strunu normalizační povahy. Teprve se Řípem zahrál na nacionální vlnu. Ale nebyl to dlouhodobý trend na rozdíl od aktuálního prezidenta, který když je třeba, tak toho sudeťáka vytáhne z klobouku vždycky,“ říká historik Michal Stehlík.
Podle nich se skutečně do historie a školních osnov zapsal Václav Klaus především v kontextu transformace 90. let, přechodem mezi komunismem a kapitalismem, liberální demokracií, kupónovou privatizací. „Byl bych mnohem skeptičtější k roli Miloše Zemana. Zda se nestane nějakým dalším zapomenutým Antonínem Novotným na prezidentském stolci, zatímco Klaus tam nebude mít svoje prezidentství, ale rozhodně tam musí mít léta 1990 až 1994,“ predikuje historik Michal Stehlík. „V rámci evropských či světových dějin tam ale nebude nikdo v rámci moderních dějin,“ troufá si říci historik s tím, že je velmi skeptický k tomu, že jsme něco světu mohli v posledních letech dát. „Doufám, že Andrej Babiš bude v učebnicích politologie, protože je to hezký příklad toho, jak to nedělat,“ doplňuje publicista Martin Groman.
Má ministr vnitra Vít Rakušan vaši důvěru?Anketa
Naše identita je pak podle nich zakořeněna v první republice a „tatíčkovi Masarykovi“. Ale každý stát potřebuje mít svůj mýtus, ale pokud stát stojí na mýtech, je to trochu vratké. „Je zajímavé, že kromě toho, že většinu národa bude 1. ledna 2022 bolet hlava, tak nikdo nepůjde do ulic slavit vznik českého státu v roce 1993. Nejsme identitně opřeni o to, že jsme Česká republika. Zatímco na Slovensku se předávají státní vyznamenání, my máme 28. říjen s vlaječkami. Jsme hluboce vztaženi k první republice,“ znovu zdůrazňuje Stehlík.
Podle nich nás ovlivňují hodně 90. léta. „Začalo se mluvit o individualismu, tím hlavním se stal jedinec a mantra úspěchu. A taky přinesla Husákovy děti, jsme nejsilnější generace za století a poobsazovali jsme různé pozice, protože jsme hodně kompetitivní. Teď je tady nová generace, ale my jsme zasedli místa třeba na třicet let dopředu. Bude zajímavé to sledovat za takových deset let,“ soudí Stehlík. Groman v tomto kontextu dodává, že bychom měli zmínit i „Husákovi rodiče“, kteří museli přistoupit na normalizační politiku k výchově svých potomků.
Uplynulý rok naopak řadí do propadliště dějin. Podle nich se propadáme do krize celé liberální demokracie. „Vidíme to ve společnosti, v důvěře v systém. Velká otázka frustrace, demokratizace. Opouštíme věcnost a jdeme do iracionality ve veřejném prostoru. A teď to složíte dohromady. Trocha frustrace, ekonomické nestability, energetické krize, nedůvěra v systém. To lego se skládá příliš krizově na to, aby v budoucnu něco nenastalo,“ dodává Stehlík.
„Dlouho jsme stáli o vlastní stát, ale trvalo to jen 20 let a důvěra v tu myšlenku byla narušena, protože rok 1938 pro nás skončil tragicky. V roce 1968 jsme si řekli: ‚Budeme těm chlapům ještě věřit,‘ ale zase to celé selže a pak přijde listopad 1989, kdy dělníci z ČKD opojení propagandou, že všichni chtějí jejich zboží, cinkali klíči, aby za to měli víc. Deprese musela přijít. Ztratili jsme důvěru ve vlastní stát, v to, že politik je někdo, komu můžeme věřit, a nakonec i v to, že jakákoli změna má smysl,“ popisuje poučení z mýtů 20. století Groman v kontextu současného společenského rozpoložení. Pandemie pak podtrhla, že nedůvěra v systém je oprávněná, i ve smyslu otázky chaosu a čemu věřit, či nevěřit. Změna je podle nich lákavé heslo. Krize může být taková, že práva nemusíme mít všichni stejná.
Historik také současně upozorňuje, že se také může stát, že nebude stačit zdůrazňovat, že racionálně je to takhle. „Výrazná část společnosti se díky globálním sítím zkoncentrovala a vidí svět úplně jinak,“ varuje historik. „To, že jsme na jednu stranu schopni létat do vesmíru a na druhé se léčit Savem, je problém,“ dodává dále a připomíná, že se navíc k podlomené důvěře přidalo i strašení. „Pokud nepůjdeme přes emoci, nemůžeme začít dávat společnost dohromady,“ uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: sla
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
