Podle nejrozšířenější definice je populismus v politice přístup spočívající ve snaze oslovit „běžného“ člověka, který se domnívá, že establishment nehájí či přehlíží jeho zájmy. „Takže pak jsou v politice populisté všichni, kteří se chtějí dostat k moci, protože všichni ‚oslovují běžného člověka‘ a logicky jej oslovují s tím, že jejich politický program spočívá v něčem jiném než program těch, kteří v politice už jsou,“ shrnula Šichtařová, podle které je taková definice hloupost a točení se v kruhu.

Sama to prý vidí spíše na vysvětlení, že populisté jsou ti, kteří slibují nesplnitelné. A své nesplnitelné sliby navíc chtějí jako plnit na dluh. Touto definicí už prý všichni politici populisté nejsou. „Populisté jsou však rozhodně ti, kteří v době růstu žijí na dluh. To je příklad třeba české vlády. Kam se ale hrabe na vládu italskou. To je totiž populismus na druhou,“ říká ekonomka.

Hlavním důvodem, proč si to myslí, je prý fakt, že italská vláda slíbila voličům dvě věci, u kterých každý logicky uvažující člověk pochopí, že nemohou jít dohromady: Vláda slíbila, že sníží dluh a zároveň s tím zavede nepodmíněný příjem. „To znamená, že každý člověk nehledě na to, jestli to potřebuje, dostane od vlády peníze. K tomu prý ještě italská vláda zvýší důchody a sníží věk odchodu do důchodu. A ten dluh k tomu jako snížíme jak? Prostě pohádka o tom, jak v Itálii budou létat bez práce pečení holubi do huby,“ glosovala sliby italské vlády Šichtařová.