Šimůnková před nedávnem vydala příručku pro novináře, jak by měli označovat lidi s postižením. Vzbudila rozporuplné reakce. Proč cítila Šimůnková potřebu něco takového sepsat?

„Tu příručku jsem zdědila. Ta byla hotová ještě před mým příchodem na úřad veřejného ochránce práv. Dokonce v únoru, ještě než jsem převzala tuto agendu, byla předána Syndikátu novinářů, který ji vyvěsil dokonce na svých stránkách. (Do února agenda na ombudsmanství spadala pod Annu Šabatovou- pozn. PL.cz) A dokonce i za ni poděkoval. A chtěla bych říci, že to je příručka, která mluví o tom, jak by novináři měli komunikovat o lidech s postižením. Není to příručka, která je primárně určená veřejnosti, ale právě médiím, a to, že v těch posledních týdnech byla poměrně dost bulvarizována a byla z  ní vytržena pouze ta jedna část, a to ten slovník, tak to si myslím, že je velmi špatné,“ poznamenala Šimůnková.

Ona sama by nikdy nečekala, že z tématu, které se týká lidí s postižením, média udělají něco takového. „S příručkou se ztotožňuji. Ale uznávám, že pokud z ní byl pouze ten slovník vytržen takto z kontextu a dokonce nebyl ještě celý v těch médiích...“ začala Šimůnková, moderátor jí však skočil do řeči s dotazem, co je špatného na slovu vozíčkář a proč se o něm má mluvit jako o člověku na vozíku.