Šimůnková v rádiu napráskala Šabatovou. Příručka o nevhodných slovech je prý její pomníček

25.06.2020 18:36

Hostem pořadu Dvacet minut Radiožurnálu Českého rozhlasu byla Monika Šimůnková, zástupkyně veřejného ochránce práv. Jak bychom správně měli říkat lidem s postižením, a proč?

Šimůnková v rádiu napráskala Šabatovou. Příručka o nevhodných slovech je prý její pomníček
Foto: Hans Štembera
Popisek: Monika Šimůnková, tehdy zmocněnkyně pro lidská práva, dnes zástupkyně ombudsmana

Šimůnková před nedávnem vydala příručku pro novináře, jak by měli označovat lidi s postižením. Vzbudila rozporuplné reakce. Proč cítila Šimůnková potřebu něco takového sepsat?

„Tu příručku jsem zdědila. Ta byla hotová ještě před mým příchodem na úřad veřejného ochránce práv. Dokonce v únoru, ještě než jsem převzala tuto agendu, byla předána Syndikátu novinářů, který ji vyvěsil dokonce na svých stránkách. (Do února agenda na ombudsmanství spadala pod Annu Šabatovou- pozn. PL.cz) A dokonce i za ni poděkoval. A chtěla bych říci, že to je příručka, která mluví o tom, jak by novináři měli komunikovat o lidech s postižením. Není to příručka, která je primárně určená veřejnosti, ale právě médiím, a to, že v těch posledních týdnech byla poměrně dost bulvarizována a byla z  ní vytržena pouze ta jedna část, a to ten slovník, tak to si myslím, že je velmi špatné,“ poznamenala Šimůnková.

Ona sama by nikdy nečekala, že z tématu, které se týká lidí s postižením, média udělají něco takového. „S příručkou se ztotožňuji. Ale uznávám, že pokud z ní byl pouze ten slovník vytržen takto z kontextu a dokonce nebyl ještě celý v těch médiích...“ začala Šimůnková, moderátor jí však skočil do řeči s dotazem, co je špatného na slovu vozíčkář a proč se o něm má mluvit jako o člověku na vozíku. 

„Není to návrh, jak kdo má mluvit. Je to pouze nabídka pro novináře, jakým způsobem komunikovat s těmito lidmi. Ten kontext je takový, že 27 organizací, které se podílely na vytvoření této příručky, mělo potřebu toho, že by chtěly, aby vzniklo něco takového. Vlastně tu potřebu komunikovaly někdy před rokem bývalé veřejné ochránkyni práv, aby vznikla taková příručka pro média, protože se domnívaly, že v tom veřejném prostoru o nich není hovořeno úplně citlivě. V některých případech a v některých názvech článků se objevovala slova, která bychom už dneska úplně nečekali,“ sdělila.

„Samo o sobě na slovu vozíčkář není nic špatného. Ale jsou lidé, kteří upřednostňují, aby toto slovo nebylo upřednostňováno jako primární ve vztahu k nim, to jest, když někdo s nimi mluví poprvé, tak aby neviděl pouze to, že jsou právě upoutáni na vozíček, ale aby tam viděl na prvním místě, že to je člověk s tím a tím jménem, s tou a tou rodinou, s tím a tím zaměstnáním. Takže ti lidé chtějí být chápáni na prvním místě jako lidé s určitým statusem a teprve až potom někde na pátém místě jako lidé, kteří jsou právě třeba na vozíčku,“ sdělila Šimůnková. 

Následně hovořila i o tom, proč používat název bílá hůl, místo slepecká hůl. „Takzvanou bílou hůl používají i lidé, kteří nejsou úplně nevidomí. Mají ztrátu zraku, ne úplnou. To znamená, mají zbytky zraku. A tito lidé nechtějí být na základě této hole nazýváni slepci, protože tato hůl, tedy pokud se nazývá slepecká, tak každý, kdo ji nosí nebo ji používá, je tedy tím pádem slepec. A požadavek od těchto lidí byl takový, že ne všichni jsou lidé, kteří nevidí, a chtějí, aby byli nazýváni jakožto lidé, kteří nosí tu takzvanou bílou hůl, ne slepeckou,“ dodala.

Závěrem se hovořilo také o nápadu zřídit post dětského ombudsmana.

„Myšlenku dětského ombudsmana podporuji už 15 let, neboť stejnou dobu se pohybuji v oblasti ochrany práv dětí. Vždy jsem říkala, že potřebujeme dětského ombudsmana, aby zde byla jedna osoba, na kterou by se děti mohly obracet a která by chránila práva dětí. Vždy se uvažovalo o dvou možných variantách – jedna z toho byla samostatná instituce dětského ombudsmana, druhá varianta byla pod stávajícím veřejným ochráncem práv. Zvažovalo se to, která z těch variant je efektivnější, také levnější samozřejmě, dospívalo se k různým závěrům. Nikdy z toho nic nebylo, až teď se připravil zákon o dětském ombudsmanovi, který má velmi široké kompetence, je pojat velmi maximalisticky, což je na jednu stranu dobře, je to ve prospěch dětí. Na druhou stranu tam nejsou zcela dobře rozděleny kompetence mezi toho dětského ombudsmana a mezi nás. V tom zákoně, jak je předložen, se hovoří o tom, že veškerá dětská agenda by přešla z našeho úřadu právě na tu novou instituci toho dětského ombudsmana, což my si nemyslíme, že je úplně v pořádku. Myslí si to i pan ombudsman,“ sdělila Šimůnková. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vef

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Blanárova schůzka se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

5:00 Blanárova schůzka se „zakázanými“ médii. Co padlo za dveřmi? Analytik zná odpověď

TÝDEN V MÉDIÍCH Petr Fiala neměl žádné kmotry v pozadí, nikdo mu zadarmo nic nedal a musel se adapto…