Primátor města Martin Zrzavecký (ČSSD) k tomu uvedl: „Zaplaťpánbůh žijme ve svobodné zemi, kdy má každý možnost mít svůj názor. Dny Jeruzaléma jsou tu proto, že jsme to vyhodnotili jako smysluplný projekt, kulturní projekt, ne politický, ale čistě kulturní projekt, který funguje v Praze a převzali jsme jej do programu našeho města kultury. Netušili jsme, že by to mohlo způsobit takovýto poprask. Myslíme, že jsme vyvážení, protože kromě Dnů Jeruzaléma je tady třeba Arabfest, který zase pojímá jinou skupinu kulturních aktérů. Z toho pohledu si nemyslím, že bychom způsobili cokoliv špatného. A ty protestní ohlasy? Každý má na ně právo, my je vnímáme, respektujeme, mluvili jsme o tom s panem velvyslancem Palestiny, nicméně trváme na tom, že projekt zrealizujeme.“

Apolitická kultura?

Stížnosti na město kultury míří i do Bruselu – zahraniční odborníci, včetně těch ze Spojených států, upozorňují na nesoulad české a evropské politiky vůči Izraeli. Podivují se i nad tím, proč je v rámci Evropského hlavního města kultury protežován právě Izrael a Jeruzalém jako ukázkový případ konfliktů mezi Židy a Araby. I přes tradiční česko-izraelské mezinárodní vztahy připomínají, že jde o propagaci Jeruzaléma, která se do metropole v západních Čechách nehodí.

„Náš otevřený dopis měl právě vedení města a festivalu informovat o tom, že festival Dny Jeruzaléma nepředstavuje prezentaci apolitické kultury, ale záměrnou propagaci Jeruzaléma jako sjednoceného izraelského města, jak jej chce chápat navzdory mezinárodnímu právu Izrael,“ říká aktivista Zdeněk Jehlička z iniciativy Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě, který je jedním z iniciátorů otevřených dopisů ohledně problematičnosti festivalu Dny Jeruzaléma.

„Jeruzalém je OSN stále považován za corpus separatum, ale dnes je městem okupovaným a segregovaným, kde jsou značné části jeho občanů upírána základní lidská a občanská práva, a to jen na základě jejich palestinského původu. To, že Palestinci v anektovaném Východním Jeruzalémě nemají ani právo na občanství, jejich domy jsou soustavně bořeny a půda vyvlastňována ve prospěch nelegálních osad, nezakryje žádná prezentace palestinského kuchaře či arabských tanců. Pokud tedy festival Dny Jeruzaléma, podpořený izraelskými orgány a jeruzalémskou radnicí, chce představit realitu města – jak ostatně inzeruje – a ne jen účelově odklonit pozornost od vojenské okupace, měl by tuto realitu reflektovat v celé její šíři. To by již však nešlo o prezentaci Jeruzaléma, jak – slovy ředitelky festivalu paní Šternové – ‚ho známe v Izraeli‘ a o ‚největší přehlídku jeruzalémské kultury za hranicemi Izraele‘. Nemůžeme tak akceptovat, aby na festivalech v ČR docházelo k sebeprezentaci okupační správy.“