Sobotka už v cizích novinách slibuje, že migranty „samozřejmě vezmeme“, varoval Petr Bystroň z AfD. A pak přišlo skutečně hrůzostrašné svědectví o chování bruselských elit

V diskusi vystoupil jako první muž středních let: „USA jsou hlavní důvod toho, proč migrační vlna začala. V těch středovýchodních asijských, afrických státech se nevyrábí nic, aby tam jejich občané zůstávali. Dříve jsme poklonkovali Sovětskému svazu, dnes USA. Naše suverenita není žádná. Náš český národ je připraven jenom poklonkovat. EU nás omezuje ve všem. My jsme poslední, kteří budou čekat, co na nás zbyde. Jak se máme bránit? Koho máme volit, když je 26 stran včetně erotické iniciativy? Proč se pan Klaus nepostaví do čela a nevyvede náš národ zas nějakým směrem? Vždyť jsme jen posluhovači...“

Sarkozyho úlet

Odpověděl mu europoslanec Petr Mach: „V roce 2011 koalice států, kde byly USA, Francie a další, podnikly útok na Libyi s cílem sesadit diktátora Kaddáfího... Já jsem se jako předseda Svobodných stavěl proti té akci a byl jsem za nějakého exota a blázna, že to je přece spravedlivá akce, sesadit diktátora. Varovali jsme před tím, co se stane. Samozřejmě se stalo. Co je výsledkem? Kaddáfí už tam není a teď je tam občanská válka, Islámský stát a nastala migrační vlna. Bývalý prezident Obama těsně před koncem svého funkčního období prohlásil něco ve smyslu, že ten vpád do Libye bere jako svou největší chybu. Tak to beru jako poněkud posypání si hlavy popelem. Když něco děláme a nevíme, co bude potom, to je strašně neodpovědné. Mně se jako laikovi spíše zdálo, že to byla akce podnícena Francouzi, prezidentem Sarkozym, který chtěl možná odpoutat pozornost nebo ukázat vojenskou akceschopnost Francie a bylo to zahrávání si s osudem Francouzů a celé Evropy,“ myslí si.

Podle Macha to dopadlo samozřejmě katastrofálně. „Mají na tom podíl Spojené státy, Francie, Velká Británie. K takovýmto akcím musíme být vždycky kritičtí. A koho volit? Svobodné. Když v europarlamentu slyším kolegu Polčáka ze STANU – to je dnes koalice s lidovci – jak hlasuje pro sankce, že přijímáme migranty, tak bych vám doporučil je nevolit,“ poradil divákům.

Italové v Libyi, švejkování české vlády

Reagoval také Petr Bystroň, který uvedl: „Samozřejmě je to neodpovědné. Libye měla dohodu s Itálií a chovala se jako vnější hranice Evropské unie. Italové tam pomáhali chránit jižní hranici Libye. Migrační vlna z Afriky se tím pádem nedostávala do Libye a tím pádem je nepustili přes Středozemní moře. To padlo. Teď se k tomu pomalu, obtížně, budeme vracet.

A koho volit? Současná vláda a hlavně Sobotka – já jsem ho načapal, že v rakouských novinách říká: ‚Samozřejmě migranty vezmeme, ale pro nás je to těžké, lidi je nechtějí, musíme to udělat, jako že je bereme z donucení.“ Vláda to podle předsedy bavorské AfD nedělá jenom proto, že tu je neustálý tlak veřejnosti. „Ještě pořád to máte v rukou i vy. Dělejte nátlak na kohokoliv – na odeesku, na KDU-ČSL, na socany,“ vybídl přítomné.

A Bystroň pokračoval. „To co vláda dělá, je švejkování. Samozřejmě, ono se dá švejkovat i dál. Ano, ono je lze jakoby přijmout a zůstaneme na sociálnich dávkách, které platíme tady v Čechách, všechny ty tábory dáme kilometr od bavorské hranice. Tak je tady ale budete mít , jakmile otevřete bránu. Ale to přece není řešení. My se celou dobu bavíme o suverenitě, svrchovanosti tohoto stádu. Mláda musí sebevědomě říci – my to nechceme, nejsme sami, jsou tu Slováci, Maďaři, Rakušané, Poláci. My to platit nebudeme a když to budete dělat dál, tak zažalujeme my vás. Musí to tak dělat všichni,“ řekl rezolutně.

Bizarní událost

Obšírněji se vyjádřil arabista Jiří Weigl: „Když pozorujete dění po letech, tak vidíte, že politika západních velmocí je ovládána sociálními inženýry, kteří mají plány jak přetransformovat, předělat svět. To, co se stalo na Blízkém Východě, to byl pokus přeformátovat uzel problémů, který tam je. Přesvědčit lidi, kteří ovládají politiku ve Spojených státech a v Evropě, že jsou schopni si tak pohrát s těmi národy, že jsou schopni přeskočit desetiletí a staletí vývoje a udělat z nich společnost evropského, amerického typu. Pustit ze řetězu všechny ty islamistické extremistické sekty, které tam někde v podzemí existovaly a které s tajnými službami vždy nějakým způsobem kooperovaly. Je štěstí, že v Egyptě po svržení Husního Mubaraka, když se dostalo k moci přímo Muslimské bratrstvo, ta základna všech islamistických hnutí na celém Blízkém východě – vlastně jen vojenským převratem, který to vrátil zpátky, tak devadesátimiliónová země zůstala v klidu. Dovedete si představit, kdyby v Egyptě došlo k něčemu takovému jako v Sýrii, v Libyi? Jaký by to byl obrovský exodus desítek miliónů lid,“ uvedl ředitel Institutu Václava Havla.

„Mám osobní zkušenost, myslím, že to bylo v roce 2010, v Tripolisu se konal summit EU–Afrika,“ zavzpomínal Weigl. „Libye tehdy předsedala Africké unii, bylo to veliké setkání, kterému předsedal Kaddáfí, byli tam všichni vrcholní představitelé Evropské unie, Barosso, van Rompuy, španělský premiér... Kaddáfí byl objímán, všichni jej nazývali ‚velký vůdče‘, ‚bratře‘, poplácávali ho po zádech. Václav Klaus jediný odmítl s ním jít na večeři a dal svojí placku mně a já tam šel jako jeho zástupce a večeřel jsem s Kaddáfím. Jeho ženské bodyguardky tam pózovaly se samopaly. Prostě bizarní skutečnost. A za půl roku byl Kaddáfí zavražděn.“

Hozená rukavice evropským mužům – a nic...

Poté Weigl pokračoval: „Ti lidé, migranti, jsou oběti, nešťastníci, které sem zavlékají, oni netuší, co to je za společnost, netuší, kam vlastně jdou a co je může čekat, jaké tu vládnou zvyky. Oni přicházejí z absolutně středověkých poměrů, ta muslimská společnost je puritánská. Puštění muslimů do Evropy je absolutně nezodpovědné. Mohli jsme si přečíst o těch silvestrovských událostech v Frankfurtu, jak se chovají k ženám...“ Ale – opak je podle arabisty Weigla pravdou. „Žena je v muslimském světě absolutně nedotknutelná. Kdo by si něco takového dovolíl, tak ti její bratři ho podříznou, zabijou, je vyloučeno, aby se muž v Orientu vůbec dotkl ženy, pohlédl na ni, natož se jí nějak dotýkal. To je všechno absolutně nepřijatelné. To, co ti mládenci dělali – to byl ve skutečnosti útok na evropské muže, to byla facka evropské společnosti. Jakoby tím říkali – ‚vy jste tak rozložení, tak neschopní, zbabělí, že vám tohle můžeme dělat s vašimi ženami a vy se nezmůžete vůbec na nic‘. V tom je logika chování těchto zmatených mládenců k ženám. Protože něco takového u nich by absolutně nebylo možné.“

Čeho se obávají čeští muslimové

Civilizační konflikt je podle Weigla zásadní: „Mezi námi žijí tisíce lidí, kteří přišli z muslimského světa jako individuální imigranti, oni tu studovali, oženili se tu, pracují tady, jsou velkým přínosem, jsou schopni, chytří a přišli sem s tím, že tady chtějí žít, že se vědomě ztotožní s naší společností, že tu zapouštějí kořeny. Jako individuální migranti – to je něco úplně jiného než ta masová migrace těch, kteří přicházejí, aby tady pokračovali ve svém způsobu života. Tito čeští muslimové, kterých je tu asi 20 tisíc, ti jsou z toho nejnešťastnější. Mají hrůzu z toho, co se stane, až tato vlna nynějších masových migrantů obrátí českou veřejnost proti cizincům, proti nim samým – a to, co oni zde vybudovali, jak zde zapustili kořeny, to všechno bude ohroženo.

Ta masová migrace je nesmírně nezodpovědná. Představte si, že několik tisíc lidí jiné národnosti, jiných zvyků, jiné kultury, kamkoliv by přišli, je problém je usadit. Jaké nastanou neřešitelné problémy, co vše to způsobí. I kdyby přišlo deset tisíc Švédů, Španělů nebo Němců a byli sestěhováni na jednom místě, vznikne zapouzdřená komunita, která se bude obtížně etablovat v novém prostředí. A muslimové – to je úplně jiný svět. Ti lidé nepřicházejí jako třeba Ukrajinci nebo další lidé ze zemí bývalého Sovětského svazu – ale migranti z Blízkého východu a z Afriky jsou záměrně ‚někým vychováváni‘ na to, že prý mají tzv. nárok na sociální dávky a benefity, na západoevropský systém,“ konstatoval za mimořádného zájmu publika bývalý poradce bývalého prezidenta.

Zapomeňme na Klause

A pokud jde o Václava Klause, Weigl zmínil: „Myslím, že si dobře pamatujete na jeho marný boj s Lisabonskou smlouvou, kde v českém prostředí nenašel absolutně žádnou podporu, jak mezi politiky, tak u veřejnosti. U nás mají všichni tendenci nevěnovat věcem pozornost až do té doby, než zděšeně zírají to, co nám dělá EU a co by si ani žádný Brežněv nedovolil. Václav Klaus byl deset let prezidentem republiky a myslím, že jeho další ambice v současné konstelaci už není. Když si přečtete, co říkal o EU před dvaceti, pětadvaceti lety, tak vidíte, že je to stále aktuální. České politické strany podlehly představám, že s pádem komunismu už bude navždy nirvána, přátelství a blahobyt.“

Nechme muslimy, ať si islám pořeší sami

Starší muž, který přijel z Prahy, se pozeptal na rozdílnost náboženství. Weigl mu odpověděl, že není zastáncem představ, že všechna náboženství jsou víceméně identická, do značné míry shodná a že všichni vyznáváme vlastně totéž. „Tak to není. Islám je v určité krizi, jako je i společnost, která jej vyznává. A problémy, se kterými se dnes setkáváme, spočívají ve složitostech a překážkách nějaké modernizace muslimského světa, který v určité době ustrnul a nedaří se mu z toho ustrnutí dostat. Nechme muslimy, ať si islám řeší – a hlavně si je nevozme sem a nevytvářejme umělé muslimské menšiny.“

Máme plán!

Spoluzakladatel Strany svobodných občanů Jiří Payne ventiloval plán, co bude po pádu Evropské unie: „Přemýšlíme nad tím, když by se EU začala rozkládat, co potom. Dovedeme si představit model spolupráce evropských států, který bude postaven na důsledné mezinárodní spolupráci, na dobrovolnosti, že žádný stát nebude přijímat to, co nebude chtít. Na důsledném respektu všech států v Evropě. Na respektu k pluralitě, na volném trhu místo vnitřního trhu,“ prohlásil optimisticky.

Machův optimismus versus Bystroňova skepse

Poslední dotaz měl Plzeňák, příznivec hnutí Úsvit, neformální vůdce fotbalových fanoušků Roman Bakala: „Když se dívám na volby v Rakousku, v Holandsku nebo ve Francii, tak pokud někdo vyčnívá, tak mainstream zasáhne...“

Mach byl v odpovědi optimistický: „Vidíme, že když konzervativní strana v Británii nebyla u moci, v podstatě byla proti brexitu, a když byla u moci a věděla, že lidé chtějí z EU ven, tak to nakonec vzala za dobrý konec. Řekla své mantinely. Mně může být líto, že UKIP, strana za nezávislost Velké Británie, je v jakémsi útlumu. Ale to je osud. Dosáhli svého cíle, měli to vytyčeno jako svůj cíl. Voličstvo je někdy nespravedlivé a neocení zásluhy, ale zásluhy jsou nepopiratelné a obří. A věřím, že si jméno Farage budou pamatovat i ještě další generace, kdy on dokázal britskou politickou scénu, celý establishment, svým tlakem dokopat k demokratickému hlasování o brexitu a to se stalo realitou. Šlo o demokratické rozhodnutí proti vůli samozvaných elit.“

Velká Británie má před sebou podle europoslance Petra Macha novou etapu: „Oni se navrátí k tomu, co je podstatou demokracie. Že tam budou různé strany a nebude to schvalování o věcech z Bruselu, nebo že Brusel něco přehlasoval. Takže politika bude o politice. Pravá demokracie může fungovat jen na národním principu. V Evropském parlamentu – a já to mám možnost zažívat na vlastní kůži – to není demokracie. Samozřejmě, že tam budeme vždycky přehlasováni. Když byla směrnice o držení zbraní, 21 českých europoslanců hlasovalo proti. Bylo nám to k něčemu? Byli jsme přehlasováni tak jako obvykle. Mělo by být na ČR, jakou bude mít zbraňovou legislativu, nebo energetickou, či daňovou, azylovou nebo bezpečnostní.“

Bystroň byl ale mnohem pesimičtější: „Já to vidím jinak. Na našem případu. V Německu vznikla nová středová strana AfD, jsou v ní profesoři, normální lidi. Když uděláte nezávislý průzkum, tak se jeví jako střed společnosti, střední třída. Úplně klasická strana lehce napravo. Přesně tam jak byla CDU kolem roku 1998. A přesto ta tzv. národní fronta, spojení médií, meinstreamu – tu AfD zaženou tam, kde si občané myslí, že jsou to extremisté. To samé vidíte ve Francii. V momentě, kdy tam bylo reálné ‚nebezpečí‘, že by Le Penová mohla vyhrát volby, tak ten finanční systém vydupal ze země úplně nové hnutí během jednoho roku. Marketingovými grify je vyženou nahoru, takže ty volby vyhrají. Že se povedl brexit, to je anomálie.

Že vyhrál Trump v Americe, to je ještě větší anomálie. Z toho jsou všichni úplně na prášky a budou bojovat tak dlouho, dokud se ho nepodaří zadupat do země. Podívejte se, co se děje s Trumpem, to je opravdu neuvěřitelné. A jde to až do takových detailů – vždyť Trump má krásnou manželku, dceru... Už jste četli nějaký článek, že ty jeho ženské jsou jako Kennedyová? Ne. Mají jen negativní články. Vsadím se s vámi, že příští prezident USA bude zase znovu Obama nebo jeho manželka. Dokonce bych se ani nedivil, kdyby se ten brexit ani nerealizoval,“ šokoval přítomné Bystroň. „Doufám, že tento katastrofický scénář se nám všem podaří odvrátit, ale je to na vás, na nás všech. Nikdo to za nás neudělá a samo se to také neudělá.“

Naděje prý...

Mach se ale nedal a burcoval: „Já budu optimičtější. Brexit je naděje. To, že politici typu Sobotka se jakoby zdráhají, je jenom díky veřejnosti. To, že se u nás v médiích a na facebooku může říkat to, co už se v Německu nesmí, to že tento tlak existuje a veřejnost svými názory, které ventiluje, tlačí na politiky všech stran, dokonce i na Sobotku, je dobré. Tato vládní koalice nevyrobila za čtyři roky zákon o referendu. Vyrobila polotovar, kde první věta je, že se nemůže hlasovat o vystoupení o EU. A ani to neschválili v Parlamentu, takže zákon o celostátním referendu nemáme. Čeká nás rozhodnutí EU o uvalení sankcí ve věci kvót a čeká nás test, jestli to ti naši politici přijmou, nebo nepřijmou. Když to odmítnou, a já v to realisticky doufám, tak je to naděje.“