Podstatou návrhu je omezení ústavního institutu imunity pro poslance a senátory s tím, že ji nově definuje obyčejný zákon. Koudelka však upozorňuje na problematickou otázku, zda obyčejný zákon může bez výslovného ústavního zmocnění definovat ústavní institut.
Pokud se někomu nelíbí soudní aplikace Ústavy, má podle právníka změnit Ústavu. „Snaha fakticky změnit Ústavu obyčejným zákonem je stejná, jako kdyby vláda chtěla změnit zákon výkladovým nařízením vlády či vyhláškou ministerstva. Jde o tunelování Ústavy obyčejným zákonem,“ stojí v jeho prohlášení, které mají ParlamentníListy.cz k dispozici. Kdyby například někdo cestou zákona chtěl změnit judikaturu Ústavního soudu, byl by takový postup podle něj doprovázen obrovským mediálním křikem.
Senát zneužívá mediální nevraživosti
Tato reakce Senátu podle Koudelky jen představuje snahu využít mediální nevraživosti vůči Nejvyššímu soudu. I za platnosti návrhu Wagnerové a Antla by prý totiž musel Nejvyšší soud rozhodnut stejně. „Vrchní státní zastupitelství v Olomouci totiž v popisu skutku, pro který zahájilo trestní stíhání, uvedlo i vzdání se mandátu,“ vysvětluje právník.
Celý text Zdeňka Koudelky ZDE
Pokud podle jeho slov platí Ústava, je zřejmé, že na ústní projev v Poslanecké sněmovně, kterým se poslanec vzdává mandátu, dopadá poslanecká imunita. „Ani totalitní stát po roce 1948, který stíhal některé bývalé poslance, je nestíhal za jejich rezignaci, byť byla učiněna na protest proti převratu v únoru 1948. Pokud Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nechtělo poslance stíhat za jejich rezignaci, nemělo tuto skutečnost uvádět v usnesení, kterým zahájilo trestní stíhání exposlanců. Když ji tam uvedlo, musel Nejvyšší soud takové stíhání prohlásit za protiprávní,“ dodává Koudelka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nem
