„Následující dny se nesly ve znamení vzájemně si protiřečících zpráv západního a ruského tisku. Podle vyjádření Pentagonu a Bílého domu byl útok úspěšný a bylo dosaženo vytyčených cílů. Generální štáb ruské armády přinesl zcela protichůdné informace, podle kterých ze 103 raket syrská armáda zničila ve fázi letu 71 raket. Útok na svrchovaný stát byl proveden na základě informací ze sociálních sítí a krátkého videa pochybného původu, podle kterých měla syrská armáda údajně použít chemické zbraně proti civilnímu obyvatelstvu a způsobit tak smrt 49 či dokonce 70 obyvatel na předměstí Damašku – Douma," popisuje Kyncl.

Vítězové a poražení

 

Drtivý dopad měl útok naopak na mezinárodní a vnitrostátní právo. Z hlediska mezinárodního práva se jedná o napadení svrchovaného státu, který je členem Organizace spojených národů. Útok nebyl Arabskou republikou Sýrie nijak vyprovokován. Důkazní materiál v podobě zveřejněného videa a příspěvků v sociálních sítích by nemohl obstát v žádném trestním řízení. Tím méně se může jednat o právoplatný důvod pro vojenský útok proti státu. (Podle článku 2 odstavec 4 Charty OSN, jsou „všichni členové OSN povinni se vystříhat ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti kteréhokoli státu“. Jakékoliv vojenské akce mohou být provedeny pouze na základě mandátu Rady bezpečnosti (čl. 42 Charty).

 

„Sobotní útok proti Sýrii nebyl prvním porušením mezinárodního práva v poválečné historii. Bez mandátu OSN byly provedeny vojenské akce států NATO proti Jugoslávii v roce 1999 a v Iráku v roce 2003. Vojenská operace NATO proti Libyi v roce 2011 sice původně začala na základě rezoluce OSN č. 1973, kterou byla nad územím Libye vyhlášena bezletová zóna, nicméně mandát zasahujících jednotek byl okamžitě zneužit k masivní letecké podpoře jednotek povstalců proti libyjským vládním vojskům a ke zničení libyjské infrastruktury. V důsledku podpory NATO povstaleckým vojskům utrpěla vládní armáda porážku. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byli svržen a později brutálně zavražděn. Jak ukázalo nedávné vyšetřování, zavraždění plukovníka Kaddáfího bylo zřejmě provedeno na objednávku prezidenta Francie Nikolase Sarkozy, který se tímto způsobem snažil skrýt fakt, že Libye spolufinancovala jeho volební kampaň. Bez mandátu OSN zasahovala rovněž vojska Ruské federace v roce 2008 na území Gruzie. Rusko odůvodnilo svůj vojenský zásah použitím článku 51 Charty OSN, který umožňuje právo na sebeobranu," říká Kyncl. 

Anketa

Kdo by měl obsadit ministerstvo vnitra?

Nominant ANO

72%

Nominant ČSSD

4%

Nestranický odborník, na kterém by se obě strany dohodly

24%

hlasovalo: 4814 lidí

OSN byla vytvořena po druhé světové válce a díky moudrosti otců zakladatelů (F. D. Roosevelt, W. Churchill a J. V. Stalin) zabezpečila tato organizace globální světový mír po dobu 63 let. Základní myšlenkou organizace nebyla absolutní spravedlnost, ale rovnováha sil mezi poválečnými mocnostmi, stálými členy Rady bezpečnosti. Rovnováha sil byla významně narušena po roce 1993, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu. USA fakticky přijaly doktrínu vlastní hegemonie, kterou začaly v následujícím období uplatňovat. Válka v Jugoslávii, v Iráku a v Libyi, vedená západními státy byla Ruskem a Čínou sledována s nelibostí, Rusko nicméně nebylo schopno a ochotno zasáhnout a omezilo se na kritický postoj. Když v roce 2008 gruzínská armáda napadla místní domobranu v Jižní Osetii, Rusko se již rozhodlo konat. Politicky se jednalo o přihlášení Ruska do klubu velmocí, protože proti zásahu Ruska na území Gruzie, která se nacházela pod (verbální) ochranou USA, západní blok nijak zvlášť neprotestoval. Zásah Ruska byl totiž v podstatě jedinou možností, jak zabránit krveprolití v důsledku střetu dvou historicky nepřátelských etnik (Osetinců a Gruzínců). Pokud by Rusko nezasáhlo, světové společenství by stejně později muselo nějak reagovat. Podobně nezbytný byl ostatně i vojenský zásah v Jugoslávii a pozdější oddělení Kosova. Své velmocenské postavení Rusko obhájilo v roce 2014, kdy byla k území Ruské federace připojena Republika Krym a Rusko se rozhodlo podpořit ozbrojené povstání obyvatel Doněcké a Luganské republiky proti ultranacionalistům, kteří se dostali na Ukrajině k moci v důsledku státního převratu za podpory USA.

 

„Vojenská operace v Sýrii 14. dubna 2014 je příznakem toho, že hegemonie USA a jeho spojenců končí. V případě Sýrie se Rusko rozhodlo neustupovat USA takovým způsobem, jako to udělalo v Libyi, což je pro USA velmi nepříjemné. Situace se totiž oproti roku 2011 radikálně změnila, a to ve prospěch Ruska. V otázce Libye Rusko ustoupilo, protože jeho vojenská a politická síla nebyla taková, aby bylo schopno svého spojence proti Západu uhájit. V roce 2018 je již RF nejen schopna uhájit své zájmy v oblasti Blízkého východu, ale s každou další akcí Západu zde posiluje své pozice. Útok na Sýrii 14. dubna byl tak nejhorší možnou porážkou Západu, jakou si lze představit, aniž by Rusko vůbec zasáhlo. Stačila pouhá přítomnost ruských vojsk," myslí si Marek Kyncl.

 

Zvláštní je, že se USA k tomuto útoku vůbec odhodlaly. O tom, jak pochybným dobrodružstvím tato vojenská akce byla, svědčí surrealisticky absurdní odůvodnění zásahu. Pouze udivující jednota „seriózních“ sdělovacích prostředků brání tomu, aby někdo z nich ocenil „císařovy nové šaty“. Kromě toho vojenský zásah nebyl schválen ani Kongresem USA, ani britským parlamentem. Britská opozice v čele s Jeremy Corbynem již začala pokládat nepříjemné otázky. Britská premiérka Theresa Mayová se prozatím vykroutila a vymyslela novou akci – plánovaný útok ruských hackerů na Velkou Británii. Donald Trump, sice na několik dnů odvrátil pozornost od vlastních politických problémů, zaplatil za to ovšem nemalou cenu ve výši ostudy, kterou mocná US Army v Sýrii utržila. 

„Události ze soboty 14. dubna jsou pro Českou republiku poučné. Naše země je ve vojenské alianci vedené USA, které v Sýrii vystupují v rozporu s našimi zájmy. Hypotetický úspěch jejich vojenského zásahu by znamenal prodloužení války na Blízkém východě, s ním spojený nápor běženců, nehledě na nebezpečí, že by do vojenské akce mohli být zataženi čeští vojáci podobně, jako se to stalo v Afganistánu. V zájmu České republiky je maximálně rychlé ukončení konfliktu. Navíc má Česká republika se Sýrií dosud dobré vztahy. Sýrie byla spřátelenou zemí, která nám nic špatného neudělala. Účast na jejím napadení by proto byla morálně velmi pochybným aktem. Schvalování agrese proti Sýrii ministrem zahraničních věcí Martinem Stropnickým a ministryní obrany Karlou Šlechtovou je proto zavrženíhodné. Přitom lze stěží předpokládat, že by oba ministři mohli být natolik nekvalifikovaní, že nemohou posoudit základní aspekty mezinárodního práva. Proto spíše než nedbalost je nezbytné hledat u těchto lidí stejně tak jako u mnohých poslanců a veřejných činitelů jiné důvody, například kariérismus, zkompromitovanost či nějakou formu úplatnosti. Současně je třeba si položit otázku, zdali vyzbrojování naší armády americkými zbraněmi nejsou zbytečně vyhozené peníze. Naléhání americké administrativy na zvýšení výdajů na zbrojení totiž vyvolává pocit, že NATO je spíše než obrannou aliancí spotřebitelským klubem zaměřeným na odbyt amerického zbrojního průmyslu," říká pro ParlamentníListy.cz Kyncl. 

Anketa

Souhlasíte s vojenským úderem USA, Francie a Británie v Sýrii?

ANO, bylo nutné vyslat varovný signál syrskému režimu

2%

NE, nic se nevyřešilo. A pro útok nebyly předloženy žádné důkazy

98%

hlasovalo: 10278 lidí

Americký pokus o hegemonii selhává z mnoha důvodů. Tím hlavním je, že obrazně řečeno žádný strom neroste do nebe. Američané mohli po roce 1993 světovou hegemonii získat, museli by však být ochotni nést její náklady – udržovat mír a pořádek. Možná, že plán byl původně takový. Nicméně hamižnost vlastních amerických elit, které odmítaly tyto náklady nést a raději si ukládaly peníze a americké bohatství do vlastních kapes, vedla k politice ovládání druhých národů pomocí chaosu. Podobným způsobem se pokusilo o světovládu starověké Kartágo a rovněž nebylo úspěšné. Současný stav západních armád, ale i propagandy svědčí o povážlivých nedostatcích. Srovnáme-li např. úroveň propagandistické akce použité jako záminka k napadení Sýrie s propagandistickou akcí nacistického Německa, jež byla využita k zahájení druhé světové války (napadení na rozhlasovou stanici v Gliwice), vidíme, že současní propagandisté nejsou ochotni vynaložit odpovídající technické a finanční prostředky dokonce ani na fabrikování profesionálně zpracované dezinformace. Současný svět po ukončení studené války stojí na třech pilířích: vojenské moci, reprezentované převážně armádou USA, volném pohybu zboží a kapitálu, který přivedl ke koncentraci světového bohatství v pyramidální struktuře, jejíž vrchol je svázán s USA, a konečně na politickém vazalství, udržovaném systémem hrozeb a odměn pro politiky vazalských zemí. Jestliže armáda USA je decimována neschopností či korupcí v Pentagonu (u ostatních států – ČR nevyjímaje – je situace analogická),a boří tak pilíř první, pak sankce, které jsou ve stále větší míře uplatňovány proti Rusku a druhým „neposlušným“ státům, boří pilíř druhý. Zůstává tedy pouze korupce a hrozby politikům „spřátelených zemí“, což na dlouhodobé ovládání nestačí.

„V bytostném zájmu malých států, jako je Česká republika, je zachování mezinárodního společenství, jež bude založeno na rovnováze velmocí. To platí v případě, kdy se nacházíme ve vazalském vztahu k USA a k Německu, stejně jako to platilo, když jsme byli ve vazalském vztahu k SSSR. Udržení pozice Ruska je dnes nezbytná pro naše další přežití, nikoliv proto, že by Rusko bylo bezchybné, ale z toho důvodu, že hegemonie USA by měla pro nás nedozírně špatné důsledky. Pro malý národ, jako jsme my, je totiž nezbytné, aby stát, kterého jsme vazaly, byl nějakým způsobem ve své moci omezen. Hegemonie USA po skončení studené války a neexistence podobného omezení přivedla USA a západní země k politické degeneraci, která se rozšiřuje i do dalších oblastí společenského života. Srovnejme politiky George H. W. Bushe, Helmuta Kohla, Françoise Mitterranda a Margaret Thatcherové, kteří představovali země – stálé členy Rady bezpečnosti OSN v roce 1990 – se současnými politiky (D. Trump, A. Merkelová, E. Macron, T. Mayová). Krize západní společnosti se přenáší i na české obyvatelstvo, zejména na nastupující generaci. Není náhodné vymírání našeho obyvatelstva spojené s postupným zaměňováním Čechů příslušníky druhých národů, protože mladí lidé jsou více konfrontováni s myšlenkami genderové rovnosti než s tradičními hodnotami, jako je úcta k práci, k rodině a k vlasti. Takové bludy ruší samotnou podstatu našeho lidství a nemají nic společného s hodnotami, na kterých západní civilizace vyrostla. Obnovení rovnováhy sil mezi Východem a Západem nás samo o sobě nespasí, nicméně nám dá alespoň možnost uchránit vlastní hodnoty, pokud sami budeme chtít. V opačném případě se náš národ stane obětí sociálních a geopolitických experimentů, proti kterým by nacistické zločiny mohly být nevinnou dětskou hrou," uzavírá Marek Kyncl.

 

Psali jsme:

Filip (KSČM): Agrese Západu proti Sýrii

Analytik, pozvaný Tvarůžkovou: Rusko zdržovalo vstup expertů do Dúmy, aby jim chyběly důkazy. Asad zavraždil nesrovnatelně víc lidí, než IS

Západ způsobil rozvrat. Chaotické semeniště nenávisti a násilí vytvořené USA. Mladý Klaus si to u vedení ODS asi vypije. Exposlanec ODS nejen o Sýrii a Rusku

„Vtrhli sem nějací lidé. Křičeli a začali polévat pacienty vodou.“ Trochu jiný text o Sýrii. A reakce z „kavárny“, jakou jste nečekali