„Trávím většinu dne tím, že čtu, co lidi píšou na sociální sítě. A vidím spoustu nenávisti, lží a neštěstí,“ představil se řečník.
Měli bychom podle něj myslet na lidi, kteří si dnes myslí, že není co slavit. Na ty, kteří si myslí, že budoucnost bude jen horší.
Měli bychom myslet také na ty nejchudší. „A mysleme na ty nejmladší, kteří ponesou na svých bedrech mnohem těžší úkoly, než jsme nesli my třicet let. Mysleme na všechny nešťastné a zhrzené,“ shrnul.
„Svět, který vidím na sociálních sítích, je svět, který se rozpadá,“ obává se. Svět, kde si lidé nerozumějí a kde jsou rozdělení.
Fotogalerie: - Protesty a Sametový Můstek
Josef Šlerka na demonstraci
„Ten krok můžeme udělat my, kteří jsme šťastnější a úspěšnější,“ nabádal. Měli bychom k těm méně úspěšným přijít s otevřeným srdcem.
Tak by mohla pravda a láska zase zvítězit nad lží a nenávistí.
Následovala připomínka posledního Koncertu pro budoucnost na Václaváku, konaného v roce 2019. Kromě skandování „ať žije Havel“ při natáčení finální scény filmu Havel tam hovořila dnešní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která burcovala, že „ani stokrát omýlaná lež se nesmí proměnit v pravdu“.
A dorazil i „Vystrčilův profesor“ Jan Kysela. Ten deklamoval, že „kde není ústava, vládne svévole“.
V rámci vzpomínání se pak šlo ještě hlouběji do historie, neboť v symbolickém čase 17.11 měla zaznít ikonická píseň Modlitba pro Martu. Ta měla hrát po celé Praze, ovšem organizované hraní pod patronátem pražského magistrátu selhalo, takže Jindřich Šídlo vstoupil do role „pamětníka“ a vyprávěl o balkónu Melantrichu.
Výzvy, ať Jindřich Šídlo zazpívá „Ať mír dál zůstává“ sám, zůstaly nevyslyšeny. „Listopadová revoluce byla také jedna velká improvizace,“ zachraňoval situaci.
S pětiminutovým zpožděním hudba z amplionů nakonec zazněla.
Psali jsme:
Neziskovky a Havel
Po Modlitbě měli na Václavském náměstí svůj blok i zástupci neziskových organizací. Mluvila za ně Barbora Troják z Českého skautu a Mikuláš Kroupa z Paměti národa.
Prohlášení, které přečetli, se jmenuje „Odvaha žít svobodně“. Prohlášení nabádalo k domluvě nutné k překonávání překážek.
Neziskové organizace jsou podle Kroupy „ruce, starající se o ty, kteří se o sebe postarat nemohou. Ruce, které opravují zpustošené, ruce, které vedou naše děti.“ Další organizace „vidí i to, od čeho jiní oči odvracejí“. Kontrolují politiku a odhalují korupci.
A nejen ruce a oči. Jsou to také „ústa, předávající moudrost našich předků a udržující tradice, na kterých společnost stojí“.
„Vzkazujeme do zahraničí: Česká republika je součástí svobodného světa,“ pokračoval Mikuláš Kroupa. Vzájemnost a soudržnost se podle jeho kolegyně mohou vrátit mezi nás.
„Jsme silní a zodpovědní. Jsme svobodní. Takoví jsme,“ zvolali oba řečníci do mikrofonů stereo.
Fotogalerie: - Národní třída s respirátory
Po nich vystoupila herečka Eliška Křenková, která vzpomínala na studenty, kteří se postavili totalitě, protože věřili. A také na „Václava Havla, který byl před 32 lety vybrán, aby se stal symbolem těchto lidí. Symbolem naší budoucnosti.“
Havel podle ní viděl v životě jednotlivce vyšší smysl ve prospěch celku. A právě dnes, když naše planeta prožívá těžké časy, bychom si na to měli vzpomenout.
„Všichni máme možnost se chovat odpovědně, vůči sobě i vůči společnosti,“ nabádala. Protože to je podle herečky dědictví Václava Havla, které nechce zahodit.
„Cítím vlastní odpovědnost za svět,“ ujistila.
Havel řekl, že lhostejnost k osudům druhých je přesně to, co otevírá dveře zlu. „Snažím se žít podle principu vyšší odpovědnosti,“ ujistila herečka. Kvůli našim dětem, kterým se jednou bude muset podívat do očí.
A má prý pocit, že nedělá dost, takže je připravena ještě přidat.
Fotogalerie: - Za studenty z listopadu 1939
Za akademiky promluvil ústavní právník Jan Wintr. „Z listopadu 1989, kdy mi bylo jedenáct, si pamatuji hlavně euforii,“ vzpomínal. Přišel prý konec nesvobody, vlády jedné strany a železné opony. A pocit, že zlo nikdy netrvá věčně.
„Hodnoty tehdejší revoluce mají význam i pro nás dnes,“ pokračoval. Jsou to svobodné volby a parlamentní demokracie, právní stát a lidská práva. Ale také návrat do Evropy a také spoluutváření Evropy, ale to jen trochu. Tak aby byla mírová, propojená, která by cítila svou odpovědnost i vůči budoucím generacím.
„Ale tyto hodnoty se neprosadí samy od sebe,“ varoval. A děkuje všem, kteří je prosazují.
„Taky děkujeme,“ replikoval Jindřich Šídlo.
A po další písni dorazila další z českých dramatických umělkyň, Tereza Ramba. Když si připravovala svůj příspěvek, pročítala si prý projevy Václava Havla.
A nakonec skončila u myšlenky, která by mohla být označována za naivní, ale vypořádávají se s ní ti, co Václava Havla mají rádi, i ti, kdo jej odmítají.
„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí,“ deklamovala zjihle.
Je to podle ní „láskyplná myšlenka“ a „heslo svobody pro český národ“.
„Měl odvahu ji opakovat tak často, jak bylo potřeba. Dokud se z ní nestala skutečnost a víra,“ vykládala herečka. Proto prý i ona bude tuto větu stále opakovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
