„Vím, že nic nevím“ řekl kdysi Sokrates. A stejně bychom mohli označit dlouho a toužebně očekávanou zprávu k sestřelu malajsijského letadla MH 17 nad Ukrajinou. Vlastně jsme se dozvěděli, že podle nizozemských (?) vyšetřovatelů byl letoun sestřelen řízenou střelou protiletadlového raketového systému BUK. Zároveň se potvrzuje názor, že jako první musela být zasažena kabina pilotů (kokpit), čímž bylo okamžitě přerušeno spojení a jakákoli komunikace s personálem na letištích. Nelze však přehlédnout neuvěřitelně se táhnoucí dobu práce komise s hubenými, přímo anorektickými výsledky.
BUK byl označován jako pravděpodobný prostředek sestřelu od prvního dne a vlastně se stále jedná o preferovanou verzi popisu celé katastrofy. Vzhledem k tomu, že komise vyšetřovatelů oficiálně neuvedla jaký typ střepin, či přesněji submunice z bojové hlavice letoun zničil, nevyloučili zcela ani možnost sestřelu leteckou raketou, která má stále mnoho příznivců. Letecké protiletadlové rakety mají podobnou hlavici jako BUK, vesměs menší, která se při výbuchu rovněž rozptýlí na střepiny/submunici. Hlavice jednotlivých typů řízených střel se však liší počtem, velikostí, tvarem, hmotností a materiálem (někdy) uvedené submunice. Stejně se liší i provedení hlavic jednotlivých verzí BUKu.
Z tohoto hlediska lze poukázat na animaci prezentovanou médii jako výsledek práce komise. Nakreslit si může na počítači kdokoli cokoli. Mohli bychom připomenout animace neexistujících zbraní z hvězdných válek, kterými USA strašily omezené sovětské politruky typu Leonida Brežněva v osmdesátých letech minulého století. Ve spojení s přídí letounu sestavenou ze zbytků vraku již animace tak přesvědčivá není. Podle komise přiletěla řízená střela systému BUK šikmo zepředu a z levé strany (mohla přiletět i zprava, podletět trup a explodovat na levé straně), střepiny/submunice prorazily přední část konstrukce trupu letounu a tlaková vlna přední část odtrhla.
Střela systému BUK má bojovou hlavici ve tvaru válce o hmotnosti 70 kg z čehož 20 až 30 % tvoří trhavina, zbytek několik tisíc kusů submunice a distanční zapalovač. V řídkém vzduchu vymrští výbuch trhaviny submunici na vzdálenost až stovek metrů počáteční rychlostí více než 1000 m/s. Ta vzhledem k válcovému tvaru hlavice vytvoří v prostoru jakési kolo. Podle dosud neprokázané informace vyšetřovatelé uvedli, že hlavice vybuchla zhruba 20 m od letounu. Jenže pokud byla zničena pouze přední část letounu (zbytek vyšetřovatelé po roce práce neukázali), musela by hlavice vybuchnout nanejvýš několik metrů od trupu, spíše ještě méně. V případě exploze ve větší vzdálenosti by byla – vzhledem ke kruhovému rozptylu střepin – silně poškozena celá levá strana trupu (Byli zasaženi cestující?) a rovněž levé křídlo, levý motor a dokonce i svislá ocasní plocha z levé strany. Něco málo by „schytala“ i horní plocha pravého křídla. Průrazy by měly s rostoucí vzdáleností stále ostřejší úhel dopadu k povrchu trupu a v některých místech by některé musely zůstat zaseknuté v konstrukci. Při použití celého vraku letounu by se dala přesně zjistit vzdálenost a pozice hlavice v prostoru při explozi, a to na základě úhlu dopadů jednotlivých kusů submunice. Na letoun by podle výsledků komise dopadla zhruba třetina a méně submunice, zbytek by se rozptýlil v prostoru. Pokud byla zasažena pouze přední část trupu, napovídalo by to použití podstatně menší bojové hlavice explodující velmi blízku trupu, tedy hlavici letecké rakety.
Lze předpokládat, že komise musela najít nějaký kus či spíše kusy submunice ve zbytcích vraku letounu nebo v okolním terénu. Podle toho by mělo být jasné, zda se jedná o starší verzi BUKu používanou ukrajinskou armádou, nebo novější používanou ruskou armádou; případně nějakou jinou, například leteckou řízenou střelu. Rovněž musí existovat díly řízené střely, především zbytky hnacího a řídicího systému s výrobními čísly. Tyto díly se po explozi bojové hlavice rozptýlí do okolí, ale nezmizí, přičemž některé jsou dost velké, dokonce (v případě BUKu) i v jednotkách metrů. Podle nich lze zjistit rok, výrobní sérii a verzi střely – i jejího majitele. Pokud komise informace o takovém materiálu nezveřejňuje, dostává se do podezření, že zatajuje důkazy, a tím i pravdu. Proč asi a v čí prospěch? Nebo se vyrábí jiné „důkazy“ na objednávku americké propagandy?
Je vysoce pravděpodobné, že komise byla pod drtivým tlakem, především z americké strany. Cílem je ukázat v médiích na Rusko, coby přímého nebo nepřímého viníka celé katastrofy. Pokud bychom poklesli na myšlenkovou úroveň všeznalých „expertů,“ například ze serveru Blisty (Britské listy), byl by viník zcela jasný. Je jím Rusko, protože vyrábělo a prodávalo systém BUK. Kdyby ho zlí Rusové nevyráběli, tak by jím nikdo na Ukrajině nemohl sestřelit malajsijské letadlo.
Prokázat ruskou účast se však pravděpodobně nedaří ani po roce. Ubohý výsledek vyšetřování bez hmotných důkazů tomu nasvědčuje. Pokud by tomu bylo naopak, americká propaganda a všechny její filiálky včetně ČT, Echo 24 nebo Blistů by se mohly přetrhnout.
Zůstávají tedy stále následující čtyři verze:
1. Letoun sestřelila ukrajinská armáda se záměrem diskreditovat separatisty a Rusko. Nebo se jednalo o snahu sestřelit letoun, kterým cestoval ruský prezident Putin a měl se nalézat ve zhruba stejné době na stejném místě. Prezidentský letoun ovšem včas změnil dráhu letu. Důvod je smysluplný a z hlediska americké mediální propagandy i válečných a politických cílů pochopitelný. Ukrajinská (americká) strana by každopádně vydělala. Likvidace nenáviděného Putina by byla jejich triumfem a prvním krokem k dalšímu pokusu o ukrajinizaci Ruska. I sestřel jiného letounu se však využil k sice dosud nepodložené, ale o to zuřivější protiruské mediální kampani. Takže v obou možných případech šlo o evidentní zisk pro americkou, oficiálně ukrajinskou stranu, která měla k takovému činu důvod a prospěch z něj.
2. Letoun sestřelili separatisté ukořistěným nebo od Ukrajinců koupeným systémem BUK, a to buď omylem, nebo chybou obsluhy. Obsluhu mohli tvořit záložáci vybraní ze separatistů stejně jako ukrajinští, nebo ruští, případně i jiní žoldáci.
Ovšem záměna civilního dopravního letounu pohybujícího se v jasně vymezeném koridoru pro civilní letouny, připomínajícím ohraničenou vzdušnou dálnici, ve výšce 10 000 m za vojenský letoun nebo vrtulník je u vycvičené obsluhy v podstatě vyloučena. Ukrajinské letectvo se navíc pohybovalo v podstatně nižších letových hladinách, protože plnilo bitevní úkoly zaměřené na podporu pozemních sil. Všechny obsluhy vycvičené na Ukrajině a v Rusku dobře věděly o tom, že nad územím bojů vede koridor pro dopravní letouny. To se učil a učí každý protiletadlovec v každé zemi. Poměrně hustý provoz v civilním koridoru nemohla obsluha navíc přehlédnout a nevědět přitom, že se jedná o dopravní letouny. Sestřel omylem je zcela vyloučen. Že by systém obsluhoval nějaký opilý pěšák, který ani neví, na co má sáhnout, jak se občas pokouší tvrdit čeští televizní komentátoři je čirý nesmysl vyprodukovaný hlavou diletanta poučeného americkou propagandou. Příprava protiletadlového raketového systému k boji, zjištění a zaměření cíle a odpálení představují velký počet systémových úkonů několikačlenné vycvičené obsluhy, který je mimo představivost „odborníků“ z ČT, Blistů nebo Echa, kteří většinou nebyli ani na vojně, ale rozdávají americké rozumy z oblasti vojenství na všechny strany.
Zde je třeba připomenout, že separatisté v době sestřelu byli a dodnes v podstatě jsou ukrajinskými státními příslušníky, takže z právního hlediska nepopiratelně nese vinu za sestřel Ukrajina, která něčemu takového nezabránila, neinformovala letecké přepravce o tom, že separatisté mají systém středního dosahu a neuzavřela provoz nad oblastí bojů. Separatisté prostor nad bojištěm ve výšce 10 000 uzavřít nemohli z právního hlediska ani technicky.
Dále je zde otázka: Proč byl sestřelen konkrétně tento dopravní MH 17 (v době plánovaného přeletu Putina) a nikoli jiný z desítek strojů, které přelétávaly nad prostorem bojů? Rovněž je podivné, že BUK nebyl separatisty logicky a efektivněji použit proti ukrajinským bojovým letounům a vrtulníkům, které je napadaly? Vždyť se jim podařilo bitevní útoky ukrajinského letectva prakticky zastavit pomocí ručních protileteckých raketových systémů a hlavňových zbraní.
Nejdůležitější je, že u separatistů chybí důvod ke střelbě na civilní dopravní letoun. Neměli by z toho prospěch; a získali jen obvinění ze zločinu od nepřátelské propagandy. A bez důvodu se neděje nic.
3. Letoun sestřelili separatisté s využitím nové verze BUKu dodaného z Ruska i s obsluhou. U této americkou propagandou oblíbené verze zcela chybí důvod i smysl něčeho takového. Ruské velení by se muselo skládat z úplných blbců, navíc zcela nedisciplinovaných. Střelbu na zahraniční civilní letoun v době míru neřeší nějaký četař nebo poručík na bojišti. Ke střelbě musí dostat povolení z nejvyšších míst. Opravdu může být někdo tak naivní, že věří v teorii, podle níž ruský prezident nebo ministr obrany dal povel ruským vojákům k sestřelení MH 17 nad Ukrajinou v radostném očekávání zuřivé protiruské propagandy? To je stejná hloupost jako konspirační teorie, že teroristé vraždící v Charlie Hebdo byli telefonicky spojeni s prezidentem Obamou. Jenže to nám americká propaganda v ČT a Blistech nevnucuje. Do stejné skupiny míří novější teorie, že separatisté sestřelili MH 17 na zlost Rusku, protože je nedostatečně podporovalo. Kde by byli bez Ruska, které přijalo většinu jejich válečných běženců, podporovalo je logistikou, informacemi, dobrovolníky, specialisty a pravděpodobně i municí?
Důležité je, že separatisté protiletadlový systém středního dosahu z Ruska nepotřebovali, protože bitevní útoky ukrajinského (a kteréhokoli jiného) letectva jsou vedeny v malých výškách. K jejich úspěšnému odražení stačily přenosné komplety Strela a Igla. Nelze rovněž přehlédnout logickou otázku utajení technologií. Nový systém BUK, nejlépe s ruskou obsluhou, by mohl být v tamní nepřehledné situaci ukořistěn Ukrajinci, tedy v konečném dopadu Američany. Proč by ruské vedení něco takového riskovalo? Rusko logicky nemělo zájem na sestřelu nějakého civilního letounu. Získat by tím mohlo pouze problémy. Americká ČT, Blisty a spol. a další propagandisté opět zaměňují svá přání za realitu. Je to stejný nesmysl jako donekonečna omílaná tvrzení americké propagandy a jejích poskoků v NATO, že Rusko chce vojensky napadnout Litvu, Polsko, Evropu. A Rusové neútočí a neútočí. Ale určitě by chtěli!
4. Letoun byl sestřelen ukrajinským, případně jiným bojovým letounem operujícím nad oblastí bojů. Tato možnost zůstává v pozadí, ale komise nepředložila dosud žádný důkaz, který by ji vyvrátil. Není zcela jasné, proč je ve spojitosti se sestřelem MH 17 stále uváděn bitevní letoun SU-25, který má oficiálně dostup pouze 7000 m, rychlost maximálně 900 km/h, tedy přibližně takovou jako MH 17 ve výšce a postrádá vyhledávací a zaměřovací radar pro vzdušný boj. Ukrajinské letectvo disponuje víceúčelovými bojovými typy, které se svými parametry k takové akci hodí podstatně lépe. Objevila se rovněž informace o letounu F-4 Phantom bez státních znaků, který operoval v oblasti. Tímto typem disponuje Turecko, Řecko a letouny končily službu v Německu.
Nicméně Su-25 nelze zcela vyloučit ze specificky ukrajinských důvodů. Tyto letouny v modernizované verzi Su-25KM dovezla z Gruzie firma ukrajinského oligarchy Kolomojského v době války mezi Gruzií a Ruskem. Tehdy vládl v Gruzii prezident Saakašvili, který tuto válku vyvolal, což potvrzují i dokumenty EU (pouze v ČT to dosud nevzali na vědomí). Součástí kontraktu byl i export jednoho kusu systému BUK z Ukrajiny do Gruzie, kde sestřelil ruský bombardér Tu-22M. Vzhledem k pouze několikadenní délce konfliktu se nelze zbavit podezření, že Kolomojskij a pravděpodobně i ukrajinská vláda tehdy věděli o Saakašviliho válečném dobrodružství s předstihem. Proto dodali BUK včas. V nepřehledných ukrajinských poměrech nelze vyloučit, že Kolomojskij měl na rozdíl od jiných letounů částečnou kontrolu nad piloty a letouny Su-25KM, a proto došlo k jejich použití. Chybějící radar nahradil podvěšený elektronický kontejner. K útoku byla údajně použita řízená střela Python s doletem 20 km a bojovou hlavicí o hmotnosti 11 kg. U této střely lze naprogramovat útok na kabinu konkrétního letounu. Proto útok Su-25KM střelou Python proti MH 17 ve vstřícném kurzu (letouny letí proti sobě) šikmo zdola nelze zcela vyloučit. Poloha řízené střely a letounu by byla stejná, jakou předvádějí na animaci pracovníci vyšetřovací komise. Znalost o nasazení Su-25KM proti MH 17 by byl také evidentní důvod k jinak nepochopitelně silné pozici Gruzínce Saakašviliho na Ukrajině, přestože je stíhán mezinárodním zatykačem.
Závěrem se lze zmínit o psychlogicko-mediálních vazbách celého případu. Po více než rok obviňuje americká propaganda včetně její „české“ filiálky „veřejnoprávní“ ČT ze sestřelu Rusko, a to bez jakéhokoli důkazu. Plky některých domácích i zahraničních, většinou mediálních, odborníků a samozvaných analytiků jsou evidentně určeny pro osoby postižené stádností a nechutí k používání vlastního mozku.
Dále došlo k pokusu zřídit na toto téma jakýsi mezinárodní tribunál v rámci OSN. Rusko něco takového logicky vetovalo. Praxe protisrbských, politicky účelově jednostranných, doslova amerických mezinárodních soudů v Evropě, zabývajících se válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii je ukázkou západoevropské „spravedlnosti“ made in USA – včetně pravděpodobné vraždy jugoslávského prezidenta. Tribunál postrádající, případně přehlížející či zatajující důkazy by se stal stejnou mediálně-propagandistickou komedií v hollywoodském stylu jako údajná genocida ve Srebrenici nebo srbský teror vůči mírumilovným islamistickým kosovským teroristům a narkomafiánům.
Zde je vhodné upozornit, že některá propagandistická média, například Blisty se pokouší rozvíjet americkou propagandu vlastními mentálními výrony. Jedním z jejich novátorských „vědecko-technických“ nápadů je rušení signálu GPS letounu MH 17 nad Ukrajinou ruskou rušičkou. O přítomnosti amerických elektronických systémů samozřejmě taktně mlčí. Pravděpodobně v zájmu „korektnosti a vyváženosti“ informací, které jsou jim evidentně nade vše. Kdyby nebyli oslepeni a ohlušeni islámskými „pohlavními ručníky“ za jejichž budoucnost v Evropě srdnatě bojují, věděli by, že jakýkoli družicový signál se dá rušit či přerušit velmi lehce. Mohu to potvrdit z vlastní praxe v Iráku. U GPS stačí ke zhoršení přesnosti poskytovaných dat, když se přeruší kontakt na jednu z kooperujících družic. Jaký by byl smysl ruského rušení navigace MH 17, pokud by jej chtěli Rusové sestřelit? V takovém případě by naopak potřebovali, aby se letoun pohyboval stabilně a nehledal trasu letu. Jenže tak daleko již odbornost redaktorů Blistů nesahá.
Měla vyšetřovací komise k dispozici záznamy radarů ukrajinské i ruské protiletadlové obrany, které byly v blízkosti sestřelu? Měla komise k dispozici družicové záběry americké a ruské armády ze dne sestřelu? Měla komise k dispozici informace získané leteckými průzkumnými systémy AWACS? Proč nedostala aspoň ty demokratické západní? Proč demokraté z NATO vydatněji nespolupracují? Mají co skrývat? Žalostný výsledek roční práce odpovídá tomu, že komise pouze sestavila část zbytků letounu a účelově ho prezentovala s tím, že byl zasažen střepinami/submunicí střely BUK v prostoru kokpitu. Navíc odmítla veškeré ruské důkazy technického charakteru, včetně vzorového zásahu hlavice BUKu do letounu IL-86, který má podobnou konstrukci jako sestřelený Boeing. Něco takového svědčí spíše o podjatosti komise a hlouposti těch, kteří jásají nad výsledky její práce.
Jestliže se nepodaří najít či vyrobit přesvědčivý důkaz o vině Ruska, bude pro americkou propagandu nejvýhodnější celé vyšetřování protahovat donekonečna a stále omílat „ruskou vinu“ v médiích. Opakovaná lež se tak stane pravdou, především pro některé nemyslící televizní diváky, čtenáře Blistů a podobných „nezávislých“ a „odborných“ informačních zdrojů.
Omlouvám se za dlouhý a vysvětlující text, ale jde mi o to, aby čtenáři pochopili podstatu problému i za předpokladu, že nejsou specialisty v oboru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Koller
