Větší pozornost médií než veřejnosti vzbudilo nově vzniklé Fórum Karla Schwarzenberga, které se ve středu sešlo na Palackého náměstí v Praze v počtu asi sto lidí. „Název má asociovat Občanské fórum i první měsíce a roky po roce 1989, Václava Havla, občanský aktivismus a vše, co tehdejší dobu symbolizuje. Zvláštní ale je, že tohle fórum je podle Karla Schwarzenberga určeno lidem, kteří mají zájem na zlepšení situace v Česku. To je věta, nad kterou stojí za to se zamyslet,“ začíná své ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích Petr Žantovský.
Tu větu vyslovil první místopředseda vlády a ministr zahraničí, který by měl mít zlepšení situace v Česku jako jeden z hlavních úkolů svého vládního angažmá. „Pokud by totiž první místopředseda vlády neměl dostatečný zájem na zlepšení situace v Česku, tak bychom se asi museli ptát, proč tu funkci dělá a proč ho za ni platíme z veřejných prostředků. Je zvláštní, že jako první místopředseda vlády má potřebu zakládat takové fórum občanů, když z titulu této funkce má dostatek prostředků, aby zájem na zlepšení situace v Česku prokázal sám,“ konstatuje mediální odborník.
Pokus vzkřísit povadlou přitažlivost Karla Schwarzenberga
Proto je přesvědčen, že jde spíše o odstartování politického boje před volbami v příštím roce, a také v tom lze hledat souvislost s nynějším děním v Praze. „Jde o snahu posílit TOP 09, která v očích veřejnosti odkvétá nejenom vinou aktivit jejího prvního místopředsedy a ministra financí Miroslava Kalouska, ale myslím, že i díky povadlému appealu – tady jsem vynechal to první slovo záměrně – tedy povadlé přitažlivosti pana Schwarzenberga. Jsou to pokusy, jak oživit tento projekt, aby vstal z mrtvých a v příštím roce promluvil výrazně do voleb,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Fórum Karla Schwarzenberga má za cíl oslovit mladé lidi a přilákat je k politice. „Ale je zajímavé, když se podíváte na fotoreportáž ČTK ze sleziny těch sympatizantů, tak tam vidíte fotografie se sedmdesátiletým senátorem Štětinou a jen o čtyři roky mladším písničkářem Hutkou. Tak se ptám, kde jsou ti mladí, kteří mají přitahovat zájem o zlepšení situace v Česku. To nechci vypadat jako věkový rasista, také nejsem mladý, ale domnívám se, že tohle jsou už ikony poněkud odkvetlé, které asi zájem těch opravdu mladých příliš nepřitáhnou,“ podotýká Petr Žantovský.
Místopředseda vlády není placen za objímání s písničkáři na náměstích
Podle něj je to evidentní politické předvolební dění a jako takové by mělo být označováno. „Ale já jsem si nikde nepřečetl, ani neslyšel v nějaké televizi, že tohle fórum pana Schwarzenberga je normální předvolební tanec. Je to naprosto regulérní, marketingově vyfutrovaná, připravená, vypočítaná a efektní aktivita, která ale nemá sebemenší rys skutečně občanské aktivity. Hnutí to rozhodně není, to vzniká odspoda. Toto je svrchu nadirigovaná politická aktivita, která se jenom tváří jako hnutí, a tak je to celé podvod na voliče,“ upozorňuje mediální odborník.
Zajímalo by ho, jestli si Karel Schwarzenberg na setkání se svými sympatizanty vzal neplacené volno. „Pokud vím, tak je placen z veřejných zdrojů jako náš zaměstnanec. A neuvědomuji si, že jsem ho jako svého místopředsedu vlády též delegoval k tomu, aby ve své pracovní době statoval někde na náměstí, objímal se s písničkáři a říkal lidem něco o zlepšení situace v Česku. Dost by mě zajímalo, jakou má pracovní náplň, jakou má vytíženost a v jakém čase vlastně podniká tyhlety své aktivity. Na to se také žádný novinář neptal. A proto se já ptám, proč tomu tak je, že se nikdo neptá. Přitom to je legitimní otázka, kterou by za nás měli novináři klást,“ míní Petr Žantovský.
Premiérův podpis smluv udělal z rozhodnutí Ústavního soudu zbytečnost
Už jen za pouhou mediální záležitost považuje církevní restituce, které se projednávaly u Ústavního soudu. „I kdyby Ústavní soud nakrásně rozhodl, že tenhle zákon je v nějakém ohledu špatně, tak je to úplně jedno, protože pan premiér už podepsal 16 ze 17 smluv. Jen Bratrská jednota baptistů jako jediná tento způsob okrádání chudnoucího státu na úkor občanů demonstrativně odmítla, za což jí budiž velký dík. Ostatní církve, které se ohánějí svou mravností a svou nezištností, včetně těch, které ani neexistovaly před rokem 1989, si pro své miliardy přišly k panu premiérovi, jenž smlouvy podepsal,“ připomíná Petr Žantovský.
„Mnozí si vzpomenou, jak jsme někteří křičeli v okamžiku, kdy to Nečas činil, že to činí z nějakých zištných důvodů, že je třeba to honem rychle podepsat, aby se udělala tahle faktická pojistka proti eventuálnímu rozhodnutí Ústavního soudu. A jak nás upozornil ministr Mlsna, jsou platné, jsou právoplatně uzavřeny statutárním zástupcem státu, a tak všechny církve – i kdyby teď nakrásně Ústavní soud rozhodl, že ten zákon je špatně a že by se měl předělat – uspějí u kterékoli arbitráže, protože už mají v ruce papír podepsaný premiérem,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Steigerwald i Leschtina na sebe prozrazují, že jim chybí kinderstube
„Z mediálního pohledu mě zaujalo, že někteří novináři jako Karel Steigerwald nebo Jiří Leschtina napsali o projednávání u Ústavního soudu a vystupování opozičních poslanců či senátorů, že to byla fraška. Až se v pase prohýbali smíchy nad jejich argumentací a psali, že to je předvolební trachtace opozičníků. Možná že je, možná není, já nevím. Ale je to absolutně nepodstatné a nemístné, protože ti lidé na to mají úplné právo. Můžu s nimi souhlasit, nebo nemusím, ale mají plné právo se před Ústavním soudem takto vyjadřovat a hájit tento typ názorů,“ uvádí mediální odborník.
Tvrdí, že novináři, kteří to zesměšňují, jenom ukazují na sebe a na to, že jim chybí kinderstube, základní vychování, které v politice znamená v první řadě pochopení názorového protivníka a toleranci k jeho názoru. „Potíž je ovšem v tom, že pan Steigerwald a pan Leschtina o sobě tvrdí, že jsou novináři, nikoli politici. Ale pak by měli na sebe navlékat ještě jiný typ hábitu, mravní, a to znamená především nezávislost a nestrannost. To, jak komentovali ve svých periodikách toto dění u Ústavního soudu, na ně vyzrazuje, že nejsou z definice novináři, ale bojovníci za nějaký názor,“ poznamenává Petr Žantovský.
Mediální odborník plesal nad nenápadným článkem Lidových novin
Na závěr přiznává, že poprvé po velmi dlouhé době plesal nad Lidovými novinami. A to konkrétně nad jejich čtvrtečním vydáním, poté, co došel na stránku 14. „Tam je poměrně nenápadný článek s nenápadným tématem a většina čtenářů si ho asi nepřečte, protože má v titulku Émila Zolu a jeho morální exhibici v kauze Alfreda Dreyfuse. A ačkoli se ten článek v prvních téměř dvou třetinách tváří, že to je na historické téma dreyfusiády, tak se pan Martin Weiss, autor toho článku, později dostává k podstatě, tedy od Zoly a Dreyfuse do naší reality,“ konstatuje Petr Žantovský.
Autor popisuje v obecné poloze roli intelektuálů v politických a veřejných věcech a velice dobře ji definuje, demaskuje emotivní výkřiky, které mají velmi málo racionálního jádra, a proto lze s nimi velice špatně diskutovat, protože nejsou založeny na racionální argumentaci, ale na citovém vydírání. Martin Weiss píše, že od dob Émila Zoly se vleče problematická tradice „zaujímání postojů“, jemného mravního vydírání, jímž jsou lidé nuceni ukázat, „kde je jejich místo“, chtějí-li si zachovat své místo ve společnosti.
Každý jeliman byl ochoten předvést světu, jak moc „v tom jede s Karlem“
„Pak pan Weiss přechází k tématu pana Putny a jeho akce, cituji: 'Ta tradice byla k vidění i při putniádě. Nejsmutněji snad při televizním vystoupení protagonisty. Ten se nespokojil s oznámením, že přijímá nabízené řešení, a s poděkováním svým stoupencům, ale musel pokračovat sebestřednou prezentací o tom, jak je těžké odpouštět, ale že on, Putna, se o to bude snažit, protože už je takový.' To je moc hezká definice pana Putny,“ myslí si Petr Žantovský.
A z článku Lidových novin ho zaujala i pasáž, která se vztahuje k emotivní prezidentské kampani Karla Schwarzenberga. „Plnou váhu této tradice (míněno té zolovské) jsme pocítili při prezidentské kampani, kdy každý jeliman byl ochoten předvést světu, nebo aspoň internetu, jak moc 'v tom jede s Karlem' a na oplátku papouškovat nebo 'lajkovat' každou exhibici, jíž dávali najevo svou příslušnost ke kolektivu jiní 'našinci'.“
Přesná analýza jevu, s nímž se potýkáme už od dob Václava Havla
„To je velice přesné. Martin Weiss napsal možná jako první v podobných prostorách českého tisku analýzu tohoto jevu, se kterým se potýkáme už od dob Václava Havla a různě se tomu říká pravdoláskaření, a to jsou takové reality, které nic neznamenají. Ale Weiss tady velice přesně analyzoval, co je podstatou toho jevu a v čem je jeho nebezpečí. Že s ním opravdu nelze bojovat, polemizovat ani proti němu argumentovat, protože nehraje férovou hru férovými prostředky, nelze s ním rozumně debatovat, protože hraje pouze na city,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Považuje za potřebné, abychom si právě tohle uvědomovali. „Ale je zvláštní, že to Lidové noviny otiskly. Skoro bych se bál o osud pana Weisse jako komentátora Lidových novin, protože tímhle si určitě nepolepší v očích pana vydavatele nebo šéfredaktora novin, které se jako první přihlásily k totální podpoře Karla Schwarzenberga před druhým kolem přímé prezidentské volby,“ uzavírá pro ParlamentníListy.cz ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
