Primátor města Martin Zrzavecký (ČSSD) k tomu uvedl: „Zaplaťpánbůh žijme ve svobodné zemi, kdy má každý možnost mít svůj názor. Dny Jeruzaléma jsou tu proto, že jsme to vyhodnotili jako smysluplný projekt, kulturní projekt, ne politický, ale čistě kulturní projekt, který funguje v Praze a převzali jsme jej do programu našeho města kultury. Netušili jsme, že by to mohlo způsobit takovýto poprask. Myslíme, že jsme vyvážení, protože kromě Dnů Jeruzaléma je tady třeba Arabfest, který zase pojímá jinou skupinu kulturních aktérů. Z toho pohledu si nemyslím, že bychom způsobili cokoliv špatného. A ty protestní ohlasy? Každý má na ně právo, my je vnímáme, respektujeme, mluvili jsme o tom s panem velvyslancem Palestiny, nicméně trváme na tom, že projekt zrealizujeme.“
Apolitická kultura?
Stížnosti na město kultury míří i do Bruselu – zahraniční odborníci, včetně těch ze Spojených států, upozorňují na nesoulad české a evropské politiky vůči Izraeli. Podivují se i nad tím, proč je v rámci Evropského hlavního města kultury protežován právě Izrael a Jeruzalém jako ukázkový případ konfliktů mezi Židy a Araby. I přes tradiční česko-izraelské mezinárodní vztahy připomínají, že jde o propagaci Jeruzaléma, která se do metropole v západních Čechách nehodí.
„Náš otevřený dopis měl právě vedení města a festivalu informovat o tom, že festival Dny Jeruzaléma nepředstavuje prezentaci apolitické kultury, ale záměrnou propagaci Jeruzaléma jako sjednoceného izraelského města, jak jej chce chápat navzdory mezinárodnímu právu Izrael,“ říká aktivista Zdeněk Jehlička z iniciativy Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě, který je jedním z iniciátorů otevřených dopisů ohledně problematičnosti festivalu Dny Jeruzaléma.
„Jeruzalém je OSN stále považován za corpus separatum, ale dnes je městem okupovaným a segregovaným, kde jsou značné části jeho občanů upírána základní lidská a občanská práva, a to jen na základě jejich palestinského původu. To, že Palestinci v anektovaném Východním Jeruzalémě nemají ani právo na občanství, jejich domy jsou soustavně bořeny a půda vyvlastňována ve prospěch nelegálních osad, nezakryje žádná prezentace palestinského kuchaře či arabských tanců. Pokud tedy festival Dny Jeruzaléma, podpořený izraelskými orgány a jeruzalémskou radnicí, chce představit realitu města – jak ostatně inzeruje – a ne jen účelově odklonit pozornost od vojenské okupace, měl by tuto realitu reflektovat v celé její šíři. To by již však nešlo o prezentaci Jeruzaléma, jak – slovy ředitelky festivalu paní Šternové – ‚ho známe v Izraeli‘ a o ‚největší přehlídku jeruzalémské kultury za hranicemi Izraele‘. Nemůžeme tak akceptovat, aby na festivalech v ČR docházelo k sebeprezentaci okupační správy.“
Jsme apolitičtí, zní z radnice
Na otázku, že se zdá logické, když Plzeň organizuje takovou akci a je známá svoji významnou židovskou architekturou, Jehlička reaguje: „To, že má Plzeň jednu z největších synagog v Evropě, ještě neznamená, že z propagace města Jeruzalém budou vyloučeny palestinské orgány. Rádo se tvrdívá, že Jeruzalém je centrem tří velkých monoteistických náboženství, a rádo se přehlíží, že do města je dnes izraelskými orgány bráněno ve vstupu nejen muslimům, ale i křesťanům ze Západního břehu, a to i během velikonočních svátků. Nemůžete prezentovat otevřenost města a jeho kultury, když část jeho společnosti nutíte žít v segregaci a v apartheidu. Jde pak jen o účelové využití kultury k politickým cílům, v tomto případě k normalizaci nelegální okupace.“
Na to se ostře vymezuje programový ředitel Evropského města kultury Plzeň 2015 Jiří Sulženko: „Považujeme program Plzně za apolitický, před měsícem jsme měli rozsáhlé Dny arabské kultury, takže si myslíme, že program je vyvážený a že tu vzniká vůči Plzni 2015 nepřiměřená hysterie. Určitá skupina lidí prostě potřebuje zviditelnit svoji myšlenku, ale to je na nesprávném místě, protože Plzeň 2015 je skutečně vyvážená, nejen co se týká té političnosti, ale i v tom, že zde dostaly prostor obě dvě kultury, jak ta arabská, tak izraelská a židovská.“
ANO i NE
Podporu třetímu ročníku, z nichž předcházející dva se uskutečnily v Praze, dává dohromady plzeňská radnice, která otevřeně hovoří o tom, že proti této akci bojují především antisemité. „Nejsou to neonacisté, je to mnohem horší – neomarxisté a proislámští aktivisté nacházejí společnou řeč v antisemitismu,“ uvádí se v „petici proti petici“. „Je ostudou Evropy, že islámský antisemitismus podporovaný většinou levicovými aktivisty se objevuje 70 let po holocaustu, který by se neměl už nikdy opakovat. Proto veřejně odsuzujeme lidi, kteří něčemu takovému chtějí napomáhat u nás,“ píše se a dále se tu zmiňují ti, kteří vyslovují hlasité ne proti akci – Petr Uhl, Ivan Bartoš, Jan Kavan, Martin Stropnický a další včetně řady propalestinských organizací.
Starejte se o své – i vy máte máslo na hlavě!
„Židovská obec byla vyzvána, aby akci podpořila,“ uvádí Jiří Löwy ze židovské náboženské obce v Plzni. „Říkal jsem, aby se tomu nedával politický podtext, že nejde o politiku města Jeruzaléma. Jde o kulturní akci, jež pro lidi, kteří nenavštěvují Izrael a město Jeruzalém, nabízí možnost seznámit s jeho kulturou a jak se v něm žije. Já neznám přesný program, s tím nás nikdo neseznamoval,“ podotýká dále Löwy a pokračuje v narážce na situaci v židovském státu: „Ani ze strany Palestinců s izraelským občanstvím, žijících v Jeruzalémě, ale i třeba v Evropě, není jednotný názor na to, co se tam dělá dobře a co špatně, ale když mluvíte téměř se všemi Izraelci, řeknou – to jsou věci, které si musíme vyřešit sami, my tu žijeme a slušně řečeno, moc nám do toho nepovídejte. Takhle vám odpoví Izraelec – co mu budete radit? A ty ostřejší ze všech dotčených národů, vám odpovědí – vy nemáte problémy, podívejte se, jak to u vás vypadá. Co se tu dělo po druhé světové válce, jak to tady dopadalo za komunistů, jaké jsou dneska problémy s cikány. Vy taky toho máte dost, máte také máslo na hlavě, je tu spousta nevyřešených věcí, otevře se Pandořina skříňka nebo vypadne kostlivec ze skříně. Je to kulturní akce a Jeruzalém je mnohanáboženské město, je tam tolik odlišností vedle sebe. Kteří sousedé mají problémy, to mohou být i ti v paneláku, a i když je to rozděleno, neznamená to, že se všichni mezi sebou nenávidí. Jeruzalém se stal hlavním městem v roce 1948 legálně nebo nelegálně – to je věc názorů, kdo komu co udělal či neudělal. Ať se do toho netahají kulturní věci.“
Vyšší princip?
„Nejsem zastáncem teorie střetu civilizací či kultur,“ podotýká na závěr Zdeněk Jehlička. „Problém soužití Palestinců s Izraelci na Blízkém východě není problémem náboženským, ale výsledkem kolonizace a vyhánění. Jako občané cítící spoluzodpovědnost za to, co se v oblasti děje též naším jménem, žádáme jen to, co je standardem i v naší společnosti a k čemu se Izrael sám na mezinárodním poli zavázal: Dejte palestinským občanům Izraele stejná práva, jako mají Izraelci židovského původu, dodržujte mezinárodní právo, stáhněte se z okupovaných palestinských území včetně Východního Jeruzaléma, strhněte tu ostudnou zeď a přestaňte obléhat Gazu. Jsme přesvědčeni, že netřídit lidi do kategorií podle původu je v nejlepší tradici každé civilizované kultury.“
Je tedy nabíledni, že Dny Jeruzaléma v rámci Evropského města kultury Plzeň 2015 proběhnou.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
